| Diskuse nad článkem |
Re: díky za ten oheň, Dan, 4/24/2024 5:41:19 PMAhoj Jane, blahopřeji k osmému křížku a zdravím do Edmontonu (musel jsem se podívat na mapu ... North Saskatchewan, kousíček od hor a řeka jako hrom ... neumím si tahle měřítka ani představit...) A také jsem musel kouknout na amazon www.amazon.com/Embracing-Canad...a koukám na tu červenou čáru přes celou zeměkouli, jak se ztrácí někde ve vesmíru, že ani pusu zavřít nemohu... A tím mířím ke Tvé velkorysé nabídce: byl bych blázen, kdybych řekl ne! Ale... Považoval bych za fair napsat aspoň recenzi semka na raft.cz a tím narážím na otázku času: kdy to vyjde? kdy to stihnu přečíst? Beru! A doufám, že Tě nezklamu. Díky Dan Reply
|
Re: díky za ten oheň, Jan Soukup, 4/19/2024 7:10:21 PMAhoj Dane, pozdravy z Edmontonu v Kanadě, Těší mě že moje záliby a myšlenky nalezly rezonanci se spřízněnými dušemi. Před 14 ti dny mi bylo 80 (bože odkud to najednou přišlo?), ale kánoistice a přírodě dále holduji. Užívám dividendy celoživotní investice věnování velkého podílu času sportům a závodění ve výborné kvalitě života do mého současného věku. Sedm ohňů k Nahanni jsem časem přeložil do angličtiny a je k dostání na Amazonu jako Seven Campfires to the Nahanni. Vloni jsem vydal v angličtině svou knihu Embracing Canada o mé cestě na kánoi po historické vodní trase kánoí obchodu s kožešinami z Montrealu přes Kanadu na západ až do Skalistých hor (také na Amazonu). Přes zimu jsem tuto knihu přeložil do češtiny a je teď v rukou několika českých nakladatelství. Doufám, že se něco ujme. V každém případě, měl-li bys zájem, mohu ti poslat na e-mail její PDF formát jako odměnu za tvoji chválu první knihy. Byl bys prvním její českým čtenářem? Reply
|
Re: díky za ten oheň, Dan, 4/18/2024 4:52:17 PMAhoj Jane, v překvapení a údivu nad nečekanými řádky vzpomínám, co a kdo jsem byl před rokem a půl. V říjnu a listopadu '22 jsem měl za sebou první dva kusy Horního Dunaje (400+500km) a potřeboval jsem si 's někým popovídat'. Ta knížka, Tvoje knížka, mi přišla do cesty v pravou chvíli. V knihovně ji zrovna někdo vrátil, a tak jsem po ní hbitě skočil. Přečetl jsem ji jedním dechem, ale potom dlouho vypisoval, abych si zapamatoval, co nejvíc důležitých věcí. Člověk si musí opakovat i důležité věci, než je pochopí, vstřebá. A ony potom vyplavou, jakoby samovolně... Vedle tohoto článku byl v krátké době vyvěšen tady na raftu i Šakalův z polské Wkry, tam jsem taky jeden citát přepsal: www.raft.cz/Clanek-Wkra.aspx?I...A nějak to ve mně všechno zrálo, že jsem na jaře chtěl vzít dceru na ten vršek Dunaje, ale sešlo z toho, a tak jsem vyrazil sám na Loiru. Nádherná řeka. Jenže přišlo léto a padnul labský plán s kolegou z práce, tak jsem se vydal na Odru. Záhy došlo na plánované Labe. A když už jsem měl pádlo v ruce... tak na podzim jsem se rozhodl pro ten zbytek Dunaje. Od Černého moře jsem se vrátil v listopadu 2023. Proč to celé píšu tak obšírně? Protože Ti chci poděkovat a říct, že Tvoje knížka funguje. Je živá, je důležitá. Je inspirující a bohatá. Je obohacující! Za měsíc samoty jsem si párkrát hrábnul... no, nemohu říct na dno, protože všude kolem byla