Původně jsme vloni v září chtěli splout řeku Malá Panew, ale protože v Polsku bylo stejně jako u nás málo vody, bylo jasné, že pro 4denní akci musíme zvolit větší řeku. Volba padla na dolní tok Moravy.
Reklama
7. 9. jsme tedy v počtu 6 osob přijeli do Veselí nad Moravou. Došli jsme několik set metrů přes park naproti restauraci k řece a kolem 13 hodiny vypluli. Za chvíli jsme dojeli po voleji k jezu ve Vnorovech. Kousek před jezem křižuje Moravu Baťův kanál a těsně před ním z obou stran jakýsi propojovací kanál. To docela komplikuje překonání jezu, neboť je po vytažení lodi nutné ho přeplout a teprve potom přenést loď pod jez. Po 3 km za mostem u Strážnice začíná rezervace Osypané břehy, což je asi nejhezčí úsek na této části řeky. Jsou zde na jedné straně vysoké písečné břehy nahoře s lesem, na břehu druhém pak hezké pláže umožňující koupání. Na jedné pláži opatřené lavičkami a stolem jsme také tábořili. V řece jsou tu také občas popadané stromy, ale protože je tok dost široký, není problém je objet. Jen škoda, že je tento úsek dlouhý jen asi 3 km.
rezervace Osypané břehy
Druhý den jsme po 7 km přijeli k mostu do Rohatce. Těsně za ním je na pravém břehu molo, kde jsme zastavili a vydali se hledat možnost občerstvení. Stánek tu skutečně je, ale teď už zavřený. Pokračovali jsme tedy dál až do Hodonína. Tady jsme si v restauraci dali konečně něco k jídlu a pití. Nad jezem doprava odbočuje směrem do města Městské rameno neboli Stará Morava. Obsluhy restaurace jsme se zeptali, jestli to jde jet, ale bylo nám řečeno, že nevědí. My jsme to ale zkusili. Po přenesení lodí do ramene jsme po 1, 5 km dopluli elektrárně. Odtud to bylo doprava kousek do centra, kam jsme si došli nakoupit. Potom jsme lodě přenesli doleva 100 m kolem benzinové pumpy a přes celkem frekventovanou sinici. Tam se nám podařilo najít místo, kde bylo možno opět vyplout. Jestliže nad elektrárnou byl volej, tak pod ní slušný proud a tudíž pěkné svezení. Stará Morava tu teče mezi vysokými břehy porostlými stromy a křovím už mimo zástavbu. Po 3 km se vrací zpět do hlavního toku Moravy.
Rohatec
Dál řeka teče mezi vysokými břehy, za nimi jsou ještě protipovodňové hráze a teprve za nimi lužní les. Dá se tedy obtížně vystoupit. Asi i proto jsme přejeli místo, odkud by to bylo nejblíž k hradišti Mikulčice, kam jsme se chtěli původně podívat. Takže jsme dopluli až k jezu na ř. km 107, kde jsme se na moravském břehu tábořili. Už od Hodonína tvoří řeka hranici se Slovenskem. V sobotu řeka tekla dál mezi protipovodňovými hrázemi, přes které toho z řeky není moc vidět. První zastávku jsme udělali pod vysokým kamenným záhozem u slovenské obce Brodské. Do vsi na levém břehu to není daleko, a tak jsme se zašli občerstvit do místní restaurace. Za Brodským již hráze nejsou. Jen vysoké břehy, na kterých jsou vidět chaty a les sahá až k řece.
Zához u Brodského
Mezi Brodským a soutokem s Dyjí
Mezi Brodským a soutokem s Dyjí jsou dva jezy, které je možno sjet při březích. Na soutok, kde je také trojmezí ČR, Slovensko a Rakousko jsme připluli k večeru. Tady jsme se chvíli zdrželi, a tak jsme místo na táboření 2 km za mostem mezi Moravským Svatým Jánem a Hohenau našli na slovenském břehu skoro za tmy. Hlavní potíž je v tom, že tu jsou vysoké břehy a je tedy obtížné někde vystoupit a vytáhnout lodě.
Jez mezi Brodským a soutokem
Na poslední den už nám zbývalo doplout 22 km do cíle v rakouském Durnkrut. Okolí řeky je tu docela hezké. Stále teče většinou mezi vysokými břehy s lužními lesy. Tady na hranicích nejsou žádné jezy, takže řeka proudí celkem rychle. Proto jsme byli v Durnkrut již za 4 hodiny. Výstupní místo na pravém břehu nelze přehlédnout. Jsou tu až k vodě schody a nahoře silnice, po které sem zajíždějí rakouské půjčovny lodí. Na nádraží je to od řeky jen asi 700 m.
Mezi soutokem s Dyjí a Durnkrut
Námi sjížděný úsek měří 90 km. Je to jedna z mála možností, kam se vypravit na vodu v době sucha. Pokud by někdo chtěl jet na více než 4 dny, je možno dojet až k soutoku s Dunajem a po něm do Bratislavy, což jsme jeli z Břeclavi před 3 lety.
Franta