„Sport mám rád proto, že nezvykle chutná a nejde ničím nahradit podobně jako pivo.“ Ota Pavel

Tenhle citát si mohli přečíst závodníci u kiosku v cíli Berounka maratonu. K závodu jen tolik, že od pořadatelů byl jako každý rok pěkně zorganizovanej a za sebe, že není vo čem mluvit. Zapádloval jsem jen to, co se vode mě čekalo. Tady v kiosku temný síly poslaly anděla svůdce, kterej vyvolával, jestli někdo nechce vzít autem na start. Milý, fajn, ale mám přece loď.

A po vyhlášení výsledků a ceremoniích nastala ta náročnější část víkendu. Doplnil jsem pitnou vodu, rozloučil se a vynesl kanoe nad jez Nezabudickýho mlýna a okolo Proškova přívozu se vydal na cestu. Zpátky proti proudu na start maratonu do Dolan.

Vono se to řekne, že Berounka neteče. To je takový mnohokrát vomletý klišé, že tu nejsou vlny z proudu, jak na… Ale kdo tohle někdy vypustil z huby, pojďte si tohle zkusit, a pak si popovídáme. První obtížný místo přišlo u Rozvědčíka. Typická situace, štěrkovej práh a nejhlubší průjezd s rychlou vodou podél břehu. Po proudu je to jasný, ale proti, to se musí laborovat, hledat cestu, kde je ještě dost vody na loď, ale hlavně na záběr pádla a kde zas není proud proti moc silnej. Minule to tu nevyšlo, musel jsem ven z lodi a brodit, tentokrát se podařilo vyjet. Buď teď byla znát intenzivní příprava na závody na Yukonu, nebo vyšší hladina, takže šlo líp zabrat pádlem. Práh u Kouřimecké rybárny už vypádlovat nešel. Rači jsem vylez z lodi a těch pár metrů brodil vodou a táh kanoi s bagáží za sebou. Možná by to šlo vyjet, ale stálo by to pravděpodobně zbytečně moc času a sil. Práh vo půl kiláku vejš šel vyručkovat podýl břehu po trávě, ze který lítaly myriády evidentně přemnoženejch mušek. Kdesi u Týřova začala padat tma a bylo načase zakotvit a přespat. Žádný vopulentní táboření, když si člověk žádá jen dva stromy na pověšení hamaky. Ráno uvaří kafe na vařiči, je to s nulovou stopou a dává to podstatně lepší svobodu cestování než stan, ba i než celta.
„Ráno je u vody všechno hezké, protože den ještě nevzešel a my jsme si ho ještě nestačili otrávit.“ - Ota Pavel

Řeka po rozednění, to je kouzlo. Páry nad vodou, vše je svěží. Vyplout v jedenáct podle klišé, to musí bejt nuda. Ráno po maratonu bolí „celej člověk“, ale vstávám a zároveň se snídaní balím těch pár věcí. Kus proti proudu broděj srnky, nebo laně. Za chvíli tam budu brodit taky. Oproti loňsku se nechci vysilovat pokusama vyjet fše pádlem a po zhodnocení situace jdu do vody a táhnu loď za sebou.

Gdo z nás nečet knížky, gde indiáni nebo trapeři jezděj po americkejch řekách nahoru dolu, jako po nejlíp prostupnejch stezkách v divočině. I u nás to tak pravděpodobně do nějaký míry bylo, kdysi, v době monoxylů. Ale v praxi to znamená docela fušku, matematika je neúprosná. Relativní rychlost vůči vodě minus rychlost proudu je výsledek. A do toho přejíždění vod jednoho břehu k druhýmu, z vracáku do vracáku, jak na kanále. Když to de. Na Berounce vlastně moc vracáků neni.

Pasáž z Branova do Skryjí je asi nejnáročnější z celého úseku. Taky po proudu je to super plavba. Jez Čilá jsem přenes přes špičku u elektrárny, oproti běžný přenášce vlevo po proudu je to kratší, míň brodění a nošení.

Při jízdě proti proudu je dost věcí jinak. Člověk vynechá pár záběrů pádlem a loď se zastaví. Vynechá dva páry a jede se zpátky, pracně získaný metry se ztrácí. Ale zas volej nad jezem, kde po proudu to blbě utiká a vypadá to, že to nejede, tak proti proudu přichází radost, že proud ukrajuje z reálný rychlosti jen kilák za hodinu. To trapeři a indiáni neměli. No zas v Kanadě měli jezera.

U Jezu Kočkův mlýn přichází delší brodění a první mrholení. Teď je čas prohlídnout si chátrající konstrukci starýho jezu ze zatlučenejch kůlů do dna a příčnejch břeven. Takovej je ještě Liblínskej mlejn, Telín a Dolany. Biodegradabilní jezy. Sympatičtější, než některý obludy tak nějak uplácaný z larsenů, betonu, nebo i betonovejch železničních pražců. Zvíkovec je jedna z přenášek, co jsou si jako vejce vejci. Klopýtání po levým břehu. Lejskův mlýn taky přetahuju nahoru atypicky vlevo, zas je to kratší. Hospoda naproti lákavě kyne, ale neni čas a vlastně se zastávkama někde nerad vyrušuju ze samoty. Což ale znamená vézt si jídlo a pití, a to někdy může jít do krátkejch. Já si myslím, že svět je dobrý místo, a že když tomu de člověk naproti, tak že se mu to plní. Řikal semsi, že nemám moc vody a tam není tolik míst na doplnění, a že už mám docela žízeň. A najednou plul naproti s dětma kamarád Hynek, kterej během krátkýho pozdravení mi věnoval bez ptaní plechovku nealko piva. Tohle se nedá vymyslet. Pravda, při plavbě proti proudu se potká mnohem víc lidí, než po proudu, logicky. Některý utrousej krom pozdravu vtípek, esisem si nesplet směr. Ne, nesplet.

