Na první prázdninový týden jsme měli naplánovanou dovču v okolí Znojma, a protože se takhle daleko od domova našinec jen tak nedostane, vpašoval jsem do programu, kromě kol a chození, dva dny na Dyji. Vzpomněl jsem si na starší článek na Raftu o aktivitě místních vodáků a zapátral, abych nasál informace. Naplánoval jsem štreku a rezervoval lodě, páč se mi nechtělo vozit tak daleko lodě vlastní.

Nepovažoval jsem Dyji za klasickou letní řeku se zázemím, spíš jsem čekal, že si půjčíme lodě, přespíme na tábořišti se suchým záchodem a za jídlem popojdeme do vsi. Za těch 8 járů uteklo hodně vody, a tak i to, co zaznělo v rozhovoru v článku, je trošku jinak a skutečnost nás velmi příjemně překvapila. Nebudu příliš napínat, co vás na úseku potká, není to třeba - řeka není záludná a je lepší, když si ji poznáte sami. Jen v kostce… na začátku ve Znojmě uchvátí panoramata hradu a starého města na strmých skálách, řeka je sem tam zarostlá trsy lakušníku vzplývavého, mezi kterým se kroutí proudnice… dá-li se tak nazvat místo, kde je pruh vody umožňující proplutí, jezy se (až na tasovický, kde je třeba vzít loď do teplých) se překlouzávají hravě. Druhý den od Krhovic do Hrádku je nádherný úsek s četnými pískovo-oblázkovými prahy nabízejícími místa k cachtání v nádherně čisté vodě. Možná jsme měli štěstí a o pár dní později během svátků bylo už plněji, ale užili jsme si řeku s minimem lodí, bez hlučných posádek zpitých pod obraz. Nelze než vřele doporučit.

Hlavní, co mě přimělo napsat o této plavbě je atmosféra. Místní vodáci, byť mají asi na řece monopol, poskytují služby vpravdě výborné. Komunikace při rezervaci lodí a později i osobní převzetí je bezvadná a vše běží jako po drátkách. Loděnice je hezky opravené místo s dobře vybaveným stánkem a čistými sociálkami. Před vyplutím z loděnice si kromě občerstvení moje děvčata ťukla beach volejbal na pěkném pískovém hřišti a po obligátním nanučku pro děti a pivku pro rodiče jsme nasadili na vodu. Během plavby nepotkáte klasické stánky nebo nalévací pontony, nicméně nedostatkem trpět nebudete. K restauracím je třeba od řeky kousek popojít.

Tábořiště v Krhovicích, kde jsme spali a v Hrádku, kde jsme končili, jsou udržovaná místa se stánky se základními nápoji a pochutinami. Plac na stany je oddělený od aut, a co nás dostalo nejvíc (nevím, jestli jsme měli štěstí, nebo je to tu tak vždy a dodržováno), byl klid. Sem tam jsme nuceni přečkat noc v kempu (např. Kobylka na Berounce), kde auta stojí mezi stany, z každého řve jiný žánr muziky a noční klid je neznámý pojem. Tady nikdo z auta nehrál, s večerem ti, co měli u stanů ohniště, rozčudili táboráček a z několika stran se rozezněly kytáry. Po desáté lomoz pomalu utichl a byl mírně narušen jen příjezdem opožděných plavců krátce po setmění. Když jsem si šel pro poslední šláftruňk, s překvapením jsem ještě díky poptávce opozdilců sezdal, že kiosek nenabízí tvrdý alkohol, což kvituji veskrze pozitivně. A tak zatímco jsem dopíjel pivko, banda vytáhla kytaru a rozjela oblíbené pecky od Greenhorns, za kterých se mi při mírném houpání hamaky krásně usínalo. P.S. pokud to přátelé čtete, u Jupí čerte vám vypadla druhá sloka, ale to byl jen malý detail nekalící celkový dojem :-)

Za nás musím vyseknout velkou poklonu za práci, kterou znojemští vodáci odvedli. Za to, že všechny služby, které nabízejí, jsou perfektní a za ceny, kde cítíte, že dostáváte solidní servis a nikdo vás nechce vzít na hůl (kamarád se vrátil koncem června z Vltavy v šoku z cen a k nim úrovně služeb). Nechť se to tak daří i nadále.

Martin Koudelka