Po Koraně nás čekali dva dny na Mrežnici. Online vodočet Juzbašići hlásil nadstandartních 12 m3/s. Pár dní před naším příjezdem zde řádila povodeň, což pak dokazovaly naplaveniny ve větvích stromů 3 metry nad stávající hladinou. Nasedali jsme u mostu na ř. km 47,1 za kempem Robinson, který je již několik let zavřený. Teplota vody v řece mi přišla podobná jako na Koraně a strašidelné zvěsti o neslýchaně ledové vodě jsem vyhodnotil jako poněkud nadsazené. První tři kilometry jsme píchali volej, později se objevily travertinové stupínky, stupně a vodopády. I na Mrežnici vody teklo tolik, že se valila po celé délce stupňů, a tak se i tady občas někdo bez vážných následků lupnul. Někteří z parťáků tudy jeli již před 5 lety a podle nich jsou teď stupně a vodopády mnohem zarostlejší.

Přespali jsme šťastně v Etno parku u Ratka a druhý den jsme se nejprve vydali na průzkum říčky Tounjčice, která se zde zleva připojuje k Mrežnici. Na první pohled vypadá jako její rameno. Dopluli jsme po klidné hladině asi 1,5 km proti proudu a dalo by se jet i dále, kdyby nebylo na plánu pokračování plavby na Mrežnici. Ta si v tomto úseku (ř. km 37,6 – 25,5) drží stejný charakter jako výše, tedy stupeň – volej – stupeň – volej. Přenášet jsme museli jen jednou (ř. km 32,1), ostatní stupně jsme s chutí sjeli nebo skočili.

Napočítal jsem sedm vyšších skoků, z nichž ten poslední a nejvyšší mohl měřit dobré 3 metry. Na pravém břehu se párkrát objevila zlověstná cedulka s lebkou a zkříženými hnáty. Výstrahy zde prý nechávají viset pro jistotu, přestože celá oblast byla již v minulosti od min čištěna. Zřejmě není jisté, zda skalistý břeh byl opravdu 100% odminován, a tak zde pro zichr není doporučeno vystupovat. Nezkoušeli jsme to… Stíny stále ještě nedávné občanské války ne a ne zmizet. Natahují své zlověstné pařáty, i když se člověk jenom tak mírumilovně projíždí po prosluněné řece.

Na konci úseku se nad řekou objeví nejprve domky či snad chaty a o chvíli později už se přes obzor překlene betonový silniční most (ř. km 25,5 – značený jako most na Generalski Stol). Za tímto mostem se nalézá asi po 500 m na levé straně pěkný plácek, z něhož klesají do vody betonové schody, a je zde tedy ideální výstupní místo. Tady na tom plácku naše putování po krasových řekách Chorvatska skončilo. Začátkem léta jsme tak na Koraně a Mrežnici chytli akorátní průtoky a nepotkali jsme ani pádlo – přesně, jak jsme si slibovali. Až se někdy v budoucnu budu chtít na tyhle dvě řeky vrátit, rozhodně budu volit zase stejnou roční dobu.

Lasička