V několika posledních měsících se ke mně dostávají další kusé informace ohledně vzniku tábořišť, navigačních a informačních tabulí a vodáckých skluzavek na jezech na řece Dyji mezi Znojmem a Pasohlávkami. A protože už mám na vodě taky něco za sebou a k Dyji mám blízko, tak jsem se rozhodla vyptat se na podrobnosti osoby nejpovolanější, šéfa znojemských vodáků z Vodáckého oddílu Neptun Znojmo, Davida Grose.

Davide, ahoj! Ty sám řeku Dyji označuješ přízviskem řeka čtyř tváří? Proč?

(úsměv). Je to velice jednoduché a prozaické. Dyje se na relativně krátkém úseku mezi Znojemskou přehradou a Novomlýnskými nádržemi, což je krásných 55 kilometrů, 4x výrazně změní svým charakterem a náladou a to tak jak by asi nikdo nepředpokládal.

Jak to myslíš, že by to nikdo nepředpokládal?

Většina českých i zahraničních toků má horní úseky obtížnější a náročnější než ve střední a spodní části toku. Na zmiňovaném úseku Dyje je to úplně jinak.

Tady zřejmě mluvíš o „Tvých“ čtyřech tvářích Dyje. Je to tak?

V první části mezi Znojmem a Krhovicemi (15 km) je Dyje hodná, nížinná řeka s několika peřejkami, vhodná pro učení ovládat loď i pro úplné vodácké nováčky – je to tedy její první tvář, kterou nazývám vlídná.

Pod Krhovickým jezem se řeka výrazně změní. Dva náhony odvedou část vody a řeka je nucena zúžit se. Začne meandrovat a velmi příjemně téct. V hlinitopísčitém podloží dokáže vymílat několikametrové kolmé břehové nátrže, které vypadají úchvatně, něco takového by člověk u nás v nížině nečekal. Díky rychlejšímu proudu a meandrům je zde řeka technicky náročnější a na své si přijdou i náročnější vodáci. Tomuto úseku do Hrádku (10 km) soukromě říkám adrenalinová tvář.

Romantickou tváří Dyje je jednoznačně úsek mezi Hrádkem a Hevlínem (10 km) potažmo až do Jevišovky (11 km). Představte si tekoucí řeku s hlubokými tůněmi a menšími pískovými plážemi bez jakéhokoliv kontaktu s civilizací, taková „Cesta do pravěku“.

Poslední tvář řeky se pojí s úplným závěrem splutí našeho úseku do Pasohlávek (9 km). Už nemá nic společného s charakterem řeky. Jedná se totiž o poslední kemp v Pasohlávkách. Zde po tří až čtyřdenní plavbě najde znavený vodák vše, od teplých sprch, přes klidné posezení v restauraci, až po divokou párty na diskotéce. Proto této tváři říkám Párty tvář.

Díky za vyčerpávající odpověď a pojďme na chvíli od řeky směrem k vašemu vodáckému oddílu. Vím, že jste vznikli v roce 1969 jako oddíl vodních skautů a přes různé peripetie nepřetržitě fungujete až dodnes. Jak dnes oddíl funguje?

Složitě a zároveň krásně. Složitě v tom smyslu, že před 4,5 roky jsme z evropských fondů opravili starou zchátralou budovu na volnočasové centrum, které provozujeme pro naše členy a širokou veřejnost. Abychom dokázali zajistit provoz budovy a děti nemuseli platit vysoké členské příspěvky, tak jsme do naší činnosti zařadili spoustu novinek, které z podstaty oddílového života umíme dělat, což už není tak jednoduché, jako vést oddíl o „pár“ dětech. Na druhou stranu je to krásná, obohacující cesta plná dobrodružství a objevování.

To jsi sice řekl hezky, ale co tedy přesně děláte?

Jak jsem říkal, v rámci provozu základny a rozvíjení oddílu zajišťujeme malou půjčovnu lodí, pořádáme školní kurzy a kurzy na divokou vodu. Staráme se o Dyji, tak aby byla příjemná nejen pro naše členy oddílu, ale i pro další vodáky, kteří chtějí Dyji poznat. Ve spolupráci s Městem Znojmem jsme loni vybudovali skluzavky na jezech a připravili dvě tábořiště v Krhovicích a v Hrádku. V letošním roce vzniká kilometráž řeky a navigační tabule.

Jižní Morava je spojená s vínem. Co vodáctví a víno?

Vodáctví a všeobecně alkohol je trošku problém. Dle řádu plavební bezpečnosti by vůdce malého plavidla, což je i dvoumístná kánoe, neměl být pod vlivem omamných látek a drog. Realita na českých řekách je bohužel jiná. Já na Dyji vždy doporučuji takový příjemný kompromis. Nechte alkohol až na večer do tábořiště k ohni a ke kytarám a za odměnu Vám domluvíme ochutnávku vína ve sklípku v Hrádku s posezením a grilováním cca 700 metrů od tábořiště.

Když už mluvíme o alkoholu na řekách, tak s tím souvisí i pro mě osobně nepříjemný jev na českých řekách a to je obrovský počet vodáků a určitá vulgarita některých z nich. Jak je to na Dyji?

Rozumím, o čem mluvíš a já jsem přesně z tohoto důvodu přestal jezdit v létě na Vltavu a několik dalších řek. V tomhle je Dyje zlatá. Tím, že je relativně neznámá řeka s neoprávněnou pověstí nudné řeky, tak na ni jezdí, jak já říkám vodáci s velkým „V“ hledající romantiku, krásu a něco nového. Vodáci, kteří jezdí na vodu za zážitky v dobré partě lidí. Ne za restartování si hlavy, kdy si vlastně z celé vody nic nepamatují a proto jezdí stále dokola na jednu a tutéž řeku. Tito vodáci k nám naštěstí nejezdí a nikdy jezdit nebudou. Jen ať si zůstanou na Vltavě. Pro tento typ vodáků se nesnažíme o vybudování jednoduchých, ale příjemných tábořišť.

Ano, tábořiště na ty bych málem zapomněla! Jak jsou vlastně vybavena?

Zde se již nevracíme obrazně do pravěku, ale do skutečného vodáckého pravěku :-D. Ať nikdo nečeká tábořiště s teplými sprchami, prodejem dřeva v balících, s kioskem otevřeným až do rána, z kterého se line hudba z repráků s muzikou rádia Evropy. Jsou to upravené loučky u řeky se záchodem s pitnou vodou a posezením u ohně resp. v Hrádku je možnost i krytého posezení u ohně.

Jaká je kapacita tábořiště?

Shodou okolností jsme na Dyji byli loni v létě na tři dny s naším mladším oddílem a rodiči. Naše skupina čítala 89 osob a do většího tábořiště v Krhovicích jsme se vešli s ještě jednou asi 40ti člennou skupinou. V Hrádku už jsme tábořili sami a ten jsme plně obsadili. Nechť si to tedy každý spočítá.

Děkuji za rozhovor.

Zuzana Františová, studentka gymnázia Karla Polesného ve Znojmě