Tradice je tady, zase svátky Jana Husa, Cyrila a Metoděje. A protože už to jsou tři dny, tak opět tradiční Polsko. Ale ne příliš daleko, přece jen jezdit autem po půlnoci už nám moc nejde. Přes Prahu hodina, před Jaroměří druhá a kolem Kudowa Zdrój se jezdí na světla. Takže stejně přesně o půlnoci kempujeme na travnaté lesní cestě u městečka Milicz, 350 km je za námi.

Barycz je poklidná říčka

Relativně malá říčka Barycz podle místních popisů však má být sjízdná celoročně. Dokonce zde funguje půjčovna kajaků, jejíž klienty také druhý den potkáváme. Barycz z Milicze má být 88 km klidné vody, několika jezů a místy lesnaté krajiny. Ráno pendlujeme auta do Wasosz, kde chceme končit. Raději brzo ráno, protože v tom vedru je to v autech za trest. Tak jsme kolem desáté na vodě. Říčka se kroutí, vody není mnoho, ale nedřeme a to jsme plně naloženi na třídenní výlet. Po kilometru potkáváme asi deset kajaků z půjčovny, kteří s pivem v ruce nás vesele zdraví. Uznale pokyvují hlavami, že jedeme s plnými loděmi, oni to mají jen na dopoledne.

I v Polsku mají suché jezy

Barycz je zaříznut do okolní krajiny, občas louka, občas les na břehu, každopádně dost kopřiv. Ale jsou místa, kde u písčité plážičky si lze odpočinout a najíst se. Po poledni připlouváme k jezu. Podle délky vzdutí musí být vysoký, protože Barycz nemá velký spád. A skutečně, klasická polská elektrárna, jez asi třímetrový a na elektrárně nápis „Na prodej“. A nejede. A pod jezem sucho. Přenášíme lodě a polský šéf kajakové ekipy nám sděluje, že voda bude až po pěti kilometrech. Nějak mu nevěříme a tak přeneseme všechno pod jez, naložíme a vyrazíme pěším pochodem s lodí na laně doufaje, že se to zlepší. Když po 2 km se to nezlepšilo a přicházíme k mostu, tak to balíme a vracíme se pro auta. Nocujeme u již zmíněného „suchého jezu“. Suchou řeku si fotografují i rybáři a všichni kroutí hlavou. Takže problém sucha je nejen u nás. Možná by to chtělo lobbing v Bruselu.

Odra není jen pro motorové lodě a parníky

No jo, ale dva dny před námi. Vedlejší Widawa či Orla na tom nejsou s vodou lépe. Jediná řeka, která může mít v okolí vodu, je Odra. Jenže co s těmi parníky, co po ní jezdí.... představa většiny lidí je, že po řece s parníky se nedá pádlovat. A že po velké řece jezdí parníky. Je pravda, že Odra je údajně splavná pro motorové lodě již od Bohumína, respektive chybí k tomu takových 50 km. Ale nyní je tak nízký stav vody, že ani zde na Odře se neplaví, což dokazuje několik remorkérů na suchu u břehu. Dáváme na vodu v Brzegu Dolnym u bývalého přívozu. Řeka je sice široká a docela teče. Po chvíli hledání necháme auta v Malczyciach u soutoku se Sredzkou Wodou, kde je cesta až do řeky.

Vyplouváme do odpoledního vedra. Nevýhodou takovéhoto toku je naprostá absence lesa na břehu (alespoň v tomto úseku) a tak slunce pálí...... naštěstí čistota vody se výrazně lepší s proudem, který místy dosahuje více jak 10 km za hodinu a peřeje se čeří až do WW I. Za vyšší vody to tu asi jen proudí, ale nyní docela zpestření. A kamenito-jílovité břehy se střídají s písčitými plážemi a tak koupání je vítáno. Jen břeh je strmý a hned jste po krk ve vodě. Občas ze břehu spadne do vody cosi černého – neodhadli jsme zda to je vydra nebo bobr. Určitě to bylo zvíře a docela velké. Klidnější úseky se střídají se silnějším proudem a za 3 hodiny i s koupáním a obědem jsme na místě. Pro 19 km docela slušný čas. Jinde už fakt asi voda nebude. Tak to balíme a jedeme domů.

Nebojte se v případě sucha jezdit řeky – matky, kde normálně těch parníků je asi víc, ale za malé vody mají také své kouzlo. A naopak, za velké vody jezdíme přítoky přítoků, protože na ty velké se nám nechce pro povodeň.

Vojta Jančar