Na Nyse Klodzké, která měří téměř 170 km, jsem jel už snad všechny úseky včetně přehrad. Jen jeden mi stále zůstával zapovězen a to úplně horní část. Letošní jarní tání vzbudilo moji pozornost na tuto část a i když o ní mnoho informací není, nakonec se mi podařilo přesvědčit další dva kajakáře/kajakářku, abychom se na tuto neprozkoumanou část vypravili.

Chtěl jsem začít už od Medzilesie, ale nakonec sjíždíme o trochu níže, kde zastavujeme u mostu u vesnice Roztoki. Nemáme tolik času, protože chceme zvládnout minimálně Zemskou bránu, takže pojedeme jen kousek.

Jakmile si přehodíme auta, vykoukne ze zamračené oblohy slunce a udělá se teplo. Pěkně jsme si to naplánovali. Pozdravíme se s místním psem, který nás přišel vyprovodit, a už sjíždíme po stráni do koryta širokého asi 6 metrů. Voda teče v příjemném proudu, koryto je ale šikmé a regulované kameny, takže to nevypadá nijak hezky. Za chvíli břehy přejdou do přírodního charakteru a jsou vidět známky bobří činnosti. Měl jsem obavy, aby nebylo moc padlých stromů, ale na žádný jsme nenarazili. Koryto bylo perfektně vyčištěné a z uřezaných pařezů bylo znát, že se o řeku dobře starají.

Po chvíli plynule tekoucí říčky, kdy jen v jednom místě šel silnější proud podél podemletého břehu, přišel vysoký železniční most.

Hned za ním následoval balvanitý skluz a pak první a poslední jez. Ten měl vpravo rybí přechod. Zkusili jsme jím projet, ale dost jsme se na něm zasekávali. Furt lepší, než přenášet.

Za jezem začíná řeka zrychlovat a přibývá peřejnatých míst. Pozor na statek vpravo, kde jsou pastviny oploceny a přes řeku jde drát. Je poměrně nízko.

Pak se zařezává do malého údolí (spíše úvozu), kdy hlavně z pravé strany přichází hodně vysoký a strmý břeh tvořený skalními bloky. Po celou dobu si všímáme poměrně velkého množství odpadu, ale tady se někdo vyznamenal. Uježděná cestička zcela nahoře byla evidentně použita jako rampa pro shazování odpadu ze stráně do řeky.

Proud v řece opět zrychluje stejně jako my. Zatáhlo se a začaly padat kroupy se sněhem. Klasické aprílové počasí, jen o měsíc dříve. Pak přichází zajímavé místo v zatáčce, kde jsou dva menší přírodní kamenné stupně. To je i nejobtížnější místo cca WW I+. Za nimi pak řeka vtéká do opět do regulovaného koryta před Dlugopole – Zdrój. U mostu máme auto a budeme zde končit. Hned za mostem je sjízdný stupeň, který byl za našeho průtoku trochu materiálovka a za ním je vidět v dálce i další.

Petr