Horní tok Dyje se nachází na území Rakouska. Pramení v pahorkatině zvané Waldviertel (Lesní okrsek, na rozdíl od východně ležícího území se jménem Weinviertel, Vinný okrsek, poslední výběžky Českého masivu, oddělené od předpolí Alp údolím Dunaje), v nadm. výšce 690 m.n.m.. Dopravně je dostupný pouze auty a snad proto je českými vodáky málo navštěvován. Neprávem! Poskytuje hezké vodácké zážitky. Je to kombinace lehkých úseků řeky se sjížděním jezů (ZW, WW I).

Odborně se rozeznává Dyje a Moravská Dyje. To je zohledněno i na rakouských mapách. Původní rozdělení na Německá Dyje, Moravská Dyje a po jejich soutoku Dyje, padlo. Dyje je tedy hlavní řekou, jeden z přítoků je Moravská Dyje. Od pramenné oblasti teče otevřenou pahorkatinou, převahou v zemědělské krajině, proto není vodácky zajímavá. Dostatečnou vodností (průtokem) a scenérií krajiny je zajímavá až od obce Karlstein, nadm.v. 429 m.

Dlouhé úseky řeky se vinou lužními lesy, anebo mezi zalesněnými pahorky, kde nad hlubšími údolími se tyčí zbytky starých strážných hradů. Takže kontaktů s přírodou a historií je dostatek. Silnice vedou povětšinou ve větší vzdálenosti od řeky, ale také na vícero místech přes řeku přecházejí, takže styk doprovodnými vozidly je možný. Pokud jde o jezy, je většina z nich je sjízdná, situačně přehledná přímo z vody. Často to nejsou betonové konstrukce, ale pouze záhozy z kamenů, které přehrazují řeku a část průtoku svedou do malých náhonů vedoucích ke starým mlýnům. V mnoha případech jsou to jen zbytky starých mlýnů přestavěné na rekreační chalupy. Rakušané jsou značně citliví na vlastnická práva. Pokud musíme lodě přenášet přes soukromý pozemek a majitel je přítomen, předpokladem bezkonfliktní situace je napřed požádat o svolení k přechodu jeho pozemkem. Nejvhodnější místo startu na Horní Dyji je pod obcí Karlstein. Tento úsek, až po soutok s Moravskou Dyjí je dobře sjízdný do konce dubna, hlavně pro dostatek vody na jezech. Další úsek, tedy od městečka Raabs, je sjízdný ještě do konce května. V květnu jsou lužní lesy nejhezčí.

Pokud jde o táboření je nutno brát v úvahu, že v Rakousku je zásadně usměrňováno do kempů. V přírodě lze postavit stan pouze se souhlasem majitele pozemku. To je většinou nesplnitelné. Chceme-li přesto stanovat u řeky, je dobré se napřed přesvědčit, zda úsek není v dosahu obce, rekreačních chalup, rybářských stanovišť. Může být i vzdálen, ale na častou návštěvnost místa (zejména přes víkend) upozorní upravené stezky, odpočívadla, cyklistické trasy. Pohled do rakouského kalendáře je také doporučitelný. Dva sváteční dny jdoucí za sebou na konci týdne, anebo ještě ve spojení s církevním svátkem, který připadne na čtvrtek, jsou důvodem tzv. prodlouženého víkendu a v tom čase jsou chalupy a okolí řek hojně navštěvovány. Samozřejmě, malé skupiny vodáků jsou pro místní obyvatele přijatelnější než autobusové zájezdy. V každém případě je velmi důležité dbát na hygienu a pořádek. To je druhá citlivá stránka u obyvatel. Stopy po odpočinku nebo stanování způsobují nárůst zákazů a častější kontroly.

Květnový sjezd nelze často pro nedostatek vody na jezu v Raabsu začínat u soutoku Dyjí, ale až pod městečkem. Nejdelší přenášení je u elektrárny v Kolmitzgraben. Plavbu končíme v Drosendorf-u. Kdo si přidá ještě přenášení dvou jezů, může splout až k říční nivě u Altstadt Drosendorf, aby se tam v klidné pohodě rozloučil s řekou. Plavba po Moravské Dyji jako pokračování z ČR nebyla dosud možná – hraniční přechod je vzdálen, takže pokračování v plavbě by bylo porušením předpisů. Možná, od začlenění do EU to bude bezproblémové. Totéž platí i v případě pokračování v plavbě na Dyji z Rakouska do ČR.

Jirka