Před nástupem na vytouženou Krupou si jdu odskočit. Nejprve se přemlouvám, že to vydržím, ale sucháč není neopren. Ten nic neodpustí a pravidlo, že každý vodák se nebojí načůrat do neoprenu zde bohužel neplatí. Poodběhnu na druhou stranu silnice ke keříčkům a pohledem do dáli zasněně přemítám, jaká asi Krupá bude. Najednou si uvědomím, že ten potok pár metrů přede mnou má docela slušnou vodu. To by šlo!

Zastavili jsme pod Starým Městem na mostu k vesnici Chrastice a oblékáme vybavení. Je sice únor, ale všude v okolí to teče a Krupá má nádherný stav. Hned pod mostem zároveň do Krupé ústí pro nás neznámý potok, jehož jméno jsme si našli až později. Jak by se mohl jmenovat jinak, když protéká Chrasticemi, než Chrastický potok. Vzhledem k objevitelské povaze naší skupiny se rozhodujeme ho prozkoumat.
„A není na konci před ústím do Krupé nějaká past,“ prohodí Vojta zkušeně a zároveň prozíravě.
„Ne, je to v pohodě,“ odpovídám: „Teď jsem si tam byl odskočit a nic tam nebylo.“
Jenže zaváhám, jelikož jsem neviděl posledních asi 5 metrů přes keříky. Raději tam jdu znovu a co nevidím. Padlý stromek s větvemi přímo na soutoku.

„To nás může rozházet,“ pomyslím si a začínám se s ním prát. Ulamuji větve, ale soupeř je to zdatný. Nakonec ho pomocí kurt zlomíme a uděláme průjezd pro loď.
„No, snad to nebude podobné výše, to by se pak nedalo jet a byla by to velká škoda,“ prohodím k ostatním.

Vojta na nic nečeká a jde pěšky s lodí. My znovu navazujeme již odvázané lodě a jedeme autem proti proudu. Potok docela kopíruje silnici a kde není vidět, raději zaskočíme prohlédnout. Vše se zdá být průjezdné, Vojta už pár větví před námi odstranil a potok má slušnou vodu. Postupně se dostáváme až na začátek vesnice, kde dochází ke zúžení již tak úzkého koryta, vrbičky solidně zakrývají celý potok, a proto raději výše již nejdeme. Začneme od malého nízkého mostku, délkově je to 800 m k soutoku.

Před nasednutím přemýšlím, jak dlouhý by to musel být potok, aby byl uznán za prvosjezd. Dříve o tom rozhodovala komise a chtěla tuším 1 nebo 2 km. Těch 200 m by mě tedy štvalo, ale výše se to zdá být znovu dost zatarasené.
„Vojto, pojedeš první?“ nadhodím před skluzem do potoka.
„Jo, pojedu, ale co když se tam někde zaseknu.“
To byla dobrá připomínka, protože tady nikdo nezarazí a naskáčeme mu na záda.
„Neboj, mi tě kdyžtak propasírujeme skrz,“ odpovím z rychlosti a jen doufám, že se nesplní jeho předtucha, jako tomu bylo se stromem na soutoku. Vojta projíždí pod mostkem a chvíli čekáme, jestli neuslyšíme pískání. Je to dobré, vyrážím. Jakmile podjedu velmi nízký mostek, přichází vrbičkové peklo.

Připadám si jako žena o velikonocích, rány dostávám z každé strany. Potok má solidní proud i spád, časté jsou peřejky s proudem do stromů, obzvláště v zatáčkách. Další zarostlý úsek už nás nečeká a tak jen udržet loď ve správném směru. Mostky se dají naštěstí podjet všechny, u jednoho je vodník s kolesem. Jen mu pokynu na pozdrav a myšlenkou ho prosím, aby nás nebral do hrnečku.

Potok se malinko rozšiřuje a už by se našla i místa na zastavení. Přichází jediný jízek, který bez potíží skáčeme, a pak následuje pěkný úsek s lesem po pravé straně, když vyjíždíme ven z vesnice.

Vše je stále čisté a dobře průjezdné, než dorazíme ke třem stromům. Ty jsou ale uříznuté a v potoce zbývá jen několik metrů klád, přes které teče voda.

Dáváme si trojskok a už brzo následují dva mosty u soutoku, za kterými se ocitáme v Krupé. Nadšeně si sdělujeme dojmy a jsme rádi, že jsme to zvládli. Chrastický potok je určitě pěkným zpestřením Krupé. Je nutné si ho projít předem po břehu, což není takový problém. Jeho úzký charakter umožňuje splutí pouze na kajaku, kánoe by to nedala.

Již se neodvažuji tvrdit, že by se mohlo jednat o prvosjezd, protože po minulém splutí Klikawy a Střely jsem dostal tolik informací, že už to jel někdo přede mnou, že jsem raději opatrnější. Přihlaste, kdo tuto srandu již absolvoval.

Petr