Nové pádlo, yenik, honza.zilka~seznam.cz, 4/7/2004 12:27 PM
Mám jeden vlastní mikropříběh.

V době mých studentských let a velkého nadšení do pádlování, jsme se dohodli s přitelkyní a jeli jsme na vodu. Duben-březen, počasí "vodácký sliz", dva studenti, bez auta, v podstatě bez peněz, takže vlakem. Vypůjčili jsme si od kamaráda Pálavu a z uspořených studentských peněz, které jsem vydělal někde na stavbě místo nudných přednášek z matematky, jsem tenkrát koupil svoje první singlová pádla od pana Panenky. Tenkrát jsem tomu přikládal téměř rituální význam. Mám vlastní kvalitní pádla. Uááááá!

Jako dnes si vzpomínám, jak těžké to bylo, když jsem to všecho na sebe naložil. Pálavu jsem narval do 120 l batohu, na něj zkušeně přivázal jedno pádlo a do plastového 50l sudu dal ostatní věci. Batoh jsem dal na záda, druhé pádlo provlékl okem sudu a po vzoru "Honza jde do světa" pádlo přehodil přes rameno. Kouknu na hodinky - jejda, toto letí, vlak nepočká- a mírným poklusem běžel na nádraží.

Byla to dřina. Velká dřina. Teď přijd e pointa. Na nádraži jsem přiběhl včas. Funěl jsem jako lokomotiva, a tak se někteří čekající začali zvedat, že už jako budou nastupovat. (vtip) Ke stěně jsem postavil sud po cestě ztěžklý alespoň na 100 kilo, otočil se k němu zády a s úlevou na něj ze zad postavil batoh s Pálavou a pádlem, který vážil snad tunu. Pádlo z batohu trčelo vítězoslavně do výšky. Batoh jsem naklonil, opřel o stěnu a šel koupil lístky.

"Dvakrát Vyšší brod klášter, prosím." A v tom to přišlo. Prásk! Rána jako z děla a pak nějaké klapání a cinkání, jako když se po kachličkách kutálí hranaté dřevěné polínko. Ohlédl jsem se od okýnka Prostějovského nádraží, abych zjistil, kdo si to zase dělá legraci s nějakejma rachejtlema. Kdyby raději jezdili na vodu, parchanti malí.... Ale chyba lávky. Přišel jsem k místu, kde jsem nechal věci. Batoh ležel na zemi. Prostě se rozhodl snížit svou zbytečnou potenciální energii a spadl. Na první pohled se mi ale pád batohu s tou velkou ránou nespojil. To se stalo až v okamžiku, kdy jsem si při zvedání batohu všiml, že moje nové pádlo nemá ručku. Pád z výšky cca 60 cm a jeho rotace při dopadu způsobila, že horní konec pádla s ručkou získal úžasnou rychlost, ručka se prostě urazila, odlétla a odkutálela se do dálky neznámo kam.

Co mi na to řelka přítelkyně si jistě dokážete domyslet. Celou cestu ve vlaku jsem doufal, že ve Vyšáku stále ještě funguje ten malý obchůdek, a že tam určitě budou mít i pádla. Měli. A co mě potěšilo- zaplatil jsem za něj úplně stejnou cenu, jako v Tróji u pana Panenky.

Teď mám do Pálavy pádla tři. Stejně je dobré s sebou vozit jedno rezervní, ne?