Přítomnost bobrů na horní Vltavě nemohla uniknout žádnému vodákovi, který sjížděl řeku od Soumarského mostu. Přiznám se, že jsem tam od konce 90. let nejel. Až první rok COVIDu 2020, kdy jsem byl v rámci šetření učiněn nadbytečným, což mi v zásadě vůbec nevadilo, jsem zase začal uvažovat o horní Vltavě. Nutnost rezervace na den a hodinu mne odrazovala, ale koncem září to už nebyl žádný problém.

Poslední víkend jsme naložili loď a v Pá se přesunuli do kempu na Soumarském mostě, kde jsme stavěli stan již za setmění. Voda těsně nad limitním stavem, takže nic nebránilo naší cestě. Abychom se podívali i na další místa, kde jsme dříve několikrát jeli, jsme ráno odvezli prázdnou loď až do horní Vltavice, já jsem svezl auto zpět na Soumarák a cyklobusem se vrátil zpět. Vody bylo nahoře i na prázdnou kánoi málo, ale při dobrém čtení řeky jsme přetahovali pouze párkrát. Překvapivě pro nás byl nejhorší úsek od jezu v Lenoře až k soutoku s Řasnicí.

U mostu jsme si vyzvedli zaplacenou splavenku a pokračovali dále. Po krátké době jsme narazili na první okousané stromy a čistě ohlodané pahýly. Bobr má raději měkké dřevo (vrba, topol), ale v oblasti rezervace na horní Vltavě nepohrdne ničím. Pokud má ke stromu přístup, tak klidně pokácí i vzrostlou borovici. Jedině stromy, které rostou ve strmém břehu, jsou před ním uchráněny, protože je nedokáže ze spodní strany ohryzat. Dovolím si nazvat jeho činnost na řece jako řádění, protože v určitých částech pokácel všechny vzrostlé stromy nebo je nahryzal natolik, že usychají.

Bobr evropský může dorůst až metru délky včetně ocasu a na Šumavu v oblasti Vltavy přišel pravděpodobně z oblasti Pasova, kde byl vysazen německými ochranáři. Jeho potrava je lýko a větve listnatých stromů, preferuje měkčí dřevo. Kmeny tvrdých dřevin či borovice spíše slouží jako stavební materiál na hráze. Výskyt bobra na Šumavě je dobře popsán v této studii.

Přestože známky jeho činnosti jsou vidět na horní Vltavě skoro všude, spatřit samotného bobra vyžaduje trpělivost. Většinou je aktivní z rána nebo za soumraku. První kolonie byly spatřeny již koncem devadesátých let, ale nedokázaly se dlouhodobě uchytit. Teprve druhá kolonizační vlna od roku 2005 znamenala trvalé osídlení. Při své cestě musí přejít přes hlavní šumavský hřeben více jako 1000 m n. m. Zároveň jeden sledovaný jedinec prošel z povodí Křemelné podél Otavy až do Písku a zase se vrátil zpět do Pošumaví. Šumavští bobři pravděpodobně přišli z několika směrů jednak přes povodí Studené Vltavy, ale do oblasti Křemelné přes Řeznou, na střední Úhlavu možná též přes potoky v okolí Nýrska.

Poté, co se nám horní Vltava tak líbila, k čemuž přispělo výjimečně teplé počasí, jsem se vloni též snažil najít volný víkend. To se mi povedlo až začátkem října, a tak jsem v sobotu ráno vyrážel s lodí na střeše směr Šumava. Manželka nemohla, a tak mi za háčka posloužilo jízdní kolo. Vody bylo více než předešlý rok a až na úsek pod Zátoňským jezem jsem nikde nebrodil.

Připadalo mně, že skrz úzkou šlajsnu v Lenoře jde méně vody a po chvíli už jsem zase přetahoval. K mému překvapení se za chvíli objevila skoro netekoucí nadržená voda, což jsem prvotně uvítal. Po asi 100m jsem dorazil k první hrázi a nevěřil vlastním očím. Celá řeka byla přehrazena a voda protékala mezi nahromaděnými klacky a kmínky.

Přetáhl jsem loď a pokračoval dále. Po chvíli další olej signalizoval druhou hráz a za ní těsně před soutokem s Řasnicí byla třetí. V danou chvíli mi nadržená voda zjednodušila plavbu, ale pochybuji, že by bobři dokázali postavit tuto hráz, kdyby byl v řece plný průtok. Jsem zvědavý, zda hráz vydrží jarní tání, kdy náhon nedokáže pojmout všechnu vodu. Rozdíl hladin činí 30-50 cm a hráze jsou postaveny z poměrně tenkých kmínků a větví na rozdíl od velkých stromů, jejichž pahýly jsou k vidění v dalších úsecích řeky.

V úseku mezi soutokem s Řasnicí a ústím náhonu jsou ještě další dvě rozestavěné hráze, ale řeka je v těchto místech dost široká, i když mělká. Všechny hráze byly bobry postaveny během roku 2021, předloni na řece žádná překážka nebyla. Bobří hráz je dobře dostupná od soutoku s Řasnicí cca 80 m proti proudu. Připadalo mi, že i bobří aktivity na řece pod Soumarským mostem jsou více vidět než při předchozí jízdě o rok dříve. V každém případě mu padne za oběť většina listnatých stromů dostupných na břehu, i když nepředpokládám, že při provozu lodí na horní Vltavě se mu může podařit postavit hráz mezi Lenorou a vzdutím Lipna. V místech, kde okousané stromy nejsou vidět ze břehu, tak bobra prozradí skluzavky, které používají při návratu k řece.

Neživí se jenom lýkem stromů, chutnají jim též některé byliny a mladé výhonky stromů. Jsem zvědav, jaký přístup k bobrovi zvolí z dlouhodobého pohledu Správa NP Šumava, protože dle mého názoru nadbytečná kumulace bobra bude poškozovat břehové porosty. Bobr nemá přirozených nepřátel a mladí bobři ve třetím roce odcházejí zakládat novou kolonii. Dá se proto předpokládat, že se s nimi můžeme v krátké době setkat též na Blanici a Volyňce v úsecích s nepříliš rychlým proudem či na přítocích Vltavy pod Vyšším Brodem.

Informace o bobrovi jsou čerpány z Wikipedie a ze studie o výskytu bobra evropského na Šumavě.

Richard