Úsek: Žďár nad Sázavou, most s.č.19 (549m n.m.) - Červený mlýn (471m n.m.) 13km WWI-II, spád 6‰ při LG Žďár 89cm (5,8m3/sec)

Horní Sázava je obvykle taková chudinka sušenka. Vody má málo a na všechny se nedostane. Jak říkají ti, co chtějí vypadat zajímavě, Genius tempori je zde přísný a šetřivý. A jak říkají romantici, doba sjízdnosti se překrývá s tím krásným a podivně neurčitelným časem mezi zimou a předjařím. Lyžaři ještě řádí po sjezdovkách, ale my už víme svoje - jaro je tady, je třeba rychle vyhrabat hydro, protože na splutí horních toků, které zrovna nepramení ve velehorách, máme tak týden - dva, a pokud zaprší do sněhu i tři. A vody nesmí být ani málo, ale ani moc, jen tak akorát. Deset deka navíc můžete nechat, to jo, ale víc už ne, to bychom se báli, ajajaj.

Mňo, no jo, já vím, už končím s poezií okamžiku - ale když ta řeč čísel je tak suchá. Nicméně dobrá - sjeli jsme 12 kilometrů po ledové vodě, od mostu silnice č.19 před Žďárem nad Sázavou (řkm. 205,5) po Nové Dvory, respektive k Červenému mlýnu pod touto vesnicí (řkm. 192.4), kam se dá zajet autem po nové asfaltce, věnované nám Evropskou unií. Pokud by to někdo potřeboval - podél vody vede skvělá a nová asfaltová cyklostezka. Podle kilometráže je na tomto úseku řeky osm jezů, ale ruku do ohně bych za ten počet nedal, nějak se nemůžu dopočítat. Nicméně vím jistě, že jsme je sjeli všechny. Jezy jsou to sympatické - šikmé, bez vývařišť a větších válců. Pod nimi sice bývají kameny, ale při našem vodním stavu se průjezd vždy našel. Ani elektrárny nevadí - mlely, až se jim od turbínek zeleně kouřilo, ale vody bylo dost i pro pány vodáky.

Nesjízdné naopak bylo cosi jako brodo-most u Rozštípené skály, kde voda šla spodem i vrchem, ale vrchem jí bylo málo a spodem zas bylo málo místa. Zbytek útvaru byl zatarasen větvemi. Polohu Rozštípené skály poznáte podle mamuta, což není (jak dokládá fotka) výplod mé stařecké demence, ale betonové dílo místního sochaře Michala Olšiaka ze Žďáru nad Sázavou. Je to hravý a činorodý pán a Žďársko je jeho díly prorostlé. Na mapě je naznačen jez na 202.3, což je velmi nízký stupínek přímo u mamuta na levém břehu.

Brod je asi o 200 metrů dál. Tedy u mamuta zastavte, vyfoťte se s ním a přeneste pod "jezobrodomost". Celý úsek kolem Rozštípené skály je to nejlepší z tohoto úseku horní Sázavy. Skály místy až do vody, peřejky, vlny. Nejtěžší peřej číhá kousek od zmiňovaného přenášení, pod jezem na 201.4, kde pilně mele nová MEV. Ale vody zbylo dost i pro slušnou dvojkovou kaskádu s kameny, končící pod převislou skálou.

Břehy plné ledových ker nedávají moc příležitostí pro případnou záchranu. Pěkné a přírodní místo, kde krysy vesele pískají... Pro převrácení je tady jedna z posledních příležitostí. Odtud už se řeka pomalu zklidňuje, i když občasné peřejky ještě pěkně pohoupou.

Šířka řeky je pro potokáře veliká, od čtyř do deseti metrů. Překážky v podobě kmenů se nekonaly. Proud je velmi svižný, voleje nad jezy jsou minimální (spíš žádné), a pokud jedete bez dlouhých zastávek (písk, písk), dá se celý úsek stihnout za dvě hodiny. Zbude vám tedy dost času i na další pěkné kousky v okolí - ať už na Stvořidla, nebo Sázavku, či třeba na Borovský potok.

Šakal