Prolog

Tak zase po roce si naše parta domlouvá již desátou dovolenou na vodě. Po dvou vodách ve Slovinsku, se opět vracíme na nám bližší Slovensko. Již jsme tady některé řeky v minulosti jeli (Hron, Dunajec), ale tentokrát chceme využívat naší mobility a sjet si atraktivní úseky více řek. Název této akce jsem proto zvolil Fragmenty slovenských řek 2005.

První den - Cesta

Vyrážíme v 9:00 z návsi ve Velaticích, v 17:00 přijíždíme do kempu Gindula. Jdeme si prohlédnout Hron, který tu dost teče a je zde široký asi 6 m. Rozhodujeme se jet ale až z Heľpy. Odtud začíná kilometráž.

Druhý den – Horehronie

Vyrážíme z kempu Gindula autem dolů podél řeky, kde nacházíme příhodné místo k nalodění, asi 2 km nad Heľpou. Pumpujeme lodě, oblékáme neoprény a také přihazujeme do lodě nějaké pivo a rum. Jelikož Mára horní tok již v minulosti jel, určili jsme ho spolu s Davidem jako týlovou podporu s autem. Snášíme lodě k vodě a utvrzujeme se v tom, že se za poslední čtyři roky, co se týče nepořádku (bordelu) kolem řeky a také v ní, toho na Hronu moc nezměnilo. Někteří protestují, že z místa, kde z vody trčí kus páteře z krávy, nepojedou. Mně to ale připadá docela symbolické a již se nikam nepřemisťujeme. Zatímco se oblékáme do neoprénů a vest, Mára se jde s Davidem podívat níže po řece. Po návratu nám pouze avizují množství vrbiček v dost silném proudu, ale jinak údajně nic fatálního, co by nás mohlo nemile překvapit. Dáváme všichni doušek rumu na ústa a vyrážíme.

První jedu já s Liborem. Řízení mám plné ruce. Spousty vrbiček v proudu. Jen si všímám, že jsem si v tom spěchu zapomněl sundat hodinky, když v tom se za zatáčkou náhle objevuje příčina našeho doposud nejrychlejšího cvaknutí, padlý strom přes řeku. Strom je nízko nad řekou a já nestačím dost rychle udělat manévr vlevo pod místo, kde je nad hladinou nejvýš. Narážíme na kmen, loď je stažena pod něj, my se tam již nevejdeme a vypadáváme z lodi. Naše první koupání asi po 100 m plavby. Mára sice o stromu věděl, ale aby to bylo údajně zajímavější, tak ho zapřel! Vytahujeme loď na břeh, vyléváme vodu a bilancujeme první ztráty. Uplaval rum, pivo, háčkovi sluneční brýle. Přenášíme loď asi 20 m po břehu, kde se opět naloďujeme.

Charakter řeky se nemění. Proud je dost silný, řeka meandruje a je to vždy překvapení, co nás za zatáčkou čeká. Po dalším kilometru plavby přijíždíme poslední k pořádnému padlému kmeni, u jehož konce u břehu se drží posádka Tomis-Bohuš. Posádka další, Ryba-Radim je již níže za stromem a obrací svoji Ká dvojku zpět na vodu. Přirážíme za Tomisem a dozvídáme se, že se ti nešťastníci o strom otočili podobně jako my před hodinkou, ale za dramatičtějších okolností. Je tady větší hloubka a Ryba údajně na chvíli zmizel pod vodou.

Řeka dál pokračuje silným proudem, meandry a vrbičkami, které nám některým odírají ruce do krve. Tomis má modřinu na rameni od toho, jak musel ustát (usedět) náraz o strom. Hledám přirovnání a napadá mě Lužnice ze Suchdola do Majdalény, ale za silného proudu. Později už ani menším vrbičkám nevyhýbáme a já, s nadsázkou, prohlašuji, že vrbičky, které stojí za pozornost, jsou až od 10 cm průměru. Přenášíme jez v Závadce a blížíme se k jezu v Hámoru. Jedeme ho uprostřed. U pěší lávky, 100 m níže, děláme bezpečnostní přestávku a posilňujeme se na avizované kaskády. První, menší, je ještě v lese, ale po výjezdu následují další. V kilometráži varují před nebezpečným čtvrtým stupněm, ale za tohoto stavu vody ( 66 cm v Breznu) to nebezpečné nevypadá a my si je, na nafukovačkách, patřičně vychutnáváme. Po každé stupni se loď čím dál víc plní vodou, ale stejně není v proudu mezi navigacemi místo na vylévání. Přirážíme ke břehu před silničním mostem u rozebrané škodovky. Dlouho se tady raději nezdržujeme, vyléváme lodě a pokračujeme dál. Řeka již není tak zarostlá a také tolik nemeandruje. Je široká asi 10 až 12 metrů a pomalu dostává charakter středního toku. Sežehnuti sluncem děláme další bezpečnostní přestávku v Beňuši na točené Corgoně. Dnešní etapu končíme v Bukajovu, kde ještě sjíždíme jez asi 2 m od levého břehu. Obtížnost sjeté vody byla asi WWII+.

Převléct z neoprénů, lodě přikurtovat na auto a hurá do restaurace před Breznem. Je přímo u silnice a její součástí je plachetnice a pohozený ponton. Po jídle odjíždíme do jediného, ryze vodáckého, kempu na Hronu pod Slovenskou Ĺupčou. Mají tady maringotku s občerstvením (Topvar + různá jídla), kadibudky s Trnky Brnky, přírodní sprchu, ping – pong, pískoviště, ovečky, kozy a jiné atrakce. Výborný pan vedoucí nás vítá táckem slivovice a o půlnoci nám pouští Horkýže Slíže.

Laďa