Kam na vodu, když taje Šumava už jen z nejvyšších poloh? Je 8.4.2018, Vydru jsme právě dojeli, na Čeňkárnu se nám nechce a vršek Vltavy by už potřeboval víc vody (a ostatní se bohužel nesmí)... no přece na druhou stranu za kopečky.

Oblasti kolem Německého Regenu jsou Čechům vodácky jakštakš známé, ale oblast kolem měst Freyung a Grafenau už moc ne. Přitom sem teče hned několik toků, co se dají splout a nejsou nijak omezované (nebo jen minimálně) oproti těm Českým. Mezi nejznámější patří asi Ilz (česky Jílec), který vzniká soutokem tří zdrojnic zhruba jižně od Grafenau a teče jižním směrem, kde se v Pasově vlévá do Dunaje.

O téhle řece a jejím charakteru jsem povědomí měl, ale když nás napadlo se přesunout na druhou stranu hor celkem spontánně a neznaje nástupních a vysedacích míst, musíme si vystačit s vodáckou aplikací v mobilu, německým průvodcem DKV (který jsem pro jistotu přibalil na Vydru s sebou) a navigací. Zajímá nás nejvýživnější úsek řeky a na nástupní místo nám navigace hlásí dojet k mostu u vesnice Furth. Zde je parkoviště pro cca 10 aut a informační tabule, kde zkoumáme, kam dáme druhé auto. Dozvíte se zde (stejně jako v DKV), že řeka teče chráněným územím a vztahuje se k tomu několik omezení. Tím hlavním je úplný zákaz jízdy v květnu a červnu. Pokud jste tu v jiném měsíci, můžete nastupovat a vystupovat z lodí jen u jezů a mostů a také je zde ekologické doporučení jezdit jen když je na vodočtu ve Schrottenbaummühle víc jak 85cm.

Dáváme lodě na řeku, která má od pohledu dostatek vody, charakter tekoucí ZW a šířku 10-20 metrů. Kroutí se mezi loukami a lesy, při břehu jsou stromy často ohryzané od bobrů a sem tam se najde malá nenáročná peřejka do WW1. Po více jak kilometru dojíždíme k prvnímu jezu, který po prohlédnutí sjedeme po šikmém tělese. Náhon trochu krade vodu, ale jet se dá a voda se po chvíli vrátí. Projíždíme lesem, kde se stále střídá proudná voda s malými peřejkami až do míst, kdy levý břeh vystřídá louka. Na jejím konci vidíme celkem dost zaparkovaných aut, některé se závodními kanoemi na střeše. Řeka začíná přecházet ze ZW do peřejek a jak se levobřežní louka změní opět v les, je tu pěkné výstupní místo, kde je dobré zastavit a prohlédnout si následující 300m dlouhý nejtěžší úsek řeky - Diesensteiner katarakt. ¨

Až sem řeka charakterem připomínala Otavu pod Sušicí a od startu jsme ujeli lehce přes 3 kilometry. Máme kliku, že závody, které se tu konali, už nejsou a zbyly jen uklízející se vodácké stánky. Katarakt začíná WW2 peřejí, co se začne stáčet vlevo, kde je první menší schod (WW2+), mírná pravotočivá zatáčka a po chvilce následuje druhý větší schod (WW3).

Řeka se šířkově smrskne na cca 5 metrový průjezd s trčícím šutrem uprostřed (WW3) a lagunka. Je to středně technická pasáž připomínající trochu lehčí Kamenici a při vyšší vodě stoupne obtížnost zhruba o půl stupně.

Následující kilometrový úsek končící jezem u Dießensteinermühle je střídání WW1 a WW2 v moc hezkém údolí, alá Oslava. Jez je opět po prohlédnutí jetelný po šikmé ploše. K dalšímu jezu u silnice směrem na Oberanschiessing se řeka trochu zklidní, ale stále teče a kochání přírodou pokračuje. Dá se přenést zleva do rybího přechodu nebo se tu dá plavba ukončit. My pokračujeme dál a po chvíli nás překvapuje ještě pár hezkých max dvojkových vlnek, až se postupně tok zklidní na tekoucí ZW-WW1. Jez Schrottenbaummühle nemá vodu a tak jedeme rybím přechodem. Je tu k dispozici kemp, kde závodníci končili a nás proud nese ještě o kousek dál k silničnímu mostu, kde máme auto. Doma zjišťuji, že jsme ujeli necelých 12 km a že by stálo za to pokračovat ještě dalších 5km až do Kaltenecku, protože podle leteckých map tu je ještě úsek s peřejemi. Také zjišťuji, že jsme na vodočtu v Schrottenbaummühle měli 82 cm, což je v rozporu s ekologickým doporučením, přesto musím říct, že vody bylo v řece akorát. Taková nižší střední voda, žádný drhnutí a katarakt byl na optimální vodě... a když se zde za tohoto stavu konaly závody, tak asi doporučení bude opravdu jen doporučením, nikoliv zákazem. Pro posouzení stavu našeho úseku je lepší řídit se tímto vodočtem, než následujícím v Kaltenecku, protože ten už je ovlivněn vodou z Wolfsteiner Ohe.

V okolí tu tečou také další potoky a říčky o obtížnostech od WW2 do WW5, kde si přijdou na své jak kajakáři, tak nafukovačky - například Reschbach, Saussbach, Wolfsteiner Ohe, Mitternacher Ohe, Kleine Ohe a Grosse Ohe, které z tání taktéž měly většinou vodu a na které mám díky letošnímu výletu na Ilz do budoucna spadeno... stačí se přehoupnout přes hraniční přechod Strážný a už jen zvolit cílovou vodu.

Ahoj a někdy na vodě.

Honza „Herčus“ Herčík