aneb

O TID (Tour International Danubien)

Rozhodnutí splout na kánoi Dunaj se zrodilo při pohledu z Bratislavského hradu. Řeka proudila napříč městem a ztrácela se proti dopolednímu slunci daleko na východě jako stříbrná stuha. V pozadí určitě stála chlapecká touha stát se námořníkem, klukovské sny, cestovatelské zážitky spojené s Dunajem při stopařských toulkách a snad i mé slovenské kořeny, ale to teď není podstatné.

Splout Dunaj můžete dvěma způsoby. Buď se člověk sbalí sám a cestu absolvuje jako vlk samotář, anebo s podporou organizovaného vodáckého splutí. Oba způsoby mají své výhody i nevýhody. O splouvání Dunaje na kánoi na internetu kupodivu moc informací nenajdete. Ne, že by nebyly, ale odpovědi na konkrétní otázky „ze života“ většinou neposkytují. Místo informací pak nastupují představy. A obavy. Jak si třeba jít nakoupit, aby se člověk vrátil k lodi a ne k prázdnému místu. Nedostatek relevantních informací zpravidla vede k příklonu k jistotě, a tu skýtá organizace. Proto jsem se rozhodl spojit mé splutí Dunaje s TID.

TID je zkratka pro Tour International Danubien, což je největší a nejdelší vodácká regata na světě. Jezdí se již 60 let každoročně v rozmezí června až září. Během svého trvání doznala mnoha proměn, které ji ustálily do stávající trasy z Ingolstatu do Sanftu Gheorge u Černého moře. Základní informace o TID naleznete srozumitelně a přehledně na stránkách www.tid.sk, a proto se o nich nebudu rozepisovat. Pro ty, kteří se rozhodnou plout stejnou cestou, napíšu o vlastních zkušenostech (pokud to jde, protože zkušenosti se nabývají praxí: moje faux-paux proti požadavkům vybavení na regatu jsem před starými dunajskými vlky omlouval tím, že „sbírám zkušenosti“. Moje zádrhele přecházeli obvykle s lehkým úsměvem a slovy: „Všichni jsme sbírali zkušenosti“). Videa a fotografie o TID pak najdete na www.youtube.cz pod klíčovými slovy „TID regata“, „Dunavska regata“ a „Tour International Danubien“.

Dunaj

Dunaj jsem splul od Bratislavy po ř. km 1069, na začátek soutěsky Železných vrat. Z Bratislavy zhruba do Visegrádu Dunaj teče (cca 5 – 6 km/hod). Tato rychlost se následně snižuje na cca 1 – max. 3 km/hod. Plavba po Dunaji je nesrovnatelná s jakoukoliv českou řekou, ale lze si na ni rychle zvyknout. Nejvíce jsem potřeboval zrak (určit plavební trasu a taktiku na kilometry dopředu) a sluch (identifikovat lodě plující zezadu). Na Dunaji má vše řádově větší rozměr, který však zvládnete, což vás potěší po návratu do domácích poměrů (40 km Samba maratonu je maličkost v porovnání se šedesátikilometrovými dunajskými etapami). Vodák si musí zvyknout na maximální rozměry řeky, na její sílu a na potřebu odvodit od nich taktiku plavby. Nebezpečím jsou náhlé změny počasí, zvláště bouřky a hlavně „košava“, která za pěkného počasí dokáže zvednout vlny Dunaje do dvoumetrové výšky a učinit další plavbu nemožnou (viz www.youtube.cz , klíčová slova „talasi na Dunavu“ a „nevreme Dunav“).

Myslím, že není třeba dodávat, že Dunaj je krásný. Jeho krása je dána součtem mnoha objektivních i subjektivních faktorů, jako jeho majestátnost a příroda i uspokojení z vlastního sportovního výkonu v přírodním prostředí.

Prostředí TID

Ve statutu TID se hovoří o podpoře přátelství a vzájemného poznání na vodě. Je to možná divné, ale není to fráze. Samozřejmostí je tykání, ohleduplnost, vstřícnost a vzájemná pomoc všude, kde to jde. Třeba na vodě, když máte krizi a kamarád vám udělá vodiče. Při horku, kdy vám vrazí do ruky plechovku piva. Pomůže přistát a přenést loď přes protipovodňové hráze. Rozdělí se s vámi o vodu, půjčí tábornické potřeby. Pochopitelně totéž se očekává od vás.

Většinu z plus mínus sta účastníků tvoří Němci a Rakušané, zpravidla staří (doslova) říční vlci. 60. ročníku, kterého jsem se účastnil, se na TID podílelo dalších dvanáct národů. Co se nenosí je ožírání, netolerance, separování, dělání nepořádku a vůbec cokoliv, co by mohlo vadit ostatním. Kupodivu, funguje to naprosto spontánně a přispívá to k pocitu bezpečí a dobré pohody.

