Slovo dalo slovo, že se ochladilo, nám rozhodně nevadí, scházíme se v pátek odpoledne na Hlavním nádraží v Praze. Cíl: Vltava z Vyššího Brodu do Č. Budějovic. Sestava: Mako + Křapik, Markéta a já. Plavidla: 2 pálavky khaki barvy - Rampepurda a Líná Berta. Konstantní průtok 40 m3.s-1 (150cm) ve Vyšáku je potvrzen na celý víkend (16. - 17. 3. 2002), což je více než příjemné. Mako a Křapik jedou vlakem, my jedeme na stopa, opět se setkáváme okolo 21.hod. ve Vyšáku. Zdravíme se s Vltavou, vítá nás temným hukotem, když se valí z Lipna II. Čaj na dobrou noc, jdeme spát.

Ráno zataženo, přes noc trochu sprchlo. Vyplouváme po 9. hodině. Řeka pěkně teče, nudit se nebudeme. Za chvíli je tu jez ve Vyšáku (317,9 ř.km), prohlížíme, nově opravená šlajsna je lahodná a hodná. Lze sešoupnout i po tělese.

Za pár minut je tu Herbertov (314,9 ř.km). Šupnu odnesla voda. Dumáme, co s tím, pod tělesem jezu se tvoří víc než solidní vývařiště, podlouhlá vysoká boule, vypadá, že by bez problému držela i pálavku. Vpravo u kozy je ale válec znatelně slabší, voda odtéká doprava do koryta. Holky se na to necítí, tak tvoříme akční posádku Mako a já. Bereme to podle kozy, Mako na kormidle, já na háku, trochu zabrat, přitáhnout, už jsme z válce venku, zavěšujeme hnedle vlevo u navigace. Pohoda. Druhou pálavku jedu s Markétou na háčku, taky bez problémů. Obvykle kamenité koryto pod jezem se dá jet kdekoliv, všechno je pod vodou, proud se žene i levým ramenem řeky.

Rožmberk (308,5 ř.km) - retardérka je pohodová, dole není ani válec. Dalších 20 km bez jezu, pěkně to jede, pádlujeme vlastně jen proto, aby nebyla zima. Nejhorší jsou nohy, mrznou. Kilometry utíkají závratnou rychlostí.

A už je tu Větřní (288,2 ř.km). Retardérka je zavřená, vypadá to bledě. Ale vše je vykoupeno otevřenou šlajsnou, což se nestává moc často. Vykládáme jednu loď, začíná zábava. Svlíkáme se skoro do naha, nechceme si máčet suché věci kvůli chvíli srandy. 2 metry nad šlajsnou se musí přejet plováky, co asi mají zachytávat náplavy, pak už to je sešup dolů do kotle, ohromnej kohout, na háčku poctivá sprcha. Pak se ocitám ve značné výšce nad okolním vodním terénem. Připadám si jak na špičce hory, dokonale labilní, nemůžu se necvaknout. Ale Mako to vzadu drží, takže tenhle pocit je jen háčkův - subjektivní. Následuje ještě pár kohoutů, zalejvačka. Jsme nadšený, takže následující půl hodinu sjíždíme šlajsnu pořád dokola (celkem 6x), závěsy, výjezdy, surfing. Prohazujeme si posty, abychom si to oba dostatečně vychutnali. Na pádlující a pobíhající naháče se už dívá polovina dělníků i dělnic z papírny na protějším břehu, aspoň jim ta robota rychleji uteče. Kupodivu nikdo netleská, asi to je pro ně nůďo. Při jednom výjezdu z vracáku do proudu jsem se opět držel pravidla "čím větší proud, tím větší náklon", leč náklon už byl asi přespříliš a tak je na světě pohledná cvakačka. Odplouváme od jezu pryč, loď dnem vzhůru, my vedle ní. Mako však dokonale zvládá příslušné prvky sebezáchrany, obrací pálavku stylem jakým se otáčí raft. Loď se pěkně sama vylije, z vody do ní lezeme a jezdíme dál. Dost bylo zábavy, oblékáme se a po svačině vyrážíme dál.

Jez pod Papouščí skalou (286,4 ř.km) jedeme "na uši", za téhle vody je to jen splávek s několika vlnami.

Jez Na Rechlích (284,9 ř.km) - šlajsna je zavřená, ale dala by se skočit. My jedeme normálně po tělese, nepěkný larsenky jsou schovaný pod dostatečnou vrstvou vody. Po jezem solidní válec, mírně drží, na kajaku by se tu dalo pěkně blbnout.

Jez U Lyry (284,1 ř.km) jedeme taky po tělese, protože v propusti je nepěkný válec a dlouhé vývařiště, to by srolovalo i pálavku.

Retardérka u Mrázkova mlýnu (283,0 ř.km) je opět bezproblémová, hladká voda odshora až dolu. Jinak jetelný i po tělese.

Přichází krumlovská perlička - jez U Jelení lávky, též zvaný "pod hradem" (282,5 ř.km). A nezklamal. Kohouty jsou větší, než obvykle, pěkně to zalejvá, ale průjezd je hladký. Několik zvědavých turistů nečeské národnosti nás fotí jako exoty první kategorie. Jinak jetelný i po tělese.

