Vjose

Třetího dne, kdy jsme opustili naše hranice a vydali se směrem do Albánie, vyjíždíme do vesnice Carshove. Hned za vesnicí je odbočka na polní cestu, která vede k mostu pro auta viditelnému již z dálky. Zde je ideální nasedací místo. O Vjose jako takové jde potvrdit slova výprav, které na ní byly již před námi.

Vodočet je sice hned u mostu, ale bez tyče, takže je to o pocitu. Dle mého jsme chytli ideální letní stav. Řeka je nad Permetem ještě neznečištěná odpadky, proplétá se slepencovými soutěskami a připomíná větší Salzu. Na cestě do Permetu jsou dvě místa, která doporučujeme prohlédnout. Jedno je již popisovaná "černá díra" nad Permetem. Řeka zde po 100 m peřeje valí do skály, u které nechceme zkoumat její podemletost. Za našeho stavu je ale jednoduše jetelná podél levého břehu. Místo je velice dobře viditelné ze silnice a vede k němu stezka vyjetá offroady. Nad peřejí značící popisovaný úsek je na pravém břehu za tohoto stavu pláž, kde se dá zastavit a prohlédnout peřej přímo na místě. 200 m po černé díře následuje druhé problematické místo. Za pravotočivou zatáčkou ho signalizuje skála uprostřed řeky. Ve chvíli, kdy ji uvidíte, je rozumné zastavit na levém břehu, vylézt na skálu a jít obhlídnout. Z vody totiž působí místo jednoduše sjízdné vpravo. Voda se zde ale odráží od skály uprostřed řeky a žene veškerou vodu do kapsy u podemleté skály napravo. Za našeho stavu byla kapsa cca metr nad hladinou. Po prohlídce jedeme vlevo od skály, kde je průjezd čistý. Kromě těchto dvou míst potěší Vjosa několika peřejemi do WW III, pod kterými je vždy dost místa na případné odlovení plaváčků. Úsek končíme na soutoku s Lengarices, teplota Vjosy 14^oC, úsek 25 km sjetý za necelé 4hodiny. Zbytek dne trávíme v termálu na Lengarices a vybraní jedinci jedou prohlídnout nasedací místo na začátku kaňonu.

Lengarices

Kvůli tomuhle jsem do Albánie jel! Po snídani balíme nalehko Fiata a šotolinovkou vyjíždíme na začátek kaňonu Lengarices. Předešlé výpravy popisují cestu s kajaky naloženými na oslech, ale teď je silnice sjízdná i pro auta. Cesta na start zabere cca 45 minut. Na startu nás překvapuje rozestavěná obrovská elektrárna. Podle tvaru ale vypadá, že bude vracet po dostavění vodu do řeky ještě před začátkem kaňonu. Kaňon má cca 3,5 km a je třeba si na něj najít kolem 3 hodin času. Začátek je nejsložitější, takže pokud zvládnete prvních 30 minut, nic horšího vás nečeká. Lengarices vás za odvahu pustit se po politých schodech do soutěsky, kde nevidíte dál než 20 m před sebe, odmění neskutečným zážitkem.

V peřejnatých místech se rozlévá do šířky až 5 m, nejužší místa mají pod 2 m. Pod každou z peřejí mizí řeka do úzkého místa, kam není vidět. Jedeme vše na oči, ale žádná záludnost po cestě nečíhá. Vodopád zprava signalizuje polovinu, termál vlevo již skoro konec. Vodočet pod mostem na konci hlásí 60 cm, teplota řeky 24°C. Za našeho stavu nepřekračuje obtížnost WW II, ale za vyšší vody poroste až k WW IV. Z kaňonu vyjíždíme u našich termálů, balíme a přejíždíme do Gjirokasteru, kde obhlížíme místní hrad a město. Centrum města je zapsané v dědictví UNESCO, takže rozhodně stojí za KVČ. Domy s tradičními kamennými střechami ukrývají obchody se suvenýry a hospody. Vidíme mimo jiné i na Lazaret, který se 6 dní po našem odjezdu promění v bitevní pole policie s místním drogovým kartelem. Minometnou palbu a granáty tedy naštěstí nestíháme. Kempujeme vedle Gjirokasteru u rybníku s barem, co nevaří a nemá místní pivo.

Osum

Z Gjirokasteru se na řeku Osum dá dostat dvěma cestami. Buď objedete hory přes Berat nebo zvolíte cestu z Kelcyre do Corovode přes hory. Zoceleni cestami po Ukrajině a Rumunsku volíme kratší variantu přes hory. Za Grabove odbočujeme z asfaltu doleva na polňačku, ze které se brzo stává tankodrom. Navigace nás neomylně vede do největších krpálů, občas vystupujeme a tlačíme Fiat strání. Kvalitou silnice připomíná ferraty pro vozidla. Vede po hřebenech hor, sem tam se vyhýbáme utržené části cesty. 20 km jedeme 5 hodin. V sedle se ovšem naskytuje neskutečný pohled. Při průjezdu jednou z osad, kde si místní ťukají na čelo, se před námi z prachu vynořuje cedule s nápisem "Camping" a "P." Bereme to jako dobrý vtip, ale hospodyně nás vyvádí z omylu. Na stůl nosí beleše, med, víno, rakiji, kozí sýry a nám nezbývá než konzumovat. Při objednávce 3 kg kozího sýru posílá pomocníka do salaše a ten se vrací i se ztracenou a oplakanou kličkou na chycení kolečka vozíku. Cesta dolů proto probíhá v povznesené náladě a skoro nevnímáme, že cesta dolů je v ještě horším stavu než ta, co jsme absolvovali do kopce.

Za mostem přes Osum u Lapanj točíme doprava na polňačku k nasedacímu místu nad kaňonem. Osum má opět vody akorát, řeka teče, ale je třeba se připravit na návaly vody na skály. Nenarazili jsme na žádný problém s podemletou skálou, ale udržujeme stav bdělosti. Případné plavání v kaňonu by bylo místy dost dlouhé, byť ne nebezpečné. I v kaňonu se objevují štěrkové pláže a co chvíli potkáváme vodopád, břečťanopád nebo jiné skalní okrasné prvky. 15 km je rozděleno do dvou na sebe navazujících kaňonů připomínajících botanickou zahradu. Průvodce píše, že za velké vody jeden z vodopádů zavírá průjezd údolím, ale toto místo se nám nedaří za našeho stavu 100% identifikovat. Končíme v Corovode u silničního mostu, kde i bivakujeme. Teplota vody 17°C při obtížnosti do WW II.

Honza Ešus Kolář