Dva týdny po Úhlavě se chystám na zamykání Mže a přidávají se i tři plavci z bandy, kteří původně měli jet jinam. Účast je tak jeden debl a dva singly. Oficiální část plavby je od hráze VN Lučina do loděnice tachovské Kotvy, my máme v plánu využít vypouštění a dojet až pod Kočov, tak jako letos v dubnu při odemykání.

Vršek nad Tachovem je krásně tekoucí řeka o šířce 5-6 m o obtížnosti WW I – WW I+. V Tachově při pauze na polévce, pivku a kávě opět potkáváme kamaráda Vlastu s opakujícím se lobbingem za repete vršku. Do Kočova to prý nemá cenu, není to tak pěkné a určitě je to zarostlé. Opět kontrujeme, že jsme to jeli na jaře a bylo to OK. Pak popojedeme do loděnice pozdravit tachovské kamarády a během klobásy a pivka zaslechnou náš hovor o další plavbě sousedi u stolu a krásně nám pohladí ego prohlášením, že: „Pánové jsou gurmáni, když se chystají níž, namísto zopakování vršku.“ Kdepak, my se toho nebojíme, víme, do čeho jdeme a stojí to rozhodně za to. Nasedáme a vyjíždíme regulovaným korytem, kde je na konci Tachova první překážka z padlých stromů nízko nad vodou, které sebou strhly elektrické vedení. Při přelézání horního stromu máme tak do dvou metrů nad sebou dráty, které určitě nejsou už pod napětím, ale i tak to není příjemný pocit.

K Oldřichovu pak překonáváme pár dalších padlých kousků. Očividně tu v létě foukalo o fous víc, než na Úhlavě.

U Oldřichova vyskakujeme před vypečenou lávkou z betonového panelu cca 20 cm nad hladinou, přetáhneme a pak začíná další pralesní dobrodružství. Jestli Úhlava byla jako Amazonka, tak teď se noříme do některého jejích bočních zarostlejších ramen. Při podjetí prvního padlého stromu pod Oldřichovem se k nám na chvíli přidává ztracené labutí mládě.

Pak se intenzita padlých stromů a závalů zhušťovala úměrně s tím, jak se blížíme ke Kočovu. Další popis plavby a toku je myslím zbytečné opakování toho, co už bylo napsáno o Úhlavě. Z následujících fotek si ctěná společnost udělá představu sama.

Co závěrem? Rozhodně tato část Mže stojí za splutí. Je třeba včas stavět. Pokud to jde, najíždět při podplouvání stromů tam, kde není proud a rozhodně se nesnažit udržet na lodi pořádek. Zkusil jsem to ze začátku, a pak už jsem listí nechal být až na konec. Pro revmatiky doporučuji si vzít kraťasy. Jemné šimrání kopřiv jsem na nohou cítil ještě večer u krbu. Že půjde o repete amazonské akce mě to ráno nenapadlo ani ve snu, ale byla to další povedená pralesní akce plná zdravého pohybu nejen z pádlování. A to jsem v Kočově netušil, jakou delikatesu pro nás Čochtan za odměnu připravil na neděli namísto plánované Mže nad Stříbrem.