Začátek září je vzhledem ke skončení prázdnin ideální dobou pro poslední letní dovolenou – i na atraktivních místech je málo lidí a ještě stále převládá teplé počasí. Naše kroky zamířily začátkem září na Šumavu. Přestože hlavní náplní byly pěší túry, byla v našem autě připravena i vyfouknutá Baraka pro jednodenní zpestření pěší turistiky – splutí Vltavy v úseku skrz vltavskou nivu v Národním parku Šumava.

Vzhledem k potřebnému limitu 50 cm na Soumarském mostu bylo potřeba pečlivě sledovat počasí – vybrat takový den, kdy bude dostatek vody (tedy po předchozím dešti), ideálně slunečno a teplo, a zároveň sledovat registrační web Národního parku. Splnění poslední podmínky je v září asi ten nejmenší problém – i přes omezení počtu lodí na nejvíce 7 / hod. (63 lodí / den) – je zájemců již jen minimum, a tak si můžeme vybrat podle libosti nebo nechat registraci až na samý příjezd k Soumarskému mostu. V polovině týdne se na nás usmálo počasí, a tak jsme mohli vyrazit.

Úsek s povinnou registrací Soumarský most – Pěkná je přibližně na čtyři hodiny. Rozhodli jsme se tedy o vyplutí už z Lenory a vodácký výlet si asi o hodinu prodloužit na celkem bezmála 21 km. Jako nástupní místo lze zvolit loučku u mostu v km 394,3, kde také přitéká Řásnice. Autem se sem lze bez problému dostat od hlavní silnice, zde vyložit vybavení a auto poté odstavit na parkovací ploše na hlavní silnici u vyústění ulice od nádraží – to je výhodné pro pozdější návrat zpět pro auto vlakem.

Vyplutí z Lenory není nijak časově omezeno a naše loď se tak poprvé dotýká vody Teplé Vltavy něco po jedenácté. První dojem: Teplá Vltava rozhodně není moc teplá! To však nijak nekazí dojmy z okolní přírody. Řeka ubíhá krajinou, jsme na řece sami – pro Vltavu přeci jen až nezvyklý pocit. Kousek před Soumarským mostem nás dva přes řeku padlé smrkové kmeny nutí opustit loď, kterou podsouváme pod nimi. U Soumarského mostu pohledem kontrolujeme vodočetnou lať – 55 cm a tak s klidem následuje výstup u registračního místa na levém břehu. Registrace na místě stojí 600 Kč, předem přes internet by stála o 100 Kč méně, ale je třeba přesně trefit zvolený čas. Při registraci dostáváme číslo, které je třeba viditelně umístit na loď pro případ kontroly.

Čekání na celou hodinu si lze zkrátit prohlídkou nedalekého objektu předválečného lehkého opevnění vz.37 a seznámením s průběhem posledních dnů 2. světové války v jižních Čechách, o kterém je zde zajímavé čtení.

V čase 13:00 vyplouváme. Voda plyne, ne nijak živelně, ale ani nijak líně. Druhou (už i na zbytek cesty poslední) překážkou je další spadlý strom. Je nutné obnášení po břehu, kde opět potkáváme „řopík“.

Zpátky na řeku. Nastává ten pravý klid - jen šumění vody, lesa a zpěv ptáků. Nad řekou volavka, v zátoce labuť s mláďaty. Pohoda. Výstup na břeh je možný jen na odpočinkových místech, první je u železničního mostu po 1,5 hodiny cesty. Orientační čas uvedený v informačním letáčku až neuvěřitelně přesně odpovídá našemu času na nafukovací kanoi, na plastové by to šlo rychleji.

Nespěcháme, svítí i sluníčko, vlak z Pěkné stihneme pohodlně. Můžeme si protáhnout poslední pauzu u soutoku Studené a Teplé Vltavy. Odtud už se řeka jmenuje jednoduše jen Vltava.

Blíží se výstupní místo u mostu v Pěkné. Poslední stupínek je přímo pod mostem a následuje výstup na levém břehu. Zastávka vlaku je ani ne kilometr odsud a cesta zpět do Lenory je vlakem asi jen na půl hodiny. Musí se ale dvakrát přestupovat. Ještě jen pozor u výstupního místa, kde je zákaz stání. Auto tedy musí zůstat na začátku etapy v Lenoře (nebo u Soumarského mostu) a nelze si ho tak na konec etapy převézt hned dopoledne.

A jakou že teplotu má vlastně taková Teplá Vltava? V měřící stanici Lenora měla v době našeho vyplutí 9,5°C – pro srovnání v ten samý čas měla Vltava ve Vyšším Brodu 19°C a v pražské Chuchli 16°C.

Ondra Bret