Pozn. redakce: Chcete vědět, jak se jezdilo před 60 lety na vodu, a jak tehdy vypadala Vltava v těch krásných peřejnatých místech, která nenávratně zmizela pod přehradami. Pojďte se spolu s námi začít do deníku vodáka Václava Mandy, který nám přiblíží 15-ti denní plavbu z Českých Budějovic do Prahy roku 1931 i s dobovými fotografiemi. Zároveň děkujeme Honzovi Matouškovi za zprostředkování těchto historických údajů.

V sobotu ráno po krátkém loučení se známými, odjíždíme v 8 hod 30 min. Je slunečno a zdá se, že počasí bude dobré. Jedeme el. dr. č. 15. Plzeňskou třídou přes most Palackého. Za mostem přesedáme v 9 hod 10 min na el. dr. č. 4 a jedeme po nábřeží Rašínově k železničnímu mostu, načež zahýbáme vlevo a jedem kolem Botiče na Nuselské náměstí. Zde přesedáme na el. dr. č. 13 v 9 hod 18 min a pokračujeme směrem k Vršovickému nádraží. V 10 hod 2 min je skončena cesta elektrickou drahou. Odtud přicházíme na nádraží, kupujeme jízdenky do Českých Budějovic. Jdeme na peron a aby nám nebylo smutno a dlouhá chvíle ve vlaku, koupili jsme si humorný zpravodaj a očekáváme příjezd vlaku.

V 10 hod 10 min přijíždí vlak a nasedáme. Nemáme si kam sednout, je vše obsazeno, ale je to přímý vlak a nyní staví až v Benešově, tak doufáme, že se uvolní. Velice se nám líbilo, že nemusíme nikde přesedat a můžeme klidně čísti nebo nahodile se baviti. Cestou se stalo, že dva mládenci a děvče jeli do Říčan a spletli si vlak a nyní museli jeti až do Benešova. Pěkná projížďka. Po nějaké době přišel průvodčí a prohlédl nám jízdenky, načež nám řekl, aby jsme si přesedli do předních vozů, tam že je volno a vozy jedou až do Budějovic. V Benešově přesedáme a náhodou se stalo, že jsme přišli na vůz 111 třídy mezinárodních vozů, do něhož jsme nastoupili. Zjistili jsme, že je zde velký přepych neb všade samé záclonky, plyš, nikl a k tomu nikdo tam nebyl, jedině dva železničáři. Našli jsme si kupé do něhož jsme se usadili. Rozbalili jsme věci a začli jsme jíst neb nám velice vytrávilo. V Benešově jsme byli v 11 hod 15 min, odtamtud vlak stavěl všude a tak, aby nám utekla cesta, jsme hráli na banja. Časem vyhlíželi jsme na krajinu. V 1 hod 5 min jsme byli v Táboře. Odtud jedeme kolem rybníků a lesů dále na jih. Neztrácíme náladu neb je se stále čím bavit a něčemu se smát.

Tak například jeden venkovský hříbek nemohl otevřít dvířka a vlak už se rozjížděl, ale viděl to jeden ochotný železničář a nechal zastavit. Ten hříbek vylezl rozhlédl se a zjistiv, že to není stanice, na které chtěl vystupovat, zalezl zpět do vozu. Ten železničář volal na svého kolegu: „Franto, podívej, dej mu dvacet kaček pokuty“, ovšem že to bylo z legrace.

Odtud cesta ubíhala velice, vlak jel velmi rychle a tak přesně ve 3 hod vystupujem v Českých Budějovicích. Jdeme peronem a ptáme se po nákladním nádraží. Poslali nás na levou stranu do zadu, tam že to je. Jdeme, ale nikoho nevidíme, vše tu vypadá jak po vymření. Přišli jsme na montéry, kteří tam něco kutili a ptáme se jich. Oni nám řekli, že dnes nic nedostanem, až v pondělí, že dnes se neúřaduje. Tak jsme si šli najít nocleh, byli jsme na několika místech, ale všude měli již obsazeno, ale jsme jej konečně našli, přímo proti osobnímu nádraží v hotelu Pošta. Dali jsme si tam věci a šli jsme se projít. Pustili jsme se ulicí, která nám přišla do cesty neb neměli jsme přesně vytčený cíl. Po procházce jsme viděli první vůz elektrické dráhy. Vozy jsou malé, pomalu jezdící, na dvou tratích. Jdeme dál, prohlížíme si výkladní skříně jak jsou upraveny, vidíme též biografy a zjišťujeme, že je tu vše skorem jako v Praze. Najednou se obloha zatáhla a začlo pršet, rozhodli jsme se jíti do hostince u hotelu. Bylo 5 hodin 30 minut, když jsme tam přišli. Dali jsme si kávu a zákusek. Po nějaké době šli jsme do pokoje, odkudž jsme koukali z okna jak prší, chvílemi hráli na banja a když nás to omrzelo, chystali jsme se ku spaní. Spát jsme šli v 8 hodin 30 minut večer.

Jan Matoušek