Ne každý splouvá Dunaj od oficiálního startu do cíle. Někdo splouvá jen slovenský a maďarský úsek, někdo nastupuje až v Bulharsku. Společenství se mění a navázaná přátelství zůstávají. Velkou roli hrají vztahy – třeba i zrozené lásky a loučení.

Jakou loď

Dunaj jsem splouval na singl OC (open canoe), což je v podstatě stará slalomka bez kýlu. Vzhledem k zatížení kánoe nefungoval „štrekařský“ záběr, takže 800 km Dunaje jsem absolvoval systémem zabrat – ulomit. Přesto jsem držel krok i s mořskými kajaky a ve dvou etapách jsem dokonce dorazil do cíle jako první. Přesto tento způsob nedoporučuji, pověst „bojovníka“ za to nestojí. Věnujte pozornost sedačce, otlaky mohou být při dlouhém pádlování nesnesitelné. Vše chce předem doma dostatečně vyzkoušet.

Typická a nejvhodnější loď na Dunaj je mořský kajak. Anebo jakákoliv jiná loď, která jezdí rovně, dokáže se vypořádat s vlnami a především s větrem. S větrem různé intenzity a směrů je třeba počítat každý den. Třídenní vichřice („Košava“) ve spojení s vysokou lodí ukončila moji plavbu po Dunaji. Loď musí být nízká (odpor vůči větru) a držící směr (doporučuji zatahovací skeg). Otázkou zůstává, zda vůbec jsou dunajské vichřice v singl kánoi zdolatelné. Je to asi o štěstí na počasí v rozhodujících úsecích a já ho prostě v místech, kde se Dunaj rozšiřuje na několik kilometrů, neměl.

Co sebou

Mým problémem byla spousta krámů. Vezl jsem zbytečně mnoho šatstva (vypravovala mne milující manželka), bohatou lékárnu, dílnu na možné opravy, zásoby jídla, prostě kila a kila a kila. Těžká loď byla na suchu i na vodě obtížně zvladatelná.

Z oblečení stačí volné trenky a tílko na plavbu, plátěné kalhoty a letní košile na výlety a „na reprezentaci“, plavky, dobrá vodácká bunda do nečasu, velice důležitá pokrývka hlavy a to je vše. V létě je na Dunaji teplo a pokud ne, tak v lodi se zahřejete pohybem a po dojezdu zalezete do tepla spacáku ve stanu. Šaty si můžete přeprat o volných dnech (cca každý 6. den). Během plavby určitě dostanete (koupíte si) několik trik s potiskem TID.

Stan co nejlehčí ale důkladný. Dunajské bouřky jsou prudké. Kladívko na zatloukání kolíků, země je místy tvrdá. Určitě dobrou karimatku. Spacák ideálně „dekáč“, noci bývají horké.

Z lékárny jen flastr (pokud jste zhýčkaní), protiser (Smekta a slivovice) a nějaký Paralen. Pojištěni pochopitelně jste a přihodí-li se vám cokoliv vážnějšího, prostě končíte.

Dílnu vytěsníte dobrou výbavou. Vaše loď musí na počátku plavby „sedět“, otazníky se nepřipouštějí. Sledovat během plavby ubývání hmoty vašeho dřevěného pádla a vrstvy laminátu na lodním boku v místě, kde ulamujete je pesimistické a oprava těchto kritických míst epoxidem během regaty je neprofesionální.

Co se týče stravy, je především ve slovenském až srbském úseku pravidlem, že každý večer je zabezpečena teplá večeře, a to v množství i pro obžery dostatečném. Vodák se tedy stará o snídani (vločková kaše a káva) a stravu přes den (dóza s krajícem chleba a půlkou klobásky, dostatek paprik a rajčat a především banány). Rezervu v podobě instantních polévek, kaší, rozinek a müsli si veze sebou. Minimálně jednou za pět dní je kontakt s větším obchodem a možností doplnění (výše zmíněných) zásob. Je to zvláštní, ale vždy je k dispozici plechovkové pivo, což jsou koneckonců taky ionty. Prostě pivo je všude.

Co se týče hygieny, řešil jsem vše (doslova) v Dunaji. Bylo to totální a příjemné. Občas se umýt mýdlem je povznášející, člověk se stává opět na chvíli člověkem.

Na jídlo stačí vařič a ešus, z příboru lžíce a ostrý nůž. Večeře bývají servírovány na talíři s příborem, vlastní zdroje stravy i nádobí jsou k hlavnímu jídlu třeba málokdy (hlavně v druhé polovině regaty). Určitě skládací sedačka, osvědčila se umělohmotná bedna na zásoby a kuchyňské potřeby s víkem z překližky jako stoleček.

