K řece přijíždíme v brzkých ranních hodinách, kde cesta od obce Saulgrub vede skrz statek po úzké cestě dolů lesem. U nástupního místa se dá dobře parkovat, ale pozor, jen v rozmezí mezi 5 až 22 h. Z mostu vidíme, že elektrárna pracuje a v korytu není mnoho vody. Ta se vrací zhruba po 200 m. Protože je v tomto úseku plavba omezována tak, že se dá jet od 1. 5. do 15.10. mezi 9:00 a 17:30 bez přistání (s výjimkou jezu a odpočívadel) s max. 5 čluny na skupinu a max. 2 osobami na člun, jdeme se dospat a počkat na 9 hodinu.

Pro splutí též platí i minimum 6 m3/s na vodočtu v Peißenbergu, ale my máme 8 m3/s. Jak se ukáže později, i těch 8 kubíků není úplně ideálních, ale na splutí bez potíží stačí. Také by se nemělo zajíždět do vracáků a trénovat v nich, preferovaná je rovná jízda. Na 9 hodinu dáváme na vodu a přes kamenné desky a prahy s častým odpichováním se pomalu suneme k výtoku z elektrárny. Odtud už frčíme, proud nabírá na rychlosti a soustředí se do části řeky, která je nejhlubší. Brzo se údolí zúží a objevují se strmé skalnaté břehy, které často zasahují až do řeky.

Některé průjezdy jsou docela úzké, velkých kamenů a skalních žeber včetně slajdů v toku také není málo. Občas se vyskytne padlý strom, vystupovat jsme museli pouze jednou s krátkým přenesením.

Přijíždíme ke skále vlevo, která je porostlá mechem a přetékána vodou. Vytvářejí se malé vodopádky, jak voda stéká odněkud z vrchu. Je to nádherné, z řeky se dá zajet do skalní kapsy za vodní záclonou.

Pak se údolí trochu zmenší, ubyde skal, řeka je trochu lehčí. U dřevěného mostu s turistickou cestou si jdeme prohlédnout srub vlevo, za kterým je schovaný vodopád. Moc hezké místo. Řeka se stále rozšiřuje, občas se drne, údolí zmizelo. To se mění u vysokého silničního mostu, kde se začínají vracet skály, koryto se zúží a obtížnost se zvýší.

Jedná se o pěknou soutěsku, ve které nám jedna loď zaplave. Ještě chvilku si užíváme krásné přírody a občasných skalních prahů s válečky pod nimi, ale brzo se údolí rozestoupí, voda zklidní a my jsme u jediného jezu na trase za mostem.

Není mnoho vody, značná část je odvedena do náhonu, proto vystoupíme na koruně jezu a prohlížíme pěknou šupnu v levé polovině jezu. Tou se dá proplout pohodlně dolů. Pod jezem je vody málo, vše se dá ale projet, nikde není nutné táhnout loď. Po vrácení vody zpět od elektrárny brzo přichází most v Rottenbuchu, kde u něho vystupujeme k parkovišti.

Za našeho stavu 8 kubíků pěkná voda, ale o cca 4 kubíky navíc by to bylo určitě lepší. Ujeli jsme něco málo přes 12 km na vodě do WW II. Časově v pohodovém tempu nám trasa zabrala 2,5 hodiny. Omezení na trase popsané výše se vztahuje na ř.km 169.1 – 143.0 Kammerl – most Böbiger Brücke, kdy Rottenbuch je zhruba v půlce trasy na ř. km 157,2.

Petr