Chvála laminování aneb Zachraňte stará kopyta
Diskuse nad článkem |
díky, Vladimíre, mira, 11/21/2011 4:00 PM Opět mi Vladimíre mluvíš z duše a uhodil jsi na moji citlivou strunku - celé dětství se mi vybavilo :-). V době laminátové jsem se už ale považoval za ostříleného vodáka, předcházelo jí ale několik let dřevěných - nejdřív to byly vory, to jsme se s klukama složili na dlouhé hřebíky, po stavbách v okolí nakradli kramle a někde pod Náměští zjara vyrabovali skládku dřeva. Jakým způsobem jsme přežily plavby mezi krama až do Oslavan (tuhle jsme se hádali, jestli jsme pluli dvakrát, nebo třikrát) fakt dneska nechápu, o nějakém riziku Pěti prstů, či splavů po cestě, jsme jaksi nepřemýšleli. Pak jsme si postavili každý svého maňase a to už jsme byli páni lodníci.
S laminátem jsem přišel do styku až jako skoro doopravský vodák - třináctiletý člen oddílu. Probíhalo to tak, že v září přijali asi 20 nováčků. Vyfasovali jsme každý dřevěný špalík a šmirgl a dostali jsme za úkol brousit lodě, které v oddíle vyráběli. Dvakrát týdně jsme tuto svědivou kratochvíli do jara vydrželi jen tři. Když přešly ledy, škemrali jsme, že bychom si taky chtěli vyzkoušet to pádlování. "Jó pádlovat? Tak pojďte" Zaklekli jsme na betonové molo a jeli - á-dva-tři, á-dva-tři... No vážně nás první rok na vodu vůbec nepustili! Ale mělo to asi něco do sebe, jenom je jaksi od té doby ze mě sólista - neorganizovaný vodák.
|
Facebook
RSS 2.0
Email na redakci serveru
raft.cz
Chcete psát články pro
raft.cz?
Trička a mikiny
raft.cz
O
raft.cz
Uvedené texty mají pouze informativní charakter. Vodácký sport je
potencionálně nebezpečný a vždy je nutné posoudit zobrazené informace dle aktuální situace.