Fantazie odkojená Foglarovkami mi v hlavě vyvolávala představy bouřících peřejí v romantickém údolí sevřeném skálami. To mi sice trochu nabourává vojenská historická letecká mapa plzeňského kraje z let 1947-62 (pamětníci rádi zavzpomínají, my mladší můžeme jen tiše závidět), kde je vidět, že ještě nejsou postaveny VN Lučina a VN Hracholusky a není provedena regulace pod Klíčovem a také, že to s tou divokostí řeky od Stříbra k dnešní hrázi přehrady až tak horké nebylo. Ale přes to byla určitě nádhera, kterou bych si nejen já s chutí sjel.

S pomocí staré fotomapy, kilometráže z roku 1955 a starých fotografií se pustím do odlehčené rekonstrukce. Odborníci nechť odpustí nedostatky, pamětníci nechť mě prosím opraví.

Pod jezem ve Vranově tekla řeka otevřeným údolím přibližně 2km dlouhým úsekem, ve kterém bychom překonali jezy v Butově a pod Malovicemi u Válečkova Mlýna. Pod Malovickým jezem by zřejmě plavba hezky ubíhala další 2km v údolí lemovaném skalami, než by se ohlásil volej jezu vodní elektrárny pod Blahousty.

Pod železničním mostem trati na Konstantinovy Lázně je přehrada sevřena mezi strmými skálami a tady jsem si myslel, že muselo být jedno z nejpeřejnatějších míst na Mži. Ale ouha. Možná že tomu tak bylo před stavbou jezu s elektrárnou pod Blahousty, ale podle fotomapy z roku 1957 by to byla nejnamáhavější část tohoto úseku – asi 3 km stojící vody s 5m vysokým jezem na konci. Jez s vodní elektrárnou byl postaven v roce 1927 a vzdutí jezu na řece se říkalo stará přehrada. Pod ním řeka uhýbá doprava, následuje jez u Zelenkova mlýna, pod ním v krátké vzdálenosti další u Českého mlýna. Pod ním by řeka zřejmě zrychlila v prudkých ohybech v údolí než by se zpomalila nad dalším jezem na ř.km 29,4 u Německého mlýna pod Černovicemi.

A zde! Ecce vodák! První důkaz o tom, že vodáci na Mži byli. Na fotografii jezu pod Černovicemi z roku 1936 jsou vidět nad jezem dva singlíři na kánoích, které z mola sleduje parta kamarádů.

Pod tímto jezem by následovaly 2 km po klidné řece k jezu v zaniklé vsi Dolany, kde by jistě byla nějaká ta hospůdka. Pod Dolany byly dva ohyby řeky, první doprava a druhý doleva. Pak by se hladina uklidnila a až k jezu u Hoblova mlýna pod Lipnem, kde dnes stojí hráz přehrady, by následoval ještě jez v zaniklé obci Těchoděly.

Suma sumárum, v úseku od jezu u Pičmana až k hrázi bylo na 20 kilometrech 12 jezů, z toho jeden drobeček o výšce 5 m s pořádným volejem. Na stránkách Tachovského deníku vycházel v roce 2010 seriál o Mži, kde je množství fotografií a vzpomínek pamětníků. Na nějaké vodáky ale bohužel vzpomínka žádná.

Díky odkazu v novinovém článku o staré Mži v Tachovském deníku z roku 2010 jsem si sehnal knihy plzeňského rodáka a trampa Rudolfa Hrbka. Odečtu-li si neustále se opakující proletářské agitky v knize, popisuje autor ze svých vzpomínek a zážitků hezky údolí Mže za první republiky a trampskou osadu pod Malovicemi okolo roku 1931, kdy vešel v platnost tzv. Kubátův zákon. V knize jsou pouze tři momenty, které se dají považovat za vodácké stopy. Osada měla na Mži vor, kterým se dopravovali po řece pod Malovicemi, na pramici je navštěvovali kamarádi z osady proti proudu a nad Plzní jezdili po řece na vypůjčených maňáscích. Druhá kniha je z poválečného období a již jen o rybářích.

Zřejmě po válce, po odsunu Němců a osídlení pohraničí až do napuštění přehrady někteří šťastlivci spluli tuto část řeky, kterou už nikdy neuvidíme, ale zatím se mi nepodařilo narazit na nějaký pramen.

Níže pro zájemce připojuji odkazy na weby, kde jsou informace a fotografie k Mži před přehradou. V pátrání pokračuji a čekám na odpověď od nadšenců, kteří pořádají promítání starých fotografií a filmů o Mži. Pokud se bude konat další promítání, dám vědět. Pokud někdo z Vás má nějaké informace, nebo zná nějakého pamětníka, který to jel, ozvěte se, nebo přidejte svou vzpomínku na raft.cz.

Martin Koudelka

Historické fotografie jsou použity z uvedených odkazů a ze soukromých sbírek: mapy.kr-plzensky.cz, tachovsky.denik.cz, www.starestribro.cz, www.tachov.cz, www.portafontium.cz.