Rakousko má mnoho krásných řek, které jsou velmi navštěvované. Má však i takové, na které jezdí lidí málo, jelikož je vůbec neznají. Nám se podařilo během 4 dnů sjezdit jak známější, tak méně známé a spíše jarní toky. I když jsme v Rakousku byli na konci srpna, díky vytrvalému dešti však bylo sjízdné téměř všechno. Měli jsme ale štěstí, že v naší oblasti nebyly žádné záplavy a řeky zůstaly ve svých korytech. V jiných oblastech to asi bylo horší.
Reklama
Lammer
V noci neustále pršelo, ale voda mnoho nestoupla. Přesunujeme se k soutěsce Lammerofen, abychom si ji prohlédli. Nahlížíme přes okraje kryté lávky, která je nad soutěskou, a díváme se do hučící a úzké soutěsky. Soutěska WW V se jezdí za optimální vody a je dobré si ji celou prohlédnout. Vstup je však placený, ale případně zaklíněný strom by mohl znamenat velké komplikace. Šíře je okolo 2-3m a stěny jsou kolmé a vysoké. Ze soutěsky není úniku a musí se dojet až na konec. Na rozjetí to není zrovna ideální terén a tak se přesunujeme výše. Soutěsku dávat rozhodně nebudeme. Označujeme ještě výstupní místo, abychom ho z řeky našli a nevjeli do soutěsky. Budeme končit asi 100m před jejím začátkem. Po cestě zastavujeme ještě ve Voglau a ze silnice prohlížíme další soutěsku Voglauslucht, kterou již pojedeme.
Začínáme na mostě mezi Abtenau a Rusbach. Občas drobně prší, ale není to nijak vážné. Vody máme docela optimálně. Za mostem je sjízdný stupeň a u něho je vodočet. Pak následují krásné vlny, občasná zúžení, ale vše okolo WW II-III. To již přijíždíme do Voglau. Za dvěma mosty to začíná být o něco těžší. Nájezd do soutěsky je v zatáčce, ale pak je tok přímý a zúžený skalními bloky a ze druhé strany regulační zdí silnice. Voda se valí přes balvany, průskoky mezi nimi jsou doprovázeny chladivými vlnami a válci. Projíždíme celou soutěsku bez větších problémů.
Zhruba po 1 km od soutěsky přichází menší kaskáda. Jdeme si ji prohlédnout a stavíme záchranu. Jedná se o menší balvanitou soutěsku WW III, jejíž průjezd volíme při pravé straně. I nadále pokračuje příjemný spád a místa s krásnými vlnami. Po dvou za sebou jdoucích mostech začínáme být obezřetní a hledáme značku signalizující výstup. Pokud někdo nechce riskovat, že značku přejede a ocitne se náhodou v soutěsce, může končit u druhého mostu, kde je i značka pozor přímo i na mostě. Naši značku s červeným „praporem“ nemůžeme minout a tak po zhruba 500m od mostů končíme vlevo. Na silnici je to kousek a je tam i malé odpočívadlo.
Za 1.5 hodiny zvládáme úsek o délce zhruba 10km. Obtížnost byla WW II-III, soutěska o něco málo těžší. Stav vodočtu v Obergau před ústím byl 78cm, což jsou velmi dobré podmínky. Měli jsme velké štěstí, jelikož druhý den byl po deštích stav 230cm! Silnice sledovala námi jetý úsek až za Voglau, pak se mírně odklání a přístup je pouze z mostů. Vzdálenosti však nejsou nijak velké, obtížná místa jsou dobře dostupná.
Petr