děsivec pod Lirou, Dan, 7/27/2022 6:56 PMJo, mám bohužel tu nemilou zkušenost, Vladimíre, jenom si nejsem úplně jistej, esli je vhodný se vo tom tady veřejně rozepisovat. Voni by si krumlovští potom mohli nechat vymáhat to uklízení zdávených nároží a osratých zákoutí a to bych taky moch přijít na buben. A potom co na to děti.
Nuže ale dobrá. Drandil jsem si to jednou se sychravým podzimkem přes Krumlov a už se smrákalo. Nutno předeslat, že to bylo v dobách, kdy jsem netušil, že existuje raft.cz s fotečkama a radama kudy co vobnášet a kdy a kde skočit. Taky nutno přiznat, že se mi tehdá asi taky plet Český Krumlov s Českýma Budějcema.
Takže jsem za červánků vzorně přenesl Rechle vpravo. S plnou, čili nadvakrát. Teda dneska vím, že se jez jmenuje Na Rechlích, tehdy jsem tomu říkal 'ten s dřevěnou lávkou'. Takovej spořádanej pravěk. Když jsem létem přijížděl k Liře, tak jen zpomalil a než mi to vcuclo loď, ze stoje jsem koukal do žumpy, jak je hladová. Teda dneska vím, že se tomu říká žumpa, tehdy jsem tomu říkal prostě 'díra'. Jenže tehdy vo tom podzimku, kerej chci dopodrobna popsat, už byla voda studená nebo já zimohřivej, a jak se mi do jezu vůbec nechtělo, tak jsem si před mostem nad Lirou pěkně hodil bágl na záda, loď si posadil hezky na klobouk, popadl všechny krámy do rukou a tradá. Po schodech nahoru na silnici, rozhlédnou předpisově levá pravá a šupky dupky přes silnici. Jo, ulice U Vltavy, to pudu správně. Ale cesta se táhla a zatáčka ohýbala jinam. Ale na konci, snad kilák (!) odlesk hladiny. Uff, jez byl za mnou.
Jedu si to pěkně pomalinku dál, protože tam byl přeci ještě jeden ... nojó, dneska vím, že jich je víc ... dokonce sou pro blbečky vočíslovaný. Takže pomalinku sjedu osmičku a že mám jako město za sebou. Ale než jsem si oddech, že jsem sjel všecky jezy za +/- pološera, tak jsem slyšel před sebou hučení. Hrome, ještě jeden! Ale to už padla tma a já ho bez rozpaků vobnes. Esli tam kartáče byly nebo nebyly mi bylo úplně fuk, nebo nebylo, ale to je taky fuk. Důležitý je, že jak jsem byl z toho počítání jezů celej rozhozenej, bál jsem se hrábnout, aby tam nebyl schovanej další.
Sice nebyl, ale já se díky tomu plazil jak šnek. To už se setmělo. A nutno ještě podotknout, že v tom pravěku jsem si taky myslel a hlavně praktikoval, že spořádaná plavba z Vyššího Brodu na vlak (dneska říkám zkušeně z Vyšáku do Borščáku ) trvá celý dva dny. Proto jsem si taky nocleh rozplánoval v polovině, což vychází, ano, světe div se, rovnou do města. No, a pod městem je navíc smradlavá čistírna, takže tam to taky nejde, takže ještě kousek … zkrátka noc na krku a já furt mezi uličnickejma lampama. A najednou hučení! Já brzdil, co mi pádlo chrastilo. Teda dneska samozřejmě vím, že se říká kontra, ale tehdy jsem jenom brzdil. Uši natažený jak osel, oči vymžouraný jak králik, abych se nenavlík na nějakej blbej balvan uprostřed noci a vprostřed proudu. To bych taky žádný věci už nemusel vylovit, že ano.
No a v tom se to stalo. Muselo to být někde mezi mosty, asi pod Latránem, protože si živě pamatuju ty červený a zelený světýlka, jak do tmy blikaly. No a mezi nima, teda přesně řečeno mezi jejich odleskama v hladině jsem se snažil uslyšet a hlavně zahlídnout ty bílé kudrlinky ohraničující po stranách každej velkej kámen. No a jak jsem to nemohl rozeznat, tak jsem se natahoval furt víc dopředu, ale furt to bylo málo. Tak jsem stočil loď trochu proudu bokem, aby se mi ten odraz odrazil co nejblíž vočí a příď ho nechovávala.
No a v týdle blbý pozici, natočená loď a já nachýlenej kupředu, jsem se ještě víc vyklonil, aby mi šplouchání pádla zezadu nerušilo šplouchání kamenů zepředu. No a jak jsem si chtěl v týdle prkený poloze ještě zaclonit lampy z ulice krempou od klobouku, sklonil jsem tu vykloněnou hlavu víc k hladině. O fous než bylo záhodno. A v tej liduprázdnej samotě a studený noci na mě z černý vody vykouknul takovej hroznej ksicht a rovnou z pod lodě, že sem se v tu ránu strachy pos…l. Zmoh sem se jen na výkřik: Chcípni potvoro nebo Poser Tě pes, či podobnou zkratku a eště jsem ho z vyděšení majznul vší silou pádlem přes rypák. Neholenec, vagabund, fousy mastný nemytý, klobouk zežmolenej, že by sis vo něj ani kolo nevopřel. Ale jak jsem měl z nervů páru, rozstříkla se voda rámusem na oba břehy a chlap zmizel.
Vod tý doby jezdím přes Krumlov jenom za bílého dne a nejraději bych ve štrůdlu splouvačů. A klidně zlitejch, abych si nevzpomněl na ten smrad nad čistírnou. Sice bývám v Boršáku ve štyři, ale taky vim, že v neděli si to klíďo můžu zvopakovat.
P.S. Toaletní papír v mokrý lodi vůbec nezabírá!