Ploučnici jsem poznal až letos a to za nepříliš zajímavého vodního stavu, kdy Českou Lípou protékalo dva a pul kubíku (19 cm) a Benešovem čtyři kubíky (80 cm). Začínali jsme v Mimoni. Úsek do České Lípy mi jako kochacímu jezdci s několika potokářskými zkušenostmi žádné větší potěšení ani překvapaní nepřinesl. Vrbičkové meandry nad ústím Robečského potoka překypující odpadky mi byly zdrojem velkého znechucení. Pak se řeka lehce pročistila (stále nám však připomínala Bílinu) a převážně olejnatě pokračovala zhruba do Starého Šachova. Velkým překvapením nám byl v Horní Polici hovnocuc, který si v místě přístaviště pro vodáky s řekou vyměňoval tekutiny. A podle hadic položených už před jeho příjezdem to vypadá, že tak činí pravidelně.

Původně jsme plánovali, že skončíme ve Františkově, kde měla podle kilometráže skončit sjízdnost za našeho vodního stavu. Měli jsme však dost času a tak jsme si řekli, že se podíváme o kousek dál, neboť nám slušné boty umožňovaly brodění a nafukovací lodě zase skončit kdekoliv. Zde je vhodné poznamenat, že se takto chováme docela často. Úseky se zvýšeným nárokem na vodu bývají v kilometrážích uváděny většinou s jistou rezervou a to mezi místy s pohodlným přístupem k řece. Už se nám také stalo, že jsme zjistili, že desetikilometrový úsek byl prohlášen nesjízdným kvůli padesátimetrové peřeji, kterou bylo snadné přenést. Máme také vypozorováno, že kombinace kajaku a peřeje s velkými kameny umožňuje jít kus pod sjízdnost. Na druhou stranu u obtížnosti ZW bývá nerespektování nesjízdnosti zdrojem velké hořkosti. Nám chybělo do sjízdnosti 45 cm.

Řeka mění spád hned pod jezem u Valkeřického rozcestí (ř. km 16), kde začíná krásná peřej. Za nižších vodních stavu má obtížnost někde mezi WW I a WW II. Za našeho stavu šla na kajaku celkem dobře vykličkovat. Ve Františkově je několik jezů, které odvádějí vodu do delších náhonů. Tam jsme skutešně museli několikrát vysednout a brodit. Většina Benešova šla projet celkem dobře, jen na konci je řeka hodně široká, tak jsme brodili. V kilometráži popsané nutnosti přenášet loď přes soukromé pozemky jsme si nevšimli a oboustanné sevření řeky mezi svislé regulační zdi jsme viděli jen v Benešově (zhruba ř. km 11) a to v místě, kde se nic zvláštního nedělo. Jez v Malé Veleni (ř. km 7.4) jsme přenášeli vpravo a bylo to pro hustou vegetaci velmi obtížné. Pod tímto jezem je krásná peřej.

Když hned pod jezem člověk přebrodil do středu řeky, dala se větší část sjet. Ke konci bylo vhodné přebrodit na levou stranu. Pod jezem Březiny (ř. km 4.5) jsou parádní peřeje, ale těžko se dolů slézá (sešplhali jsme po stromě).

Zbytek cesty už žádné extrémy nenabízí. Těch posledních 16 km Ploučnice nám zabralo 4 hodiny.

Spodní Ploučnici za malé vody je celkem přirozené srovnávat s dolní Sázavou za stavu zhruba 50 cm v Nespekách (brodí se minimálně úsek pod jezem Kaňov, peřej pod Kamenným Přívozem se spíše přeskáče, než sjede).

Na Ploučnici je mnohem náročnější přenášení jezů. Je na ní o poznání víc brodění, nicméně má průhlednou vodu a mezi kameny je dost místa, takže brodění žádné velké utrpení není (na Sázavě má člověk po chvíli otlučené holeně a kotníky). Sázava za limitní vody nenabízí vůbec nic zajímavého, na Ploučnici byla spousta pěkných míst s obtížností mezi WW I a WW II.

Robert