Vážení přátelé vodáci a jim podobní!

Ozývám se poprvé, jak jsem někomu slíbil, ze Sarajeva, kde teď pracuji, s prvními předběžnými informacemi o místní turistické a vodácké situaci. Moc toho zatím nevím, neměl jsem dost času, ale oběhl jsem aspoň místní cestovky a nadšence.

To hlavní je: Bezvízová sezóna na rok 2003 je realitou, a dokonce začala již 1. dubna! A není to apríl! Jen to místní orgány nestačily dát na vědomí včas. Potrvá až do konce října 2003, tak kdo můžete, naplánujte a přijeďte!

Místní vodáci existují, a po létech, kdy měli jiné starosti, jsou zas poměrně aktivní. Ne všude však je Bosna stále takovým vodáckým