Sobotní bouřky nad Křemešnickou vrchovinou způsobily, že místo nedělního okukování borců na slalomovém kanálu v Želivi a následným splutím Želivky nevíme, které koryto v okolí zvolit ke splutí. Nabízí se jich tu hned několik.

U dálnice na Exitu 75 prohlížíme Martinický potok u Jankovského Mlýna. Je vidět, že má vody nadnormál, ale ke splutí by to ještě asi chtělo přidat. Na netu dohledatelný vodočet má v Senožatech a zrovna ukazuje nějakých 120 cm (1,1 m3/s), takže až bude mít 130 cm a víc (cca nějakých 2 m3/s), tak budem uvažovat o případném splutí. Přejíždíme do Křelovic a prohlížíme Trnavu alias Trnávku z mostu - vody zdá se dostatečně, ale z vodočtů v Červené Řečici a v Hořepníku vidíme, že kulminace byla ráno a voda už opadá, tak necháváme na příště. Nabízí se nám v okolí ještě Želivka pod Sedlickou přehradou, ale není bohužel voda, Bělá z Pelhřimova, ale tady ranní kulminace ani nedosahovala limitu, zatímco Jankovský potok byl v noci téměř na 1. SPA a vodu dopoledne ještě má, nebo přichází v úvahu Hejlovka, která právě kulminuje v Čakovicích kousek nad limitem sjízdnosti. Rozhodujeme se pro Hejlovku.

Prohlížíme ji od mostu u Kojčic a zároveň zde necháváme dolní auto. Z mapy volíme start někde u silnice č. 19, protože víme, že výš má být koryto hodně zarostlé a zároveň chceme sjet nejhezčí úsek Lipickým údolím. Na místě nacházíme cestu, kde se dá i nechat horní auto a tak začínáme o kousek výš u mostku. Voda se téměř vylévá z koryta, takže o ní není nouze, přesto teče rozumnou rychlostí. Díky bouřce je špinavá, ale nesmrdí. Hned po 50 metrech nás vítá první „zelená tma“, ale dá se projet. Pod silničním mostem vjíždíme do pastvin obehnaných ohradníky (občas jdou přes tok), které v meandrech tvoří jakousi závodní dráhu a pomáhají určit kudy vede koryto, protože zde se už voda občas vylévá do okolí. Díky tomu máme skvělý výhled do okolní krajiny plné luk a lesů, což je balzám na duši. Dojíždíme k první nízké lávce a přenášíme.

No, popravdě jsem si naivně myslel, že budu počítat kolikrát musíme celkem z lodí a proč, ale na Hejlovce je to prakticky nemožné. Než dojedeme k lesu na začátek Lipického údolí přenášíme asi 5x, i když se snažíme objížďět a prorážet zátarasy co to jde. Jednou nás z vody vyžene dvojitý ohradník a jinak kmeny přes celé koryto, či větve nahusto.

U lesa projíždíme první pěknou peřejí a zapadanost koryta se snižuje. V Lipickém údolí se počet přenášení sníží, trochu se zvýší spád a my se necháváme unášet mechatými jehličnatými lesy. Jsou tu k vidění i chatky, které krásu údolí ještě umocňují. Rozšířený potok má dostatek vody i peřejí, plavba jako z pohádky.

U Čakovického Mlýna míjíme vodočet a potok se svým charakterem stává opět meandrujícím a zůstane tak až do našeho cíle. Už si ani pořádně nevzpomínám, co bylo kde za překážky, tím myslím samozřejmě několikeré přenášení, opět především způsobené břehovým porostem, případně nízkou lávkou, avšak nebyla nutnost přenášet po souši delší úsek jak 30 metrů. Některé zátarasy byly však dost výživné a klasifikoval bych je na VR4.

Z významnějších prvků na toku bych uvedl za naší vody po prohlédnutí sjízdný jez s menším vývarem kousek nad Hodějovickým mlýnem (v kilometráži udávaný jako nesjízdný), stavidlový jez u Rožkovského Mlýna (sice měl stavidla zvedlá a šel by jet, ale nechtěli jsme se praštit hlavou) a jetelný jez nad Prokopovým mlýnem kousek před koncem naší plavby. Cestou jsme uchváceni kapradinami, které v jednu chvíli tvoří ucelený okrasný břeh a také se střetáváme s rodinkou 6 ledňáčků, kteří se nechávají zblízka prohlížet i na 2 metry než frnknou po proudu. Do toho je teplo sem tam proložené sluncem, no prostě paráda.

Po pendlu a svačině volíme ještě rychlopřejezd na Stvořidla a dáváme je za malé vody. Až doma bohužel zjišťuji, že se prý Hejlovka poslední kousek pod Kojčicemi ke vzdutí Sedlické přehrady opět zařezává do pěkného údolí s peřejkami, tak mě trochu mrzí, že když už jsme tu byli a měli jsme i vodu, že jsme místo Stvořidel nedotáhli Hejlovku až do konce, ale tak snad příště.

Potok většinou teče přírodou a vesnice míjí, přesto je sem celkem dobrý přístup ze silničních mostů, proto doporučuji pendl řešit auty. Vodočet v Čakovicích udával 68cm / 3,9m3/s a ten v Kojčicích 68cm / 3,7m3/s. Řekl bych, že jsme chytli optimální vodu, kdy jsme nikde nedrhli a zároveň meandry nebyly nebezpečné, přesto je potřeba mít na Hejlovce určité potokářské zkušenosti. Úplným začátečníkům nebo kvakerům, co neradi přenáší, jej doporučit nemůžu, zato ostatním meandrtálcům určitě ano (helmy proti větvím s sebou).

Zhruba 17 kilometrový úsek (kilometráž hapruje se skutečnou meandrovitostí) jsme zvládli za 4,5 hodiny. Obtížnost toku v meandrech především ZW, jen na pár místech WW1, v Lipickém údolí naopak. Škoda jen, že má vodu málokdy.

Ahoj a někdy na vodě.

Honza „Herčus“ Herčík