Letošní týdenní voda se nám povedla až v září. Usoudili jsme, že na jihu Slovenska by mohlo být tou dobou trochu tepleji, a proto padla volba na Ipeĺ.

V počtu 2 osob jsme dojeli 15.9. do stanice Holiša kousek za Lučencem a hned od vlaku jsme se vydali podél trati asi půl km k řece. Nafoukli jsme naši Pálavu a kolem poledne vypluli na ř. km 144. Řeka nám šířkou, vrbičkami i padlými stromy zpočátku připomínala Ploučnici. Vše se ale dalo proplout, jen trochu zdržovaly kamenné záhozy, ve kterých jsme občas uvízli.

V horní části je řeka úzká a tvoří hranici s Maďarskem

Během odpoledne jsme dojeli k prvnímu jezu v Kalondě (r. km 134). Ten byl zvednutý, tak šel splout. Další v Rároši jsme přenesli. Tady začíná být řeka širší a od Kalondy až k Šahům tvoří hranici s Maďarskem. Tábořili jsme naproti maďarské vsi Nográdszakál. Ráno druhého dne jsem se přebrodil a šel nakoupit. Obchod byl skoro rovně od řeky, tak nebyl problém. Druhý den byla řeka opět úzká s občas docela vysokými břehy. Sice zmizely záhozy, takže rychleji tekla, ale zase přibylo zátarasů ze dřeva, kterými už obvykle nešlo proplout. Kolem poledne jsme se zastavili v obci Čeláre, kde jsme si dali v pizerii v chalupě na konci vsi  dobrý oběd. Večer jsme zatábořili na nízkém břehu v dohledu vsi Kováčovce.

V úterý řeka vcelku slušně tekla, ale kolem to byla džungle a taky hodně zátarasů. Ty kvůli vysokým břehům nešly vždy překonat po souši, takže to byla někdy akrobacie. U Slovenských Ďarmot už se ale zase rozšířila. Tady jsme došli nakoupit a po asi kilometru jsme se utábořili na vysokém břehu v dohledu maďarského Balassagyarmat (r. km 89).

Pozor na ohradníky v řece

Dnes byla řeka zpočátku rovná a celkem široká. První jez byl v Balogu (r. km 74) byl zvednutý, ale další 2 jsme museli přenést. V Ipeľském Predmostí (r. km 66) bylo u lávky hezké posezení. Dál se Ipeĺ opět zúžil, začal meandrovat, opět byly nějaké zátarasy, ale podstatně méně než předešlý den.

Ještě taková zajímavost. Z maďarské strany jsou občas elektrické ohradníky až do půlky řeky, asi aby jim krávy nebrodily na Slovensko. Jinak i okolní krajina nás příjemně překvapila. Ipeĺ sice teče v rovině, ale v dohledu jsou většinou kopce a to jak ze slovenské, tak i maďarské strany. Čekal jsem větší rovinu. Těsně před Šahy byl ještě jeden nesjízdný jez a naproti městu jsme se utábořili (r. km 60).

Další úsek je již často zpomalován jezy

Za Šahy Ipeĺ opouští hranice, aby se na ně kousek za železničním mostem u Kubáňova zase vrátil. Dnes byla řeka největší otročina. Kousek za Šahy začal volej, a protože někde od Vyškovců (r. km 45) jsou k ipeĺskému Sokolci (r. km 32) tři 4 metrové jezy bez propustí, které zvedají vodu minimálně 4-5km, bylo to na celý den. Tábořili jsme na hezkém místě kousek před obcí Bielovce (r. km 26). Dál to celkem teklo, a tak nás nepříjemně překvapil ještě jeden volej nad posledním vysokým jezem u Malých  Kosih (r. km 16). Zde už je Ipeĺ široký asi jako Sázava někde u Poříčí.

Končíme 3 km před soutokem s Dunajem

K mostu mezi Salkou (r. km 12) a maďarsským Lektésem ještě slušně teče, ale pak je proud menší a menší čím blíž jste k Dunaji. Pod Salkou dosahují kopce zleva maďarské vrchoviny Borszony a zprava slovenské Burdy až skoro k řece. Vypadají oproti řece, která tu má nadmořskou výšku jen 105 m, docela vysoké. Po pár km kopce ustupují a to už vidíme po levé straně obec Ipolydamásd a hned za ní cíl naší cesty ve vsi Chĺaba. Tady stíháme autobus do Štúrova a už nás čeká jen noční cesta vlakem domů.

Uvažovali jsme o splutí až do Dunaje a na vlak do maďarského Szobu, ale nakonec jsme skončili tady 3 km od soutoku. Řeka to byla zajímavá hlavně tím, jak se měnil její charakter. Chvíli úzká s meandry, pak široký rovný tok a zase úzká. Někdy vysoké břehy z obou stran, někdy z jedné.

Franta