Hlásá reklama jedné polské půjčovny. Tak jsme se toho chytli, ovšem s vlastními loděmi a přípravou nám vlastní. Dva mikrobusy s osmi otevřenými kanoemi na jednom vleku, pak vyrazili na víkend počítající s prodloužením o „Husí svátky” (5. a 6. července) směr Kielce. S místními jsme si jen předem dohodli spaní na jejich „biwakovém poli” u Brzegů. Jsou tu kolem relativně blízko vlastně čtyři až šest řek (vynechali jsme Bobrzu a Lubrzanku kvůli nedostatku vody) a kousek historie se tu také najde, takže lze poznávat i historii (bude-li počasí cizí solárním jezdcům). Volíme cestu přes Hradec Králové a Ostravu, je to trochu dlouhé, ale malebné. Pak už je to jasné. Po dálnici, a pak silnici 78 jako na Pilicu a ještě kousek dál (pozor Poláci rychle staví nové a nové silnice, takže loňské mapy už nemusí platit, pokud nemáte on-line aktualizace).

Wierna rzeka

Přece jen je to skoro 600 km a tak dojíždíme s lehkým přenocováním cestou kolem poledne dalšího dne k Losósne. Též je psána a zvána Wierna rzeka. Podle polských hydrologů je tu „voda niska” a to na všech řekách. Ale na Wiernej je jí skutečně málo, tak volíme až poslední úsek od vsi Bocheniec. Je tu krásné piknikové místo, asi by tu šlo i přespat. Ale ne o víkendu, to je tu nával a všichni grilují a popíjejí, a pak po sobě často nechávají docela nepořádek. Krátká peřejka pod mostem by chtěla výrazně více vody. Utěšujeme se, že dál už nebude žádný spád a vody bude dost. Jenže hned u prvního jezu kufrujeme, místo přenesení vpravo vjedeme do náhonu vlevo. Začíná džungle hodná Robečského potoka před průřezem. Málo vody, stromy přes řeku, bahno, kopřivy na břehu až do vody... raději ujíždím (pardon táhnu loď napřed, aby mi kamarádi nenadávali) a teprve asi po kilometru se to lepší. Plujeme.

Z Wierne rzeky do Bialej Nidy a Nidy

A je tu druhý jez, téměř suchý, ale snadno překonatelný shozením lodi pod něj z koruny nebo přenesením vpravo. Pak už je to jen mnoho neuvěřitelných meandrů do Bialej Nidy. Meandry se prodlužují, koryto rozšiřuje, stromy z něj vymizely, ale jednoduché to není. I když soustředěně pádlujeme, tak nám dalších asi 9 km po Bialej Nide a pak 1 km po Nidě trvá až do osmi večer. Podle GPS pak zjišťujeme, že to nebylo 11, ale 16 km. Ony se ty meandry z mapy odečítají dost obtížně. Asi kamarádi z PTTK zapomněli přidat těch 10-20% na ostré zákruty všech Nid.

V okolí je mnoho historických památek

Za místo pobytu volíme most (v budoucnu i dálničním) na Nidě u Brzegů a z něho máme v plánu každý den vyjet na některou z okolních řek. Bailou Nidu už máme za sebou. Jenže slibovaný déšť a chlad nás následující den odrazuje od pádlování. Přece jen máme právo být trochu solární... Volíme návštěvu Musea „Wsi Kieleckej”, což je krásný skanzen, kde za vstup kolem 10 PZL najdete mnoho místních historických pozoruhodností včetně větrných a vodních mlýnů z předminulých století.

Je to nedaleko vsi Tokarnia. I za deště nám prohlídka trvá skoro půl dne. Přejíždíme k městečku Checiny, kde navštěvujeme místní hrad, který postavil kdysi dokonce náš (ale i polský) král Václav II. Za podobné vstupné prohlídka určitě není nezajímavá. A pokud ji zakončíte praženým pstruhem v podzámčí, tak takový den nemá chybu. Zatím se vypršelo a večer zní kytary u ohně. Dřeva je okolo přehršel, skoro možná i habaděj.

Czarna Nida

Od pondělí jsme na tábořišti již sami. Vyjíždíme na Czarnou Nidu. Nakonec volíme trasu plavby od Ostrówa opět k tábořišti. Voda je opravdu niska, ale jde to v pohodě (ovšem nalehko). Czarna Nida je krásnější, více teče, je větší i okolí je lesnatější. Písčité plážičky občas zvou ke koupeli, prostě vodácké léto jak má být. Na pohodu. Nehoníme se, máme na to celý den. A opět jsme u našich stanů (necháváme stát stany, ale věci vždy raději nakládáme do aut), večerní oheň s novými písněmi, na které si už obtížně vzpomínáme.

Spojená Nida

Třetí Nida je ta spojená. Tedy z tábořiště do Starých Kotlic. Dále je koryto údajně upravené, údolí (dá-li se o něm mluvit) bezlesé a vodák obtížně hledá v letním parnu stín. Nakonec 16 km po této řece, která je již široká a mělká (ale nedře se nikde) s návštěvou místních pozoruhodností na den plně vystačí. Nejsme zas žrouti kilometrů. Pendl auty je opět krátký, obě cesty ani ne 25 km.

Nida poklidně plyne lučinatou krajinou, teprve pod Mokrskem se blíží k řece borové lesy, písčiny vybízejí ke koupání, ale voda začátkem léta není ještě tak prohřátá. Cestou navštívíme „Zamek Rycerski v Sobkówie”, kde je jízdárna, stáje, kočáry, také půjčovna lodiček a hlavně restaurace (Žurek kolem 10 PZL, pivo 6 PZL). Chceme navštívit i „Ruiny zamku Mokrsko”. Ze silnice byly krásně vidět, ale od mostu najednou nevíme, jak na ně. Tak bereme za vděk „sklepem a pivnicí”, kde doplníme zásoby, a pak posledních 5 km po Nidě k poslednímu statku Starých Kotlic. Tady navážeme lodě a vracíme se naposledy na tábořiště Brzegi. Tentokrát nás bouře nenechá dohrát, po desáté se k bleskům zvedá vítr a nebe se otvírá, aby vypudilo přebytečnou vodu. Alespoň se před cestou dobře vyspíme, protože těch 600 km je skoro na celý den s dobrým obědem cestou.

Nida s přítoky je vlastně jen „za kopcem” Pilice, kam se jezdí častěji. Nejlepší bylo, že jsme nebourali stany a okolo bylo několik zajímavých terénů. Jen by to chtělo víc vody, třeba v květnu... těžko říct.

Vojta Jančar