civilizace do jednoho dne cesty, což je s Tvými cestami nesouměřitelné, ale hrábnul jsem si hodně. A tehdy jsem měl mj. na mysli Tvoji zkušenost, že k přežití v divočině je nejdůležitější trpělivost. Probírám se starým deníkem, ale ten citát nemohu najít. Jsou tady jiné, třeba o hrdosti člověka, jak jste potkali s Milenou Johna, který v dešti spal jako vždy bez stanu pod lodí (str. 62). Nebo o volání divočiny (str. 153). A potom ten závěr 7. kapitoly: „člověk má čas na přemýšlení… Odhodí městskou aroganci, nalezne pokoru… “ Takhle napsané to vypadá skoro banálně, ale za každým citátem, co jsem uvedl, stojí událost z těch posledních cest. Mapa? Když na Loiře mrzlo a pršelo a kolem nebylo živáčka. Ten pohled večer do mapy, kolik jsem se posunul… Johnova hrdost? Setkání po bouři s rybářem v Zalew Szczeciński. Podíval se mi do očí a už se víc neptal. Volání divočiny? Šakali a 21. nocleh u Jasen na Dunaji nebo pár jeřábů po vichřici za Gorleben na Labi. Tam i tam jsem hluboce pochopil, že jsem v bezpečí, že se vůbec nemusím bát. A nalezení pokory? 100x Dunaj. Právě tam bych se bez ohně neobešel. I když mám propálené všechno oblečení, deku i vaťák, protože jsem usínal obtočen kolem dokola… To jsou jiskřičky životní moudrosti, kterou si každá civilizace (jazyk) musí pečlivě uchovávat a znovu a znovu opakovat, aby na ni nezapomněla. Ale každá jiskra, každý oheň se dá udržet jenom tím, že se přikládá nové a nové dřevo. DÍKY za Sedm ohňů! Dan Reply
|
Re: díky za ten oheň, Jan Soukup, 4/13/2024 1:05:16 AMTohle jsem našel čistě náhodou. Díky Dane za tvoje řádky. Ani nevíš, jak šíleně si jich vážím! Ahoj Jan Reply
|
nejsme blázni sami, Zbyněk, 12/12/2022 1:13:42 PMMoc mě těší, že nejsme blázni sami, před časem jsme měli podobný nápad a vypravili se s partou na Ivalojoki s pokračováním na Ounasjoki. Půlka party již byli důchodci, ale přežili jsme všichni. Počasí jsme měli ze 70% hrozné, ale i tak to byl zajímavý zážitek. Za týden jsme potkali jediného člověka to se ti u nás nestane. Příroda téměř nedotčená, jen komáři nás štvali, ale moskytiery a repelenty fungovaly. Zbyněk Reply
|
Re: díky za ten oheň, HH, 12/4/2022 8:31:36 AMK tomu není co dodat, to se dá jen podepsat. Amen. Reply
|
díky za ten oheň, Dan, 11/30/2022 8:27:40 PMnemyslím, Bobe, ani tak ten na poslední fotce, jako spíš onen v srdci trapera, který si i ve stříbrném věku splní dětský sen, tedy bez ohledu na kolena, zda jsou stará nebo fungl nová. Ale ještě více mě nadchnul oheň v nátuře jeho ženy. V úctě smekám před bardy! Díky Dan P.S. Zcela náhodou právě vracím do knihovny Sedm ohňů k Nahanni (Jan Sokup) tak čerstvě vím, co je pulka, ale krom zanedbatelného detailu tam stojí: "Na konci namáhavého dne se stanem již postaveným vždycky shledávám, že tou nejhojivější kúrou pro vyčerpané tělo a svaly, jakož i nekonečně příjemným osvěžením pro znaveného ducha, je setrvávání okolo ohně ... Tato chvíle se nedá odbýt a nedá se na ni spěchat, bez ohledu na to, jak pozdě den skončil. ... je to nedílná součást putování divočinou. Je v pravdě nezbytná k jeho úspěchu. Je to psychologická terapie." A to si člověk nese s sebou až do konce dní. Reply
|