Peřejky u Krašova se daj kličkovánim z vracáku do vracáku vyjet. Hrad se při pohledu vod východu jeví dost úsporně. Klasicky, vod jihu, po proudu je epičtější. Ale taková fotka stojí metry, který se musej vypádlovat dvakrát.

Sice je to krajinově klídek a idylka, ale fyzicky je to den po maratonu mazec. Loni semto nestih a musel neplánovaně přenocovat flák pod Dolanama. Nad každym jezem z kilometráže maratonu, sestavený jen pro tenhle úsek pořadatelem, počitám ujetý kiláky a počitám průměrnou rychlost. Esi to dá za světla do cíle. Voyagers – trapeři a obchodníci v Kanadě - měřili při cestování čas na fajfky. Jednou za hodinu zastavili a dali fajfku. Což proti proudu je pochopitelný. A tak jako tůristický rozcestníky v Polsku a na Slovensku ukazujou vzdálenost v hodinách, tak tihle věděli, kolik zhruba fajfek trvá vypádlovat úsek řeky proti proudu. Já potřeboval držet průměr aspoň 3,5 kiláků za hodinu fčetně přenášek, který ten průměr neuvěřitelně srážej.

Kus pod Libštejnskym mlejnem je řeka relativně úzká a dostat se k jezu stálo hodně času a sil. Ale nad nim zas je série volejů, gde kiláky naskakovaly snadno. V ramenech pod Žikovskym mlejnem je dlouhý brodění, ostatně stejně jako při závodě fčera, páč je tam prostě málo vody. Tak akorát, aby nedřela samotná loď s bagáží. Při příjezdu ke Kaceřovu se přihnala bouřka a v ústí Třemošný pod jezem semsi tak akorát stih voblíct kvazi nepromokavou bundu po staršim bráchovi. Tady, asi po dvanácti hodinách cesty, už sem nebyl takovej Jura. Vynes sem nad jez loďák extra a loď potom. Dal kanoe na horní vodu, do ní bagáž, a že šup do lodě. Ale ejhle – gdeje pádlo? Moje funglový závodnický dřevěný pádlo, ulepený spešl na Yukon, nebylo ve vichru a lijáku k dohledání nikde na portáži. Tak bagáž na břeh, loď zpátky na dolní vodu, větef do ruky a stíhat pádlo, který uplavalo čertví kam. Odštuchovat se větví nějak de, ale závěs nebo vylehnutí, to vubec. To je docela zrádný. Naštěstí pádlo bylo chycený v trávě u břehu asi sto metrů pod jezem a jak je lehounký a zvohejebaný, tak krásně plavalo a bylo vidět. No a zas lijavcem zpátky.

Na Darový už neprší, jez přenášim jak stroj. „Fix und fertig,“ jak psal Hrabal. Tohle je na závodnickou formu zcela jistě špatná metoda, ale tady byla pointa trénovat výdrž, zejména výdrž nepohodlí, únavy, zimy, rozmaru počasí, hladu... Po dešti a s přicházejícim večerem se plazej mlhy z bočních údolí.

Nad Valentovym mlýnem potkávám Poustvu na singlu. Jsem hotovej a soumrak se blíží, na velkej pokec to neni. Večery na vodě jsou taky super. Aspoň pro vyznavače melancholie a šerý romantiky. S usilovnym kempovánim před západem slunce se to nedá srovnat.

Poslední jez, Telín, de přetáhnout jednim z menších ramen v provaleným jezu. Akorát nad ním nastává po delší době zas pasáž, kde jsou prahy a peřejky, kde je potřeba vylízt z lodě a táhnout ji za sebou.

Poslední brodění je podýl kempu Chrást/Dolany. Nechce se v nastalý kose znova a znova do vody, ale je to mnohem míň namahavý, než se to pokoušet vypádlovat. Dojíždim k místu, kde fčera ráno startoval maraton, převlíkám se z mokrejch kraťasů a neoprenek, du pro auto, navazuju loď za posledních zbytků světla.

Fčéra to trvalo dolu v závodnim módu 6 hodin a fous. 58 kiláků zpátky ve vytrvalostnim módu a natěžko 16 hodin. Po Berounce, která „neteče“. A takhle to měli trapeři a indiáni den za dnem, bez pomoci volejů jezů, místo přenášení jezů měli portáže bobřích hrází, nesjízdnejch peřejí, vodopádů nebo mezi jezerama a přes rozvodí. Fajfku za fajfkou...

Chobotnice