Na nejseverněji položeném pobřeží Polska leží řada turistických letovisek, nedaleko odtud začíná i známý poloostrov Hel. K vodáckému výletu se tady nabízí potok Piaśnice. Je to sice jen velmi krátký tok, ale jeho předností je to, že ústí přímo do moře západně od turistického střediska Dębki. Proto jsou pláže při ústí za lepšího počasí obležené lidmi. Ale zima je tu skoro pořád, vítr od Baltu je pověstně studený a často tady místo lidí můžete potkat spíš tuleně. Piaśnica se jezdí pouze v úseku posledních šesti kilometrů.

Vytéká z jezera Žarnowieckiego, které je spíše přehradou a je zajímavé coby kapacitní nádrž přečerpávací elektrárny. Ta je snad jediná v nížinném Polsku a zde byla vybudována původně jako záložní akumulátor energie plánované jaderné elektrárny. Ta ovšem nikdy nebyla dostavěna a opuštěné zbytky stavby můžeme vidět na východním břehu jezera. Piaśnica je tedy malou říčkou, spíš potokem, ale její vody jsou nádherně čisté.

Přehradní jezero je ohromné a dostatečně studené, eutrofizace tady probíhá pouze z přirozených zdrojů živin a průtok je tak malý, že na výtoku z jezera je voda dokonale čistá. Začátek toku pod jezerem je poměrně fádní, říčka je téměř trvale lemována rákosím, ale v dolní části už meandruje lesem, dno je dokonale písčité, bez bláta a je pokryté mušličkami z moře.

Pohledy na dno nikdy neomrzí, i proto jsou v nabídce zdejších půjčoven také průhledné loďky. Zážitek z plavby je pak dokonalý. Podniká tady celá řada půjčoven kajaků, takže splutí je snadné i pro ty, kteří původně přijeli pouze kvůli moři a koupání. Zejména ve dnech, kdy je zima na koupání (což je téměř neustále), si plážoví turisté velice rádi a často zpestřují pobyt u moře touto nenáročnou plavbou zakončenou jedinečnou příležitostí vplout do moře. Tenhle zážitek není ani v Polsku tak snadný, jak by se mohlo zdát. Větších řek, které vtékají do moře, je sice v západním Pomoří celá řada, při cestě autem od Štětína ke Gdaňsku je přejíždíme všechny – Regu, Grabowou, Parsętu, Wieprzu, Słupiu, Łupawu a nakonec i Łebu. Všechny ústí do moře, ale u všech leží v ústí větší či menší přístav, takže tak ceněné a toužené vplutí na kánoi či kajaku do moře se dá uskutečnit jen obtížně. Vplutí do přístavu totiž vždy vyžaduje povolení od kapitanátu přístavu, které se ale uděluje jen v případě malého provozu větších lodí v přístavu a hlavně za slabého větru, který nezvedá vlny na moři. Je třeba chápat, že přístavy jsou, podobně jako letiště, místem vstupu do země z mezinárodních vod, a jistý dohled a pravidla jsou namístě.

Vzhledem k tomu, že i v Polsku stoupá vodácký provoz na řekách a současně narůstá i provoz soukromých jachet i turistických výletních lodí v přístavech, jsou kajakáři v přístavech většinou odmítnuti. Nejlépe se dá vplutí do moře uskutečnit na malých tocích při větší vodě, při nízkém průtoku totiž většinou tyto toky končí v písečné pláži, od moře jsou oddělené naplaveným a navátým pískem a do moře pouze prosakují. Tedy vplout na kánoi do moře v Západním Pomoří skutečně není snadné. Piaśnica je výjimkou, ústí je téměř dokonalé, široké písčiny a rozlivy lemují klikatící se tok, sladká voda zvolna přechází do slaného Baltu.

Měli jsme to štěstí, že silný vítr zdvihl vlny Baltu do úctyhodných výšek. Příboj zaléval písčiny a v ústí se tvořily velmi nepředvídatelné proudy a víry.

Vplutí do vln moře bylo tedy velmi dramatické a zadostiučinění z tohoto zážitku bylo plné adrenalinu…

Šakal