A tak nám zase pěkně zapršelo. V pátek těsně před Aprílem lákají vodočty v blízkém okolí na spoustu vodáckého vyžití. Plán mám jasný, chci se podívat na horní tok Radbuzy nad Týnem a sháním, kdo se z party přidá. Nakonec jedeme jen dva, přidává se domorodec Pavel, který v sobotu ráno navrhuje jako zajímavější možnost zkusit Černý potok. Na ten jsem už také koukal delší dobu, a tak házíme lodě na auto a míříme do Trhanova, kde začínáme pod hrází rybníka. Moje prvotní nadšení jet hned od přepadu kazí dvě trubky asi 30 cm nad hladinou cca 10 m pod silničním mostem.

Na poválečných historických mapách se Černý potok ještě kroutí v lukách. Dnes teče od Trhanova až k Otovu v regulovaném a vegetací zarostlém korytu, a tak byť je tok narovnaný, má hezký přírodní charakter. Tam, kde byly stupně, jsou jen hezké vlnky. Zpod Trhanova je potok 2-3 m široký a svižně teče v otevřené krajině, ale zastavit před několika padlými stromky nebo nízkými lávkami není problém.

Potůčky přitékající z luk přidávají vodu z nedávných dešťů a voda v  Čerchovce sílí. Za Novým Hamrem je pak regulace narušena několika umělými meandry, ve kterých se voda točí jak ve známé dětské písničce. Tipuji, podle vykácených břehů a svítících kamenů zpevňující břehy, že jde o nedávno provedené vrácení toku do původního koryta; dřív jsme rovnali, teď zkroutíme.

Po příjemném slalomu pokračujeme znovu regulovaným korytem už o šířce 4-5 m. Pod silničním mostem rozvlní hladinu stupínek, a než za pár desítek metrů dojedeme k bývalému jízku, kde si voda kvůli neprůchodnosti vymlela v pravém břehu objížďku. Překonáváme ještě pár padlých stromů.

Proud nezpomaluje, přestože sem tam překonáváme stromy přes koryto nebo se prodíráme roštím nakloněným nad hladinu. Potok se už dávno změnil v malou říčku. Stromy na březích sem tam svými kořeny narušily regulaci a původní konstrukce zpomalovacích stupňů a jejich van už připomínají jen betonové bloky na břehu sem tam vykukující z vegetace. Stupně nejsou nebezpečné, naopak. Dělají pěkné vlny. Kousek nad Otovem dojíždíme k závalu, asi v místě nějakého jezíku, kde si říčka vymlela levé rameno s pěkným skokem na konci.

V Otově podjíždíme most mezi bloky sloupů připomínající šlajsnu a pokračujeme už přírodním korytem dotýkající se lesa k stupni, pod kterým voda brzdí v dlouhé vaně. Voda zde pulzuje a tvoří přílivy a odlivy jak v moři.

Hned pod Ohnišťovicemi musíme přenést delší zapadaný úsek. Říčka tu nabere přírodní charakter, meandruje v korytě lemovaným stromy, které byly od brodu polní cesty do Meclova poctivě vyřezané kvůli elektrickému vedení. Čerchovka svižně proudí ve vysokých vymletých meandrech, pod Meclovem se koryto opět o pár metrů rozšíří. Pod Mašovicemi se říčka rozdělí na dvě ramena.

Pavel velí vlevo regulací, vpravo teče Čerchovka do mlýna, kde se špatně přenáší. Krátce nato skáčeme malý stupínek a pokračujeme úzkou přímou regulací 3-4 m širokou, která končí pod železničním mostem, kde se překvapivě vyloupne krásná kamenitá peřej. V posledních pár metrech se ještě vrací pravé rameno ze mlýna, užijeme si vlnku pod lávkou pro pěší, a pak už ústí do Radbuzy. Jako finále vypádlujeme proti proudu k pěší lávce, kde končíme.

Splutí 21 km nám zabralo 5 ¾ hodiny. Pro úsek z Trhanova byl stav 44cm/1,65Q na LG Klenčí lepší minimum, pro spodek bylo 78cm na LG Meclov optimální stav. Černý potok nabízí regulace v lukách, sem tam se dotýkající lesa, později menší říčka s četnými peřejkami a to i v meandrech v dolní části toku, kde už napodobuje menší řeku. Žádné pasti nebo záludnosti se nekonaly, vše šlo v klidu podjet, nebo přetáhnout.

Martin