Celý týden pozorně sleduji aktuální vodní stavy na Kocábě a již se nemohu dočkat víkendu. Na tomto potoce se totiž vypouštějí rybníky, takže je dost vody na parádní podzimní jízdu. Počasí také nehlásí špatné a navíc se v konferenci objevila jedna zpráva od vodáků, kteří tam teď byli a moc si to pochvalovali. Jenže nastává pátek a mě začínají tuhnout rysy při pohledu na vodní stav – voda klesá a je již na limitu. Že by přestali vypouštět rybníky? Nezbývá nic jiného, než věřit, že alespoň ten limit do soboty vydrží. No, kdyby náhodou ne, tak tu máme kousek Sázavu a kdyby ani tam voda nebyla, tak Botič, který se má o víkendu také pouštět. Prostě na vodu se určitě dostaneme.

Přichází vytoužený víkend a my brzo ráno vyrážíme směrem Praha. Protože o víkendech nejsou aktuální stavy tak brzo, bereme sebou nouťase, abychom se podívali, jak to vlastně všechno dopadne. Nálada v autě je dobrá a já si již nedočkavě oblékám helmu. Ostatní toho zbaběle využívají a dělají mi kompromitující fotky. Říkáte si, kde ta fotka je, vždyť v článku nikde není? No, přeci se nebudu zešměňovat ještě před Vámi.

Přijíždíme ku Praze a připojujeme se na Internet. A je to tady. To, čeho jsem se obával se naplnilo. Kocába nemá vodu! To musel udělat někdo, kdo nemá vodáky rád. Zavřít vodu na víkend, to se přeci nedělá. No, co naplat, voda není a tak korigujeme náš plán na Sázavu. Rychlý pohled na vodní stav – 98cm v Týnci a není co řešit. Odbočujeme tedy na Sázavu a protože je již poměrně dost hodin, vystupujeme v Krhanicích. Chvíli váháme s místem nástupu, ale pohled na hlídku Policie, která zabrala nedalekou křižovatku s cílem kontroly aut, volíme raději jiné bezpečné místo v dolní části vesnice pod mostem. Bohužel musíme projet zákazem vjezdu, abychom se dostali co nejblíže k řece, ale když se svorně prohlásíme za dopravní obsluhu, která má vjezd povolen, tak nám vlastně nic nehrozí.

Bleskový výstup, nafukování Pálav, přestrojování a balení věcí do loďáku. Jde to pěkně, jen háčkové (kdo jiný, že) občas nestačí našemu tempu a různé pobídky k větší aktivitě berou nějak nervózně. Naštěstí je nádherné počasí, slunce drsně pálí na podzimní dobu a tak argumentace háčků varujících před zimou chtějíce tím zpomalit naše tempo se okamžitě zamítá a opět následují povzbuzující pokyny kormidelníků k větší rychlosti.

No sláva, konečně jsme se vykopali, sedíme v lodi a jedeme. Pomalu se blížíme ke Kamennému Přívozu, kde zastavujeme a jdeme na pivo. Až tam mi dochází, proč je na vodě tolik vodáků – vždyť dnes bylo zamykání vody, na které jsem úplně zapomněl díky Kocábě. Navíc si opět ověřujeme jedno pravidlo – svět je hrozně malý a seznamujeme se příznivcem našeho serveru, se kterým jsem si nedávno emailoval. Honza pak s námi společně pokračoval až do Pikovic, kde jsme my končili a vraceli jsme se zpět pro auto.

Co dodat? Sázava opět neklamala a o kýčovité fotky nebyla nouze, ale v koutku duše mě stále zůstává vzpomínka na nesjetou Kocábu. Tak snad za rok.

Petr