Máte rádi Hamerák a jeho kaskády? A co kdyby se ty kaskády spojily do jedné, vynechaly všechny klidné pasáže mezi nimi a ještě se ta spojená kaskáda podstatně prodloužila? A co takhle přidat ještě trochu větší spád, aby voda dostala vyšší rychlost? Možná by nebylo od věci místy přidat více šutrů, aby koryto bylo lehce zablokovanější? Co vám z tohoto vodáckého guláše vznikne? Spodní úsek Borovnického potoka!

Nejprve je potřeba potok "uklidit"

Borovnický potok představuje pravostranný přítok Labe, který do něho vtéká v místě vzdutí přehrady Les Království. Spodním úsekem mám v tomto případě na mysli část od posledního silničního mostu v Souvrati (silnice č. 325). Kus pod ním se potok ostře zařízne do svahu, jenž ho od Labe dělí, a vytvoří i samo o sobě hezké údolí. Díky tomu, že ve svém samotném závěru nemůže potok ani při povodni nikomu ublížit, je ponechán víceméně svému osudu. Když jsem se tu procházel poprvé, nešlo o splutí v reálu moc uvažovat, protože potok byl takřka všude něčím zatarasen. V hlavě jsem však už viděl ty hypotetické luxusní peřeje. Během dalších návštěv (vzhledem k množství bordelu jedna nestačila) jsem tak dle svých omezených možností z koryta tahal, co šlo, nebo to aspoň přesunul, aby to moc nepřekáželo. Výsledkem bylo jeho alespoň rámcové vyčištění. Potok jsem díky tomu poznal doslova šutr po šutru, ale nikdy ho neviděl za sjízdného stavu. To se změnilo až teď při prudké oblevě v lednu.

Jedna jediná přes kilometr dlouhá skluzavka

Co tady teda člověka v reálu čeká? Kousek pod výše zmíněným mostem se nachází (nepodjetelná) lávka, u níž lze začít splutí. Krátký lehčí začátek má vodák na rozehřátí. I tady však voda už slušně teče přes menší peřejky. Za chvilku se dopluje k první lávce, která se musí obnést (opět nepodjetelná). Za ní potok svižně pokračuje peřejkami ještě k druhé lávce, kolem které se ale dá snadno projet vlevo. O něco málo níže se dosud širší údolí podstatně zúží a voda začne padat dolů k Labi, takže je nejvyšší čas sledovat, co je před vámi.

Odsud až na vzdutí přehrady je to jedna jediná přes kilometr dlouhá skluzavka. Voda se po svém rozeběhnutí skutečně zastaví až v přehradě. Nikde tu není žádný výrazný terénní skok, ale spád je plynule rozložen do mnoha stupínků. Korytem se nestačí jenom nazdařbůh řítit, protože proudnici příležitostně blokují různě velké balvany. Loď je třeba vést tam, kam člověk skutečně chce jet. Určitě největší problém může vzniknout kvůli absenci větších míst na zastavení. Úzké koryto k tomu nenechává moc prostoru a většinou mají tahle místa velikost „mini“.

Splutí komplikují nízké lávky

Bohužel občas se zastavit musí, takže to chce vědět předem, kde se zastaví. První delší úsek divoké vody ukončuje opět nepodjetelná lávka. Hned za ní leží velký strom, který byl nad mé úklidové síly. Kus pod ním trůní uprostřed koryta pěkný balvan, kolem kterého se lze ale prosmýknout po obou stranách. Tady člověka asi dost překvapí jedno skutečně luxusní přírodní bydliště nějakého člověka, který upravil zbytky rozpadající se starší budovy (do odsunu sudetských Němců bylo údolí potoka více osídleno). Pro splutí je podstatné to, že si tu před pár měsíci postavil další lávku. Ta je sice podjetelná, jenže je na ní umístěno kovové kolo představující jeho osobní miniaturní hydroelektrárnu. Bohužel to kolo se točí v ideální stopě… Hned pod ní ještě počítejte s dalšími spadlými stromy. Po téhle nejproblematičtější části už následuje druhý souvisle sjízdný úsek, který končí až v přehradě. Nemá moc smysl ho jednotlivě moc popisovat, protože charakter je stejný jako výše. I tady nějaké stromy zůstaly, ale dá se kolem nich projet.

Potok je sjízdný jen krátce

Popsaný úsek Borovnického potoka měří jen cca 1,7 km. Na eventuální splutí však kvůli prohlížení je třeba poněkud více času. Sjízdný je tento úsek zcela výjimečně v době prudké oblevy nebo silných lokálních dešťů. Podle vodočtů na netu se dá dobře orientovat podle vodočtu na sousedním Kalenském potoce (stanice Dolní Olešnice). Šance na vodu je, pokud to tady ukazuje aspoň nějakých 85 cm a více. Voda vzhledem k velkému spádu hodně rychle přiteče a stejně rychle zmizí. Pokud jde o obtížnost, tak lehčí začátek bych viděl na WWI-II. Zbytek tvoří v zásadě trojková skluzavka, kterou ovšem obohacuje sem tam o trochu vtipnější místečko. Dle mého názoru je to tím pádem tak WWIII-IV. V případě chycení skutečně velké vody počítejte už na české poměry spíše doslova s tobogánem o ještě vyšší obtížnosti. Poněkud komplikovanější je návrat na start. K ústí potoka do přehrady klesá po levém břehu cesta, která však je za sjízdného stavu pro normální auta těžko využitelná. Využít ji lze leda k vynášce lodí z údolí. Druhou variantou je přepádlování tady ještě úzké přehrady na druhou stranu, kde vede pěší stezka, a pak loď vynést o kus výše k silnici.

Pokud máte s tímhle potokem nějaké reálné zkušenosti, klidně mne doplňte nebo opravte. K připojeným fotkám bych rád poznamenal, že nezachycují pasáže ve střední části, ale jen lehký horní a pak až nejspodnější úsek před vlastním ústím do přehrady. Jinak pro partu několika lidí s motorovkou by neměl být problém úsek během jednoho dne dočistit od toho, co tu stále zůstalo. Stálo by to za úvahu hlavně pro milovníky adrenalinu, které by Borovnický potok mohl zaujmout.

Vojta Brádle