Re: Ústí řek, Vladimír, 2/21/2016 4:08 PMNo a když už si zde u tohoto velice vhodného tématu povídáme, nadhodím ještě něco.
Každý z nás je jinak nastavený, někdo víc racionálně, někdo víc emotivně. Přesto si myslím, že nikdo z nás vodáků nebere řeku jen jako materiální objekt, netečnou vodní cestu. Vždy k ní máme vztah a vztah předpokládá jakýsi dialog, a to jakýmkoliv způsobem. Myslím, že bez dialogu nikdo partnera ve vztahu nemůže mít rád.
Možná si to nalhávám, ale vždycky jsem poslouchal, co mi řeka sděluje. Samozřejmě beze slov, ale řeka má mnoho způsobů, jak promluvit. Ke každé řece, ke které přijdu, i k té jedné řece, ke které chodím převážně, chodím vždy ve velkém vnitřním tichu a s pozorností, jaké sdělení pro mne má. A stávalo se, když jsem přišel k trénovací peřeji, že jsem se otočil a šel pryč, protože mi voda řekla "dnes ne, dnes jsem zlá". A jindy jsem na téže peřeji jezdil, protože i když byla třeba velká voda jsem cítil, že si řeka chce hrát.
Mimochodem, proč jsem byl a pořád jsem tak vydřený z toho mého konce na Dunaji: Poprvé v životě jsem řeku slyšel, jak mi každou vlnou říká: "Chci tě zabít."