Polsko je vyhledávanou destinací pro české vodáky, kteří navštěvují místní poklidné řeky obvykle během letních splutí. Jenže existuje zde i nějaká divoká voda? Asi nejzajímavějším a nejobtížnějším tokem je Kamienna v Krkonoších, ale i Orlické hory mají co nabídnout. Velmi zajímavou řekou je Bystrzyca Dusznicka, která je jen pár kilometrů od našich hranic a nabízí 2km náročný úsek plus dalších 5 km o něco lehčích. Úsek začíná v obci Sczytna a končí se na začátku Polanica Zdrój.

Jedeme autem podél řeky, kterou silnice velmi dobře kopíruje, a sledujeme, jestli nejsou v našem úseku nějaké padlé stromy. Pár jich objevujeme, ale většina z nich se bude dát podjet. Hlavní je, že v nejobtížnějším místě snad nic není. Cestou zpět se dohadujeme, kde jsme minule nasedali. No, minule. Už je tomu asi 10 let, kdy jsme tady byli naposledy. Měl jsem dojem, že jsme začínali u mostu s vodočtem pod obcí Sczytna, ale nakonec jedeme výše. Nad obcí u mostu dáváme na vodu, které není znova moc. Je to spíše limitní stav. Hned první metry mi dávají za pravdu, že tady jsme fakt nezačínali. Přichází nejprve jeden jez, a pak několik stupňů s válci. Vše se dá jet, ale za vyššího stavu by válce mohly držet mnohem více. Dojíždíme na konec obce k mostu s vodočtem, kde bych doporučil začínat.

Hned za zatáčkou přichází poslední dvojstupeň s válci. Krajina se začíná pomalu uzavírat a údolí prohlubovat. Louky vystřídaly lesy a občas se objevují padlé stromy. Vše se dá nějak podjet nebo přejet, jen jeden mohutný strom zablokoval celou řeku a muselo se ven. Dušnička si udržuje pěkný proud s občasnými vlnkami bez záludností až k silničnímu mostu, který následuje za železničním. Za ním začíná nejobtížnější a také nejhezčí úsek řeky.

Řeka nabývá na spádu, objevují se velké kameny v řece a je nutné jimi proskakovat. Bohužel vody není mnoho, často se drhne a musí se hledat vhodná trasa. Kdyby bylo o 10 cm více, užili bychom si to mnohem lépe. Přesto je to moc pěkné a hezká místa následují v krátkých pauzách za sebou.

Po prvním zúžení přichází opět průskok kolem kamene, ale levá strana je v dolní části zablokovaná stromem. Ještě klika, že jsem si toho všiml, protože ze shora to nebylo dobře vidět. Řešíme to přejezdem a objíždíme z pravé strany. Od tohoto místa už žádné nečekané a nebo nebezpečné překvapení není.

Obvykle je nutné jet vpravo a za vyšší vody si pamatuji, jak voda šla poměrně solidně pod podemletý břeh v jedné zatáčce. Teď je to naprosto pohodové a už před sebou v dálce vidíme železniční most, za kterým budeme končit. Na této rovince je ještě jedna pěkná peřej, kde opět za vyšší vody bývaly cca 1,5 m vysoké vlny. Dojíždíme k železničnímu mostu, za kterým ihned následuje silniční a pak jez. Ten byl dříve nesjízdný, ale teď je rozvalený a dá se sjet. To si nemůžeme nechat ujít a hned pod ním končíme. Jsme za začátku obce Polanica Zdrój a dále už nemá smysl jet. Následuje regulace s vysokými zdmi a v nich jsou vidět nějaké stupně.

Ujeli jsme 6 km za necelou hodinu a kromě jednoho padlého stromu jsme nemuseli vystupovat. Na vodočtu u mostu pod Sczytna bylo 40 cm, což odpovídá limitu pro sjízdnost. Sledovaný vodočet v obci Szalejów je o trochu níže a může být ovlivněn některými přítoky. Na něm bylo cca 150 cm s průtokem 6,5 kubíků. Je vhodnější si ale počkat na lepší vodu o zhruba 5 cm vyšší, aby průjezdy byly bez drhnutí. Také je vhodné si prohlédnout trasu předem z auta kvůli padlým stromům a to hlavně úsek za mostem, který je ze silnice špatně viditelný. Nástup bych doporučil u mostu s vodočtem pod obcí Sczytna, protože stupně výše mohou mít za větší vody nebezpečné. Dusznicka je určitě velmi pěknou říčkou a asi jedna z mála, která v Polsku nabízí za vhodné vody 2km úsek WW II-III. Zbytek je okolo WW I+.

Petr