Poprvé jsem o téhle říčce uslyšel od Míry z Pelhřimova na jednom kurzu večer u piva. „Normálně si pádluju na kajaku, všechno v pohodě. Takovej kroutící se větší potok, nic moc obtížnost. A najednou peřeje jako kráva. A dlouhý, aspoň kilometr, furt to valilo…..“

Potom jsem ji několikrát viděl na Žralokových webových stránkách (Žralok je šílenec, co nejdříve rozmlátí novou loď, aby z ní následně svařil jinou. Říká tomu výtvoru „Kursk“, či tak nějak…). Peřeje na fotkách na běžné potoční poměry opravdu vypadaly „jako kráva“. Dotyčný Žralok se svojí partičkou opakovaně splouval Žirovnici na jaře, kdy mívá nejčastěji vodu.

On je to asi po většinu roku spíše takový větší potok. Najdete ho na jižním Pelhřimovsku, jako sjízdný je v kilometráži uveden od stejnojmenného městečka, tedy Žirovnice, „jen za velké vody na jaře nebo po deštích“. Prostě česká klasika. Peřeje začínají u Kamenného Malíkova, kde se Žirovnice zařízne do skalnatého údolí. Na mapě jsem je našel označené poetickým názvem „Čertova skluzavka“. Jejich obtížnost je uváděna jako WW I-II. Dle kilometráže mohou „nezkušené překvapit“. Zbytek meandrujícího toku by neměl překračovat normální ZW. A ještě něco: „plavba je znepříjemňována břehovým porostem“.

Podle Žraloka může být vodítkem pro sjízdnost Žirovnice vodočet na Nežárce v Rodvínově (což má svoji logiku, protože Nežárka vzniká právě soutokem Žirovnice a jindřichohradecké Kamenice). Při jednom jejich splutí tam teklo kolem osmi kubíků, podruhé ještě o kubík a půl více, přičemž samotná Žirovnice ale měla nižší stav než poprvé. V sobotu ráno, kdy jsem se tam chystal já, teklo na Nežárce po včerejším přívalovém dešti šestnáct kubíků. Ale Žirovnice by klidně mohla mít pro poklidné splutí ještě o chlup vody více. Co z těchto výpočtů pramení, milí žáci? Že jsou pouze nápomocně orientační. S vědomím rizika podnikání tam jeďte, pokud bude delší čas vydatně pršet. Nakouknutím pod most v Kamenném Malíkově odhadněte, jestli na vodu své plavidlo položíte či nikoliv.

Přiznám se, že se mi při spatření mírně, (nicméně dostatečně) zvednuté hladiny celkem ulevilo, neboť jsem se na plavbu vydal opět tradičně sám. Navíc jsem z hydra měl s sebou na dovolené jenom vestu, loď a pádlo, protože jsem navýšení stavů na malých tocích příliš neočekával. Přibalil jsem si tedy alespoň cyklistickou přilbu. Dosti se pak hodila, abych nedostal jednou z četných větví do hlavy. Bez neoprenu jsem se obešel, protože nečekaně začalo svítit slunce. Totální pohoda, když si člověk může v létě vyrazit na takovou vodu bez drkotání zubů a zbytků sněhu na březích…..

Žirovnice pod Bednárečkem byla většinou široká tak akorát na otočení Baraky. Celkem rychlý proud měl v četných meandrech občas tendenci hodit mě do hustého břehového porostu. Průjezdy roštím sice někdy vypadaly nepravděpodobně, nicméně při troše obratnosti nebylo třeba vylézat z lodi. Po necelých dvou kilometrech se objevily větší peřejky nad blížícím se Kamenným Malíkovém.

Jakmile v něm podplujete most, je žádoucí zpozornět. První kameny v náhle se rozšířivším korytě mohou „nezkušené překvapit“. Přestože jsem peřeje čekal, vplul jsem do nich se známým napětím v krajině břišní. Ve slušných vlnách bylo navíc třeba hledat cestu. Vody sice bylo pro plavbu v jednom celkem dost, ale sneslo by se jí ještě více, jak již jsem zmínil. Párkrát jsem zadrhnul, jednou na chvíli uvíznul. Pořád se však nekonalo žádné drama, všechno se nechalo jet „na oči“.

Nejvýživnější úsek začíná u nějaké chaty s loukou mezi skalami. To je asi to místo, kde se rád klouzal čert. Na jeho konci patrně z přemíry radosti utrousil bobek v podobě jakéhosi rozřaďovacího balvanu. Kousek před ním se shýbnete pod lávkou a trefíte se do poměrně úzkého průjezdu mezi šutry. Budete doufat, že nezůstanete viset v proudu. Potom zleva obeplujete zmíněný balvan opět docela úzkým jazykem a následně se vyhnete kusu klády, co je položena napříč o pár metrů níže. No, a máte nejhorší za sebou. Brnkačka. Jestli si najdete lepší cestu, klidně se jí berte.

Chvíli jsem prohlížel a uvažoval, jestli nemám přetáhnout loď. Strach při sólo plavbě má oči přeci jen více rozevřené. Pak jsem se nadechl, nasedl ….. Jak už to bývá, byla to celkem brnkačka.

Nejhezčí peřejnatá část trvá asi kilometr. Na zbývajících dvou do Hostějevsi je však místy stále ještě slušný proud. Bohužel se v mnoha meandrech opět hojně objevuje náš starý známý „břehový porost“. Pořád ještě průjezdný bez nuceného vystupování, nicméně v závěru už poměrně obtížně. Když jsem při prolamování jednou houštinou konečně uslyšel hlas své paní a vládkyně, co na mě čekala s autem u mostu, docela se mi ulevilo. Rád jsem na břeh vytáhl loď ověšenou listím a ulámanými větvemi jako vánoční stromeček.

Nějak mě tahle „krýkařina“ zmohla. Příště možná vlezu do lodi v Kamenném Malíkově a vylezu z ní tam, kde se zástupce pekla přestal klouzat. Potom ji vynesu zpátky a dám si repete. Pokud se budete nacházet někde poblíž, vyplatí se právě pro tenhle úsek na Žirovnici zastavit.

Václav Lebduška