Tři muži se vylodili v obci Budiměřice z řeky Mrliny a vypadali, jako by dostali rozkaz: "Zamaskujte se a plížením vpřed!" Byli pokryti větvemi a poškrábáni, protože nedlouho před tím vpluli do řeky Mrliny z Křinecké Blatnice a Ronovky, které přitékají do Mrliny zprava. Byli jsme to my, Chobotničák, Keny a Wigo.

Ronovka a Křinecká Blatnice

Asi o dvě hodiny dříve, než jsme nasedli na vodu, jsme postávali na mostku v obci Oskořínek a hleděli po směru toku Ronovky, který byl rovný jako pravítko. Přes tok vedla řada nízkých můstků, aby se každý ze sedláků v obci mohl dostat na pole ze své usedlosti. Nejvíce se nad touto situací kabonil Chobotničák, protože jel na singlkanoi a nás kajakáře ve svém posezu převyšoval. My s Kenym jsme měli standardní kajaky, zatímco on měl singlovku vlastní výroby. Její vzhled působil, jako by byla celá vytesána z jednoho kusu kamene a atributy připevněné na ní (kamenný mlátek a pazourkový nůž) evokovaly výrobek z dob společnosti prvobytně-pospolné.

Na vodu jsme nasedli až na můstku u Rozpakova, abychom si martyrium podjíždění a přenášení můstků ušetřili. Ronovka je potok vytvořený bagrem a vodákovi neumožňuje jiný pohled než dopředu, kde se v úběžníku stýkají přímky břehů a horních hran svahů. Okolní krajinu z tohoto příkopu vidět nelze. Ronovka po chvíli vtéká do Křinecké Blatnice zprava. V dolní partii toku byly patrny práce na mýcení břehového porostu. Ty slibují, jestli budou pokračovat, že příští rok by tok mohl být sjízdný již bez překážek, které tvoří pichlavé hlohy. "Vrbičkárna" tohoto typu je pro prodírání krajně nepříjemná a tah trnu zapíchnutého do tváře vám roztáhne pusu do úsměvu, který ovšem neodpovídá duševnímu rozpoložení jezdce. Slehlá tráva na břehu ukazovala, že včera bylo o 30 cm více vody, ale prostupnost křoví za takového stavu by byla naprosto nemožná.

O divokosti místních toků jsme si nedělali velké iluze. Chobotničák zalitoval, že nevzal mapu s vrstevnicemi pro posouzení spádu řek. Opáčili jsme, že se zas tak moc nestalo, protože v této rovinaté krajině žádné vrstevnice zkrátka nejsou. Z Ronovky, Křinecké Blatnice a Mrliny jsme udělali pouze jakousi ochutnávku, která čítala dohromady cca 6 km (stejně to úplně stačilo).

Výmola z Kozovaz

Po převozu aut jsme vyrazili do Mochova na Výmolu, abychom si sjeli úsek z Kozovaz do Mochova. Tento úsek byl pro změnu charakteristický padlými kmeny ležícími dost nízko nad vodou. Při jízdě se za mnou co chvíli ozvalo radostné hýknutí Chobotničáka, které prozrazovalo, že se mu sjezd líbí. Jeho radost kupodivu neustala ani po kryse, kterou hodil pod jedním kmenem. Snažil se situaci zlehčit a tvrdil, že krysa je, když kanoista udělá alespoň tři tempa stylem prsa, ale Keny byl neoblomný a tvrdil, že to prostě krysa byla bez ohledu na počet temp plavce. Ostatně Výmola je docela mělká a prsaři by neposkytla možnost se plavecky realizovat.

V Mochově nás ze břehu sledoval náhodný ojedinělý divák a rozradostněn tím, že měl možnost vidět skutečnou kuriozitu. Vesele nás zdravil slovy: "Ahoj! Tak tohleto tu ještě nebylo." Navázat lodě na střechu jsme stihli ještě za světla. Na pádle přibyly u každého z nás ten den tři zářezy za sjetí nového toku.

Jsem přesvědčenej, že tento popis bude stačit namísto vlastní zkušenosti i budoucím generacím, pokud to nejsou masochisti, kteří by si to chtěli zkusit na vlastní kůži. Jaký to rozdíl oproti okouzlující romantické říčce Smutné, kterou jsme si sjeli den před tím.

Wigo