Dne 24.3.2004 se na Českobudějovicko snáší mokrý sníh, který při teplotách okolo +4 stupňů Celsia dává naději, že další den (pokud teplota vydrží nebo i poroste) by mohlo být dost vody i na malých tocích. Druhý den stávám brzy a balím věci na vodu. Dneska vyrazím do práce (pracuji v Českých Budějovicích) s lodí a po práci vyrazím na Křemžský potok, který je cca asi 15km od Č. Budějovic. Už brzo ráno je teplota na nule, a proto si myslím, že to bude docela tát. Den v práci mi uběhl jako vítr a v 15:20 vyrážím do Holubova, kde chci nechat auto. Do Holubova přijíždím v 15:40 a auto parkuji hned u silničního mostu ř.km 2,9. Je tam pěkný parkoviště a je hned u potoka. Z mostu kontroluji stav vody a je to akorát tak na hranici sjízdnosti, ale v těchto místech má potok nejširší koryto tak počítám s tím, že nahoře nebo dole to bude v klidu. Rychle se oblékám a táhnu kajak proti proudu po levém břehu. Chci se dostat až k mostu na ř.km 4,1. Odtud začíná peřejnatý úsek. Kajak se mi táhne pěkně, sněhu je ještě dost a kolem řeky je chatová osada, takže říčka je pěkně přístupná.

Po cestě nahoru fotím některá zajímavá místa, ale už jsem u mostu. Nasedám nad ním a projíždím první peřej. Vody je doopravdy tak akorát, ale díky úzkému korytu je to lepší. U mostu, kde mám zaparkované auto, jsem asi za 15 minut. Koryto je krásně prosekané a v tomto úseku nejsou žádná nebezpečná místa. Obtížnost podle mě tak WW1+. U mostu se koryto rozšiřuje a potok protéká obcí Holubov. Obtížnost peřejí roste a s nimi i nebezpečná místa v podobě nízkých mostů, které jsou v Holubově dva. Před mosty se dá včas zastavit, ale co je horší, oba stojí v terénním zlomu a brání plynule projet peřeje. Ani se z nich nedá skočit přímo do peřeje, protože pod nimi je málo vody (když bude voda dosahovat až ke stropu mostu, tak to půjde, teď je tam asi 30cm.). Spíše se jedná o brod, než o most. Dále se jede krásně, peřeje dosahují obtížnosti WW2 (za trochu zvýšeného stavu i s plusem), kolem potoku vede neustále cesta, která je sjízdná i autem. Náhle se přede mnou vynořuje nějaký mlýn či co a za ním je potok přehrazen asi 5 metrovou hrázi, díky které vzniká nádrž o délce 400m.

Před nádrží jsou opět dva nízké mosty či brody v těsné blízkosti a opět vadí v peřeji. Hráz nádrže ř.km 0,8 je přirozeně nesjízdná. V kilometráži zmiňují, že pod hrází je koryto většinou suché, já měl vody dost. Hned pod ní začínají další peřeje. Bohužel za pár set metrů je opět nízký most a za ním další a opět stojí v peřejích (mít tak trochu semtexu a rozbušky). U těchto mostů doporučuji plavbu zakončit. Zbylých půl kilometru kolem hradu Dívčí kámen jsou naprosto bezpředmětné, protože v tomto úseku brzdí spád čtyři poměrné vysoké jezy, které jsou za tohoto stavu nesjízdné a za velké vody by byl pod nimi silný vývar. Křemžský potok byl tedy těmito jezy okraden o krásné zakončení.

Když ústí do Vltavy, hádejte, co je na konci. Ano, opět mostek či brod. Končím tedy ve Vltavě, vysedám a táhnu loď ve sněhu cestou k autu. Potkávám rodinku na vycházce, kterou neodradilo ani nepřízeň počasí, protože celou dobu prší. Cestou chci nafotit ještě nejzajímavější místa, ale došel mi film. Sjedu si ještě nejlepší peřej a v 17:55 jsem u auta. Rychle se převlékám a mířím k domovu. Hodnocení říčky je tedy kladné, i když časté přenášení můstků a v závěru i jezů trochu otráví jinak příjemný zážitek. Nebezpečí před můstky není veliké, pokud jedete pozorně a nedělá vám problém zastavit u břehu v rychlé vodě. Plavbu doporučuji zakončit po projetí peřejí pod nádrží a raději si úsek sjet dvakrát, než se trápit závěrem potoka.

Ahoj Láďa

Poznámka redakce: osamocené sjíždění řek může být velmi nebezpečné!