Je ještě leden a už to vypadá na začátek vodácké sezóny. Silná obleva za přispění informačního SMS
systému vodáckých informací v úterý roztáčí telefonické a e-mailové kolečko ve stylu: "Nejezdi na hory a
pojeď na vodu". Chvíli to vypadá, že nejedeme nikam, chvíli pak, že nás pojedeme 6 a nakonec nás vyráží 8
na Zlatý potok a Tichou Orlici.
Reklama
Zlatý potok v nás již předem budí respekt svým stavem 192 cm (minimum je 65). Po příjezdu se však
ukazuje, že varování před špatnou směrodatností vodočtu je na místě. V Cháborách bylo vidět 6 hran
schodů a voda byla u šesté hrany, což je pohodové minimum pro plasty a opravdové minimum pro
měchuřiny. Jelo nás 8 kajaků plasťáku, a tak jsme začali splutí od mostu těsně nad Kamenicí. Dá se tady
otočit, zaparkovat a autobusová zastávka v podobě slušné chatky je perfektní převlékárnou.
Za občasného drncnutí nám cesta ubíhala poměrně rychle a být vody o trochu víc nescházelo by nám ke
štěstí opravdu nic. Všechny jezy byly na plastech sjízdné (skočné) bez problémů. Za větší vody by asi u
některých byl možná problém s válci, ale teď byl spíš problém netrefit se pod nimi do nějakého šutru. Potok
má ale poměrně značnou sílu. O tom jsem se přesvědčil sám u jednoho padlého stromu. Slabý rozjezd a
místo elegantního přehupsnutí následovalo namáčknutí na kmen. Chvíli jsem neúspěšně bojoval a nakonec
nezbylo nic jiného, než s kajakem na dně pod vodou a stromem v pase začít signalizovat prosby o pomoc.
Spodem to nešlo a vrchem také ne. Stačilo však jedno pořádné nakopnutí od mých spasitelů a byl jsem
venku. Jinak bych tam asi čekal až skončí obleva a opadne voda. Opět se ukázalo, že i na WWI není dobře
jezdit sám. Nás tam bylo 8, a tak jsme se tomu jenom zasmáli. Já dostal vynadáno, prý doteď měli suché
neopreny.
Jízdu jsme zakončili v Podbřeží pod zámečkem u mostu, kde je opět perfektní místo na vystoupení i
zaparkování a hurá na přejezd. Zítra nás již čeká Tichá Orlice.
Tichá Orlice? Aspoň v úseku Lichkov - Jablonné název moc neodpovídá. V Lichkově pod mostkem je na
vodočtu 10 cm a to bych považoval za zlehýnka na minimem. Ale těžko posuzovat. Prší taje a voda stále
stoupá. Za 2 hodiny při svážení aut je na vodočtu již o 28 cm více a voda stále stoupá. Nejhezčí úsek z
Lichkova do Mladkova byl obtížnosti WWII+ a při trošce vody navíc určitě dosahuje i WWIII. Pod
Mladkovem se tok zklidní ale stále dosahuje WWI až WWII. Okolo Těcholína pak delší úsek slušné WWII
a dojezd do Jablonného opět WWI až WWII.
Zážitky se stromem jsem si nezopakoval. Nicméně Ájík dopadl obdobně, když v klidu bloumal v záklonu na
kajaku a jako poslední podjížděl strom. Protože ho proud zrovna zanesl ke břehu za ohyb, navíc jízda ve
stylu "voda si to podá" byla naprosto ukolébající, nastalo nevyhnutelné. Ájík v klidu podplul strom a další ho
"lehce" překvapil. Zajíc, který byl v "hlídací" poloze hbitě vystartoval a než jsem stačil těch 5 m vypádlovat
byl Ájík za stromem. Takže moje vítězství - nebyl jsem jediný, kdo druhé donutil ke vstupu do vody.
Nadšení a lehce vychlazení jsme dojeli na začátek Jablonného (objektu u železničního přejezdu, dále pak
navigace a továrny) a začali se převlékat před kamerou nějakého střeženého objektu. V pondělí musela mít
ochranka docela slušné video. Jenom škoda, že proud na Orlici mně nedal šanci udělat nějaké slušnější foto.
Takže aspoň pár fotek v Mladkově u mostu. Ale to je již zklidněný úsek.
Jícha