Co je nejdůležitější

Petky na vodu, počítejte se 2 – 3 litry na etapu. Osvědčila se voda s rozpuštěnými tabletami hořčíku (proti křečím) anebo kyselinou citrónovou (lépe osvěží a nevypijete jí tolik). Kanystr na vodu pro táboření, pitná voda nemusí být po ruce. Prostředky proti komárům letos nebyly nutné, přesto doporučuji vzít preventivně moskytiéru a sprej. Krém proti účinkům slunce jsem vzdor tropickým vedrům nepotřeboval (cíleně jsem se „předopálil“ již na jaře u moře).

Organizace

TID se účastní plavci přihlášení pod vodácké svazy jednotlivých podunajských států. Každý z těchto svazů organizačně zabezpečuje úsek řeky na svém území (tábořiště, strava, program) a stará se o své členy na dalších úsecích. To znamená, že každý účastník je součástí národního týmu, který má svého vedoucího. Vedoucí reprezentuje národní tým a stará se o přísun informací atd. Na něj se také člen týmu se svými potřebami obrací. Jako jediný český účastník jsem se přirozeně stal součástí slovenského týmu.

Zhruba půl roku před vyplutím vydávají národní sekce TID propozice na letošní ročník (viz www.tid.sk) spolu s formulářem přihlášky. Povinná je lékařská prohlídka a pojištění.

Vzhledem k opouštění Schengenského prostoru je potřeba pas s dostatečnou dobou platnosti. Spolupráci s hraniční policií při překračování hranic zabezpečuje pořadatel a děje se tak před vyplutím a naprosto bez problémů. Je třeba respektovat pokyny pořadatele tam, kde řeka tvoří hranici mezi dvěma státy a držet se určeného břehu.

Kromě dodržování zásad bezpečnosti a slušnosti je jedinou povinností účastníka doplout do cíle etapy do 18 hodin anebo dát vědět, co s ním je. V opačném případě po něm začne pátrání. Etapy jsou dlouhé mezi 30 a 65 kilometry. Tábořiště jsou z řeky viditelně označena a účastníci jsou o nich den předtím informováni. Jejich umístění je různé, ve volné přírodě, v loděnici, na hřišti, ale také třeba na náměstí. Na tábořišti je vždy zajištěno WC, voda (sprchy), zpravidla i přípojka elektřiny a možnost zakoupit občerstvení (stánek).

Denní program

Většina účastníků stává v pět hodin, během hodinky snídá a balí a mezi šestou a sedmou vyplouvá. Důvody jsou následující: ráno není vedro, je bezvětří (vítr se zvedá před 9. hodinou) a časný start slibuje včasné doplutí do cíle etapy. Bouřky většinou přicházejí až odpoledne a včasný dojezd dává možnost vybrat si místo pro stan ve stínu. Což neznamená, že nemůžete vyplout třeba v deset. Během plavby je místo pro odpočinek, koupání anebo návštěvu některé z „czárd“ na břehu. Po dojezdu etapy se staví stany, odpočívá se a druží. Kolem šesté bývá večeře spojená s „besprechungem“ - informacemi o zítřejší etapě. Spát se chodí obvykle kolem deváté.

Zpestřením bývá kulturní program otevřený pozdravem místního starosty či jiného vašnosty a „předáváním darů“. Je dobré mít sebou nějakou reprezentativní drobnost ze své země, čímž se nemyslí zrcátka nebo korále. Pak bývá večerní program, třeba posezení u hudby a u piva, anebo vystoupí folklorní či jiný umělecký soubor, což ústí do všeobecného veselí.

Zhruba každý pátý až šestý den je volný, kdy je prostor pro odpočinek, spánek, zahojení puchýřů a jinou údržbu. O volných dnech se večeře nepodávají. Často je plánován výlet za místními pamětihodnostmi či jiná aktivita. Volné dny bývají ve větších městech, takže je možné doplnit zásoby.

Plavba

Kamarádka, která Dunaj zná, mi před vyplutím řekla: „Ona ti ta řeka poví, co chce, a pak se ti to bude líbit.“ To doslova platí. Je třeba zachovávat základní pravidla. Nejrychlejší plavba je v proudnici (uprostřed) řeky, kde je nejrychlejší proud, ale i lodní doprava. Lodě proti sobě vidíte, ty za sebou ne. A když je protivítr, ani je neslyšíte. Někdo to řeší zrcátkem, někdo ohlížením. Optimální je asi plavba po linii bójí (zelených anebo červených). Každopádně platí, vždy ve střehu.

