Příprava do Slovinska byla opět tak důkladně a dlouze připravovaná, takže nás ve 21.48 nechtěli pustit do Brněnského Tesca, a pak nás honilo asi 6 lidí po celém obchodě, abychom už vypadli. Loď jsem měl půjčenou Diesel 75, páč mne Staňdoch trochu strašil. Být více vody, měl by pravdu. S „českou konferencí“ jsme měli sraz v až v campu Bovec. Navigace mi na dálnici radila, že mám odbočit doleva a hned nato ohnout do protisměru…, pokud je to možné. Není nad high-tech. Do campu Toni jsme dorazili nad ránem a hned jsme vyrazili na Koritnicu.

Krajina je tam opravdu nádherná a rozhodně stojí za to ji vidět. Podle mapy má Koritnica z Kluže obtížnost WW III-IV, tak akorát na „rozpádlování“… Naštěstí byla o stupeň nižší. Setkali jsme se tam s omezením, že úsek na Soči od „Prijon Campu“ je do 30.07. uzavřen pro filmování Pána Prstenů. Vida, vida. Tak přece premává Charón obousměrně. Je to ale vcelku nezajímavý úsek, jak jsem se doslechl. Na Koritnici ještě potkáváme místní skauty, ze kterých se nakonec vyklubali vojáci od Slavkova. Také něco točili. Prostě to tam žije. Soču jsme „rozdělili“ na 3 úseky a obtížnost s každým narůstala, což bylo ideální.

Přes den občasně sprchlo, v noci pravidelně vydatněji, ale jinak nám počasí přálo. Camp v Bovci je dražší než ve Wildalpenu (Rakousko), ale k mému překvapení lepší. Otroci (děti) mají slevu a podobných veselých nápisů je daleko více. Jako např. na záchodě „Prepovedano kadit“, což znamená zakázáno kouřit. Světe div se. Mír (klid) uznávají jenom noční, a to od 22.00 hodiny. Přes den dej se vůle boží :-) V případě rušení nočního miru se má volat 113***, klasická lampárna? Jestli jsou ty 3 hvězdičky aktivní jsem nezkoušel, neb klid byl, zejména proto, že před prázdninami byli kempy relativně prázdné. To byl zřejmě také důvod, proč jsme neplatili „sjízdné“ na vodě, které prý bývalo 2,50 Euro/den.

Úseky jsou vcelku dobře značené i z vody. Přístupnost je horší a většinou nezbývá než absolvovat minihorskou turistiku s kajakem na rameni. Uf,uf.

Horní úsek měl vodočet 110cm (Kršovec – pod mostem), úsek pod Slalomkou pak 130 cm (vodočet v Kobaridu pod Napoleonovým mostem). Voda ale průběžně klesala, takže byla mezi středním a nízkým stavem. Sifonů jsme pár viděli a z tohoto důvodů jsem při prásknutí se u šutrů nevylézal zásadně z lodi. Povedlo se mi to 2x. Strach mi nedovolil, a tak jsem raději zvedal. Pravda, dvě bezvýznamné krysy jsem si neodpustil, ale plavců jsme měli více. Také jsme si vyzkoušeli záchranu vzpříčeného kajaku, kdy auta zastavovala u silnice a sledovala nás. Asi to byla zajímavá podívaná.

První soutěsku na horní Soči dal jenom Mr. Wigo a měl co dělat. Celé to navíc natočil s foťákem na kokosu. My ostatní jsme statečně přenesli. „Zítra je taky den“. Slalomku jsme nakonec nedali, neb ty co uměli, těm se nechtělo tahat lodě zase nahoru. Naštěstí. Skupinový hydrospeed na úseku Žaga – Trnovo je vidět často. Vypadá to dost komicky, když naženou celou adropartu do vody. Připomínají komando z amerického filmu. To ale není nic pro mě, já zůstanu raději v kajaku. Slovinsko jsi nádherné. Chvála (děkuji) Ti.

Henry