|
Tento úsek jen s helmou!, Lubor, 6/2/2015 6:16 PM
Ahoj,
taky mám na tuto čás Otavy hezkou vzpomínku. Jeli jsme z Kestřan se zastávkou na ostrově v Písku na oběd.
Když jsme nasedali, nechal jsem helmy v autě, ale náš tehdy maličký Matěj trval na tom, že na lodi jedině v helmách. Vysvětloval jsem mu, že je to volej, že je zbytečné si brát helmu, ale nedal si říct. Tak jsme vzali helmy a jeli. Pod mostem v Písku jsme potkali Kouče, ještě trénoval ty svoje pidikajakáře, škoda, že už ho tam nikdy nepotkáme. U Plynové lávky jsme minuli to neskutečné tábořiště obytných Barkasů, Roburů, Ávií a dalších historických obytňáků a karavanů. Začalo se zatahovat a během pár minut začala bouřka. První strach z možných blesků vystřídal strach z naprosto jistého krupobití. Některé kroupy byly velikosti pingpongáče, mlátily do nás a strašně to bolelo. Prchali jsme ke břehu a hledali místo na vylezení, ale byli jsme v místě, kde vylézt nešlo. Jedinou záchranou byly ty helmy, to byly rány, že dostat to rovnou do hlavy, tak už bych tady asi psal spíše "do hlavi", jestli vůbec něco. Na hladině vznikla šíleně studená vrstva ledu a pod ní byla teploučká Otava, ohřívali jsme si ruce pod tou ledovou vrstvou.
Tak to bylo poprvé, co dítě mělo na vodě pravdu a od té doby je to čím dál horší, teda pro mě...
|