Břehy jsou (ne úplně všude) osázeny kilometrovníky, takže většinou víte, kde jste a dokážete dle toho řídit strategii plavby. Záhy vypočtete svou průměrnou rychlost (moje byla 7 km/hod) a naučíte se odhadovat časový režim plavby.

Víry na Dunaji jsou a jsou velké. Lze se jim ale vyhnout, víte-li, že se dělají nejvíce na konci kamenných hrází od břehu, které mají nahnat vodu do splavného koryta. Poznáte je z dálky podle zčeřené vody a hřebenů („peřeje“). Lze je s dávkou obezřetnosti i proplout, i když pohled do násosky není nic příjemného. U ústí řek jsem víry nezaznamenal.

Co je na Dunaji nevyzpytatelné, je vítr. Dokáže se zvednout hned, vybudí vlny, opře se do lodě a zkomplikuje vám plavbu. Bojovat s větrem využíváním zátiší za ostrovy, traverzů k závětrným břehům a řízení plavby může být adrenalinová záležitost a vnáší do klasifikace obtížnosti řek další rozměr. Často jsem si ve větru hlavně při přejezdech řeky nadával, že mám plovací vestu za sebou a ne na sobě. Pozitivní je při příznivém větru možnost využít jej k plachtění, stačí mít deštník.

Vlny od velkých lodí nebývají problém, naučíte se je číst a vypořádat se s nimi. Horší jsou krátké („vzteklé“) vlny od bezpočtu malých rybářských a sportovních člunů, se kterými se setkáte.

Peníze

Každý národní úsek (Slovensko, Maďarsko…) je zpoplatněn částkou několika (desítek) eur. Za ně vodák obdrží tábořiště se zázemím, teplou večeři a bezpečnostní zajištění (ostraha, vodní záchranná služba). Příslušná částka je vybírána na začátku každého národního úseku.

V cíli každé etapy je možnost zakoupit pivo (cca 1 euro) a místní farmářské produkty. Je tedy záhodno mít určitou částku v euro v hotovosti. Zásoby v obchoďácích je dobré kupovat na kartu. Výdaje za TID tedy činí: taxy za národní úseky v eurech v hotovosti, piva v hotovosti, doplňování zásob v marketech na kartu, částka na dopravu lodě zpět, plus nějaká ta rezerva v eurech. Bankomaty jsou dnes všude.

Logistika

Problémem byla pro mne doprava lodě zpět. Vlaky nefungují, sběrná kamionová doprava nejistá a za moc peněz, lodní dopravu jsem nedokázal zorganizovat. Je možné pokusit se přihlásit do autobusové dopravy německého týmu (viz www.tid.sk, odkaz na německou sekci), v lednu však již může být pozdě, anebo hledat (zorganizovat) dopravu v rámci nějaké skupiny. Zájemci o účast (a finanční dokrytí) se vždy najdou. Já měl domluvenou zpětnou dopravu mé osoby a lodě z Tulcei do Vídně s Rakušany za 290 euro. Jinak vám nezbude než zajistit si odvoz vlastní.

Zkušení „TIDleři“ říkají, že kdo se zúčastní jednoho splutí TID, se buď už nikdy nevrátí, anebo je získán navěky. Plavbu jsem byl objektivními podmínkami nucen vzdát na počátku soutěsky Železných vrat. Poslední noc jsem spal na břehu Dunaje „na divoko“ a užil jsem si dobrodružství osamoceného plavce. Měl jsem čerstvě za sebou boj o život při přejezdu rozbouřené řeky, zážitek bezmoci při poznání, že za daných podmínek fyzicky nemohu dál, zklamání ze ztráty krásných zážitků na cestě k vytčenému cíli, oddělení od přátel i nejistotu z toho, co bude dál. Přesto bych řekl, že tato poslední vzdor vichřici měsíční noc na břehu Dunaje byla nejkrásnější nocí celé cesty.

Jedna věc je mi však jasná. Dunaj se mi dostal pod kůži a určitě se na něj vrátím. Jestli v rámci TID anebo samostatně? S radostí ze svobody anebo ze sdílení cesty s přáteli? Dunaj teče napříč tímto rozhodováním. V obou případech ráno uchopím pádlo a vyrazím do ranní mlhy. Vpluji do proudnice a řeka uchopí moji loď. Tělo ožije rytmem pádlování, plíce se vykoupou ve svěžím vzduchu. Ostrovy po pravici i levici mi po ptácích pošlou své pozdravy. Ozve se proplouvající loď, proud za bójí zašumí. Nadechnu se a opřu do pádla. Řeka je symbolem života a plout po ní znamená žít.

Text a fotografie: Vladimír Hejtmánek