Když jsme se loučili na závěr povedeného týdne na Saalachu a Salzachu, Petr povídá, napiš zase o nějaký ptákovině, rád to čtu. Cítil jsem to jako závazek. Samozřejmě jsem už měl konkrétní záměr. Z Podgory, kde jsme trávili následující týden, jsme si udělali jeden den výlet k ústí Neretvy.

Vyhlídka nad Rogotinem

Nejprve jsme zajeli do vesnice Rogotin, nad kterou se vypíná osamělý kužel hory Veliki Trovro (114 m n.m.). Parkujeme na nábřeží nad jezerem Vlaška a snadno nacházíme cestu na kopec. K našemu překvapení je původní pěšinka vinoucí se křovisky vydlážděna v rámci jakéhosi projektu až na vrchol, kde se nad novou nízkou kamennou budovou tyčí ohromný kříž.

Terasy nabízí nerušený výhled na všechny strany, dokonce se můžete zdarma podívat i velkými dalekohledy, které tu jsou instalovány. Jako na dlani máme pod sebou Rogotin, jezera Vlaška i Jezerina, tady již mohutnou Neretvu a její deltu tvořenou nespočetnými kanály a kanálky zavlažujícími proužky sadů olivovníků, meruněk, broskvoní nebo jen divokého rákosí. V dálce za Neretvanskim kanálem se táhne podmračený hřeben poloostrova Pelješac.

Ústí Neretvy

Přejíždíme k samotnému ústí Neretvy a po vcelku slušné silničce vedoucí po jejím levém břehu se dostáváme až k hospůdce stojící u písčité pláže. Mořský záliv je mělký, a tak je vyhledáván kite surfery, jejichž umění obdivujeme. Přespávají, světe div se, zdarma na tolerovaném tábořišti ležícím pod borovicemi vedle příjezdové cesty. Se střechy Valentýna sundávám kajak, do pouzdra mobilu strkám vytištěnou mapu, abych nezabloudil a vydávám se na sever přes ústí řeky do labyrintu zmíněných kanálů.

Plavba deltou

Proplouvám mezerou v nízké hrázi a volím nejprve kanál Lisna. Po něm se po chvíli dostávám k průplavu s názvem Drača, který mne přivede k ohromné nákladní lodi, tankeru, který kotví v kanále vedoucím od jezera Vlaška.

Vracím se do Lisny a brakickou vodou pokračuji do hloubi delty. Míjím ukotvené loďky i nízké chatrné rybářské chajdy a po chvíli jsem u kanálu Skiljača.

V něm obepluji ostrov a pokračuji dále Lisnou na severovýchod. Přímo proti sobě mám kopec, na jehož vrcholu jsme před chvílí stáli.

Každých 10 – 20 metrů odbočuje vlevo úzký průliv dodávající vláhu sadům mezi nimi. Jedním kanálem proplouvám do kanálu spojující moře s jezerem Vlaška.

Po něm se vracím zpět, míjím tanker a kousek za ním uhýbám doleva do průplavu Duboka. Po něm pokračuji na jihozápad a posléze na jih a dostávám se opět do zálivu, do kterého ústí Neretva. Na nízkém břehu se tyčí osamělý strom s pokřivenými větvemi, na kterém sedí několik volavek. Když se k nim přiblížím, neochotně se zvednou a krouží nade mnou. Přejíždím mohutný ale pomalý proud Neretvy, která zde končí svoji pouť a po necelých 2 hodinách přistávám u sloupu s označením 0 km.

Bačinská jezera

Cestou zpět ještě zastavujeme na vyhlídce nad Bačinskými jezery. Je to několik propojených krasových sladkovodních jezer, jejichž zajímavostí je, že ač jejich hladina leží nad hladinou moře, dno jezer se nachází pod jeho hladinou. Sem se možná vydáme příště.

Jirka Hodic – VK Slavia Hradec Králové