O pár set metrů níž přitéká zleva Polečnice, úžasná průrva s kaskádou, později si vyčítáme, že jsme to nedali. Dalších 12 km poklidné plavby, kámen aby vodák pohledal, řeka pěkně frčí.

Retardérka ve Zlaté Koruně (269,0 ř.km) je taky zahlcena vodou a tudíž bez válce. O pár set metrů po proudu níže nabíráme vodu a končíme dnešní plavbu. Celkem 54 km, cca 9 hodin plavby včetně jezů. Oheň, večeře o 3 chodech, jídlo vaříme z vltavské vody, žádné střevní potíže nenastaly ani po 48 hodinách, tudíž jsme ji prohlásili za hygienicky nezávadnou a poživatelnou v jakémkoliv skupenství a množství. Ještě postavit provizorní přístřešek z lodě, srážející se vlhkost u vody by se dala přirovnat k mírnému mrholení.

A je tu nový den. Mí spoluplavci ještě vyspávají, tak se vydávám na obhlídku okolního terénu. Úžasné tiché chladné ráno. Už vstávají i ostatní, snídaně na ohni - vločky s rozinkami a cukrem, poté polévka a čaj. Krutá realita nazutí mokrých bot je překonána, vyplouváme v 11 hodin. Další kilometry svižně ubíhají, jez U Rybů (250,9 ř.km) je jen splávek, jedeme "na uši".

A už je tu Boršov aneb Zátkův mlýn (250,0 ř.km), většinou mezi vodáctvem neoblíbený pro svou nesjízdnost. Teď je ale opravdu optimální voda a pálavka je výborná loď. Dlouho s Makem špekulujeme, kudy to bude optimální. Na koruně jezu se drží stromy, které mírně komplikují situaci. Plán vymyšlen. Mako jde na háka, aby to měl do ruky, já jdu na kormidlo, i když tam je to větší nuda. Ještě to řádně rekognoskujeme z nadjezí, upřesňujeme vhodný nájezd a jde se na to. Trochu to rozjet, menší skok na desku, bohužel je na ní míň vody, než jsme si představovali, takže nás to mírně zbrzdilo. Kloužeme po ní dolů, průjezd válcem, ostrá pravá, srovnat se do proudu co se žene pravem podél dlouhé kozy, prolítnout pár kohoutů a na závěr ostrá levá pod kozou přes stupeň do koryta u pravého břehu. A je to. Perfektní technická pasáž. Takovou nádheru si nelze nesjet znova, tak si to ještě dvakrát vynášíme, abychom si to vychutnali na obou postech. Jednou to zavánělo cvaknutím, Makovi se šprajclo pádlo mezi kameny, ale na poslední chvíli to náklonem vybíráme, bojovat se musí až do konce. Ještě mě láká to jet po koze a z ní hópnout dolů, ale nájezd tam komplikuje strom, tak na to kašleme. Koneckonců by to šlo i skočit normálně přes těleso, popř. šlajsnou, ale v ní jsou naplavený stromy. Tak jedeme dál.

Jezy 245,3 a 243,5 ř.km skýtají příjemné pohoupání s mírným zalitím, náš cíl se blíží. A je tu první volej, délky ne větší, než půl kilometru. A Trilčův jez (241,7 ř.km). Tajně doufáme, že bude otevřený, taková třešnička na konec. A šlajsna opravdu teče! Dvojitá "véčka" vybetonovaná ve dně tvoří za této vody solidní květáky a vývary (rozhodně větší, než obvykle), které vyznačují ďábelskou uličku středem. První jede Mako s Křapikem, na jednom místě to zavání cvakačkou, ale dobře to dopadlo. Pak jedeme my, úžasnej pocit, když se před přídí skloní hladina a vcucne loď do šlajsny. Květáky lomcují s pádlem, loď se podivně stáčí, jako na vzduchovém polštáři, ale ustáli jsme to.

Další volej k Jiráskovu jezu (239,6 ř.km), šlajsna je zavřená, tak to obracíme a plujeme zpět do ústí Malše, kde končí naše plavba. Dneska to bylo 26 km, 4 hodiny. Příjemný pocit suchých věcí, hlavně bot, nohy postupně rozmrzají. Balíme věci, přitom koukáme na občany Českých Budějovic, jak se loučí se zimou a v plamenech jí hážou do vod Malše. Zastávka na čaj a polívku u Markétiny sestry (děkujeme), ještě koupit ruma na cestu do vlaku (až doposud jsme abstinovali, bohužel i bohudík), závěrečný kondiční trénink s pálavkou na zádech přes celé Budějovice na vlakáč a míříme zpět do smradlavé a špinavé Prahy.

Co závěrem? Vltava tenhle víkend? Úžasná pohoda, nikde ani noha, žádná dřina, spousta výborných jezů, nezvykle vysoká rychlost plavby, kvalitní průtok. Tam bych jel i s kajakem, když jinde není voda - jezy skýtají dostatek míst na hraní a mezi nima se člověk nepředře. Vodě ahoj!

Vašek V.