Jednoho krásného listopadového dne jsme si s Andílkem udělali výlet na Přeloučsko. Při té příležitosti jsme došli mj. k Sopřečskému kanálu, což mi připomnělo článek o jeho splutí zde na raftu. Už při jeho někdejším čtení jsem si říkal, že by to mohlo být dobré zpestření plavby po mnohem známějším Opatovickém kanálu. Ten Sopřečský byl ve střední části celkem v pohodě sjízdný i během našeho výletu. Později jsme lesy dorazili na hráz Sopřečského rybníka. Ten se čirou náhodou akorát vypouštěl a koryto potoka pod ním bylo plné vody. V tu chvíli samozřejmě začala hlava pohotově pracovat. Průkopníci při předchozím splutí štěstí na vodu v Sopřečském potoce neměli a nemohli tak realizovat návrat po vodě k akvaduktu na Opatovickém kanálu. Nyní vypadalo vše více než nadějně. V rybníku bylo stále dost vody, takže se zdálo reálné, že ještě druhý den bude Sopřečský potok plný. Další den jsme tedy na místo mířili znovu, ale to už s mým kajakem.

Popisovat plavbu po Sopřečském kanále nemá smysl, protože stačí mrknout na výše zmíněný článek. Jedno podstatné riziko však jako doplněk uvést musím. Jestli budete mít tu smůlu, že z něho bude nemalá část vody odvedena do Černého Nadýmače, tak k Sopřečskému rybníku se v lodi dostat nedá… Ono je to celkem logické. Když se rybník vypouští, je jaksi zbytečné sem kanálem přivádět nepotřebnou vodu. Po marném boji jsem tedy k Sopřečskému rybníku docházel s Andílkem pokorně pěšky a s kajakem na rameni.

Ve chvíli, kdy jsme došli na hráz, se o mě pokoušely mrákoty. Ačkoliv v rybníce zůstávalo vody dost, výpustí vytékala oproti včerejšku tak třetina množství… Hladina byla rázem hrubým odhadem o nějakých 20 cm níže. A co teď? Dát přednost další pěší procházce, nebo se pokusit dostat se k silnici přeci jenom po vodě? Samozřejmě vyhrál Sopřečský potok. Jestli to bylo správné rozhodnutí, je poněkud sporné…

Těsně pod hrází jsem prorazil kratší rákosovou houštinu a mohlo se plout. V téhle části má potok podobu napřímené vydlážděné strouhy zařízlé do okolních luk. Její šířka není o moc větší než samotné lodi, takže pádlování vesměs představovalo odrážení se od břehů. Díky zregulování jsem aspoň měl dost vody, která navíc z přítoků postupně přibývala.

Později se koryto pomalu rozšiřovalo, takže se dalo dokonce normálně pádlovat. Díky lučinatému okolí se tu člověk nemusel potýkat s žádnými popadanými stromy apod. Kupodivu ani rákosu nebylo zdaleka tolik, jak jsem čekal. Samozřejmě místy se objevil, ale rozhodně nešlo o nějaký souvislý porost. K hezkému mostu silnice mezi obcemi Břehy a Sopřeč jsem se dostal nezvykle rychle a snadno. Pod dojmem dosavadní pohody jsem učinil osudné rozhodnutí, že tady neskončím a dostanu se až k původně plánovanému cíli na křížení s Opatovickým kanálem.

Ze svého nadšení jsem byl brzy vyléčen. Prvotní varování představovaly hezky rozrostlé vrbičky. Přes první jsem se dostal ještě v lodi, ale pak už jsem musel na břeh. Po opětovném nasednutí a chvíli pádlování přišla řada na dočasná rákosová džungle. V ní se fakt pádlovat nedalo a kajak spořádaně vězel v přítulné vegetaci. To, že nejvíce potíží s rákosem bude až tady, mne docela překvapilo, protože okolí získává už lesnatý charakter. Logicky by člověk čekal překážky spíše v podobě spadlých stromů či větví. No, i těch jsem nebyl ušetřen. V poslední části před křížením s Opatovickým kanálem jsem kvůli zataraseným místům musel z koryta opakovaně. Přiznávám, že ve finále mne tento styl plavby naplňoval frustrací. Nakonec jsem se k cílovému akvaduktu přeci jenom probojoval, ale pocity jsem měl stejně ze splutí rozporuplné. Každopádně podstatně větší průtok, který v potoce byl den předtím, by nejspíše situaci nijak zásadně nepomohl. Některé překážky by se překonaly snáze a u jiných by to bylo naopak.

Co říci na závěr? Dostat se po vodě od Opatovického kanálu zpátky k němu s využitím Sopřečského kanálu a Sopřečského potoka jde. Místy to je i celkem pohodová plavba. Člověk ale nesmí přijít o vodu u Černého Nadýmače a musí počítat s tím, že závěrečný úsek od mostu mezi obcemi Břehy a Sopřeč bude především o boji s překážkami. Pokud se někomu do této problematické části nebude chtít, je otázkou, jestli se vůbec na Sopřečský potok vydávat. Zregulovaná strouha mezi hrází a uvedeným mostem sama o sobě moc lákavým cílem objektivně řečeno není. Vodácký výlet sem tak předem dobře zvažte, ať nejste zbytečně otrávení...

Vojta