V minulém povídání jste se dozvěděli, jak jsem katamaran přivedl na svět. Co mne tedy čekalo v sedle tohoto oře?
Reklama
V prvním přiblížení by se rozdíl mezi jednotrupou lodí a katamaránem dal přirovnat k rozdílu mezi motorkou a čtyřkolkou. Přirovnání sedí, dokud nepostavíte čtyřkolku na dvě kola, dá se s ní pokračovat v jízdě jako na motorce, jen pod sebou máte trochu nakloněnou rovinu. Ne tak s katamaránem. Na válci kruhového průřezu by snad uměli držet rovnováhu jen princ Mojmír s princeznou Krasomilou. Jinými slovy, mez stability je u katamaránu docela ostře ohraničená.
Mohlo by se zdát, že rozkrok dvou válců osvobodí jezdce od náklonů. Ve WW I to docela platí, ve WW II už je to trochu nepohodlné. V těžším terénu už bez nich neobejdete, i když nemusí být úplně přesné. Odpuštěno je leccos. Jenže katamarán kopíruje hladinu a naklání se podle momentálního sklonu hladiny. Tím se správné naklánění stává složitějším.
Někde stačí výklony dělat automaticky a jinde nutno úpěnlivě. Foto z videí Helči a Matouše
Další varianta úspěšného výklonu. Foto Saigon
Stabilita dvou válců má však jednu velkou slabinu. Když se proud opírá do kamene či skály a nažene vás tam bokem, válec nejenže po kameni nesklouzne jako plastovka, ale k drsnému povrchu se přilepí. A když klouže, tak jen směrem nahoru ven z vody. Do druhého válce se při tom opírá proud. Během zlomku vteřiny podle dravosti proudu nabere katamarán rotační pohyb okolo podélné osy. Nevěřím, že v této situaci by si princ Mojmír snadno s výskáním ve tváři poradil. Jako na každé lodi je třeba včasný náklon ke kameni ještě před nárazem a zvýšit naději úspěšně ustát situaci snahou co nejvíce zdvihnout druhý válec z vody a udržet ho tam. Jak říkám, záleží na dravosti proudu, protože zdvihnout jeden válec z vody je situace, kterou jsem popsal při srovnávání se čtyřkolkou. Navíc podle Murphyho zákonů dva ze tří kamenů, do nichž narazíte, mají šikmý náběh a dopadnete jako ornice na radlici. V tom případě je lépe narazit čelně, a pak se nechat stočit do boku a sjet si třeba kousek pozpátku.
Couvání ze schodů. Foto Franta Bobr
Dalším podobnou slabinou je zapíchnutí se jen jednoho válce při serfování. Páka vody je pak takřka nevyvážitelná:
Těsně před zapíchnutím válců do laminárního proudu. Foto Saigon
Třešničkou na dortu je při těchto hrátkách objíždění kamene z obou stran najednou. Místo objíždění kamene si chviličku odpočinete a můžete se i dočkat odměny ve formě kleteb nešťastníka, co vám důvěřoval, a držel se vaší stopy v těsném závěsu.
Zmíním i vztah katamaránu k vodáckým maratónům. Výhodou při takové akci je pohodlné sezení. Nevýhodou je, že je nezbytné disponovat fyzičkou nebo množstvím času. Jsou to prostě dvě nafukovačky a podle toho si vyžadují přiměřený pohon. Je to znát nejen na dlouhých tratích, ale i ve větších válcích, kde neproklouznete jako plastovka. Navíc kostra a chodidla je další plocha, kterou při zanoření brzdíte. Opět musí přijít hrubá síla a svižnost temp.
Hrnutí vody při průjezdu válcem. Foto Lubor a Žralok
Již v minulém díle jsem zmínil, že nedílnou součástí jízdy na katamaránu je rozšířený styk s vodou. Nohy se tam nehřejí schované ve skořápce lodi. Ošplouchávání budí u někoho obdiv, u jiného starost o mé zdraví a našli se i tací, kteří měli na mysli to duševní. Ale ujišťuji všechny, ve vodě člověk stále není, má konstrukce zajišťuje, že jak rychle voda přiteče, tak rychle odteče. A teploučko mi zůstává uvnitř.
K mému ježdění vždy patřily a patří různé komentáře od ostatních účastníků vodního provozu. Jeden z neobvyklých komentářů kromě: „Hele, katamarán,“ jsem obdržel formou dotazu od místních vodáků v hospodě U Rozvědčíka. Chtěli vědět, co prý to mám na střeše auta za rakety (byly to ty úplně první zelené válce).
Příjemná a zároveň laskavá jsou závistivá zvolání „To je pohodlíčko, vezeš se jako pán.“ K dalším častým hláškám patří: „Dá se to eskymovat?“ „Má to kotvu?“ „Kde jsi to koupil?“ „To sis nechal dělat na zakázku?“ „Uděláš si ještě motorek?“ „Chtělo by to šlapání.“ „A co stěžeň s plachtou?“...
Mezi nejlepší hlášky řadím tyto dvě. První jsem zaslechl na Kamenici v místech, kde řeka opouští Plavy. Parta mladých silných kajakářů za mými zády nasedala od vlaku na další jízdu a jeden z nich k rozjařeným druhům pronesl: „Koukněte, tohle nás jednou čeká!“
Druhá událost se stala na Čerťákách před Schody. Kamaráda Hanze se nedůvěřivě dotázal jeden kajakář: „Ten starší pán na té nafukovačce to pojede také?“ A Hanz s bystrostí jemu vlastní okamžitě reagoval: „Jistě, ten nám to tu najíždí!“ Poprvé v životě uviděl, jak vypadávají oči z důlků.
A když se stane, že někdo katamarán nepozná a nemá mu to kdo vysvětlit, odpovídám, že mám vodní sáňky.
Na závěr mám dobrou zprávu. Nesmutněte. Kdo by chtěl rozšířit můj jednočlenný tým katamaránistů, mám pro něj dobrou zprávu. V Čechách žije ochotný český výrobce, katamarán takřka stejných parametrů již stvořil a odzkoušel. Na rozdíl ode mne nemá pevnou kostru, čímž je lehčí a plně sbalovací. V případě zájmu napište, dám vám kontakt.
Ctěme tedy odkaz největšího Čecha, který naznačil, že se dvěma je vše pohodlnější. Se dvěma trupy či se dvěma listy. A katamarán má oboje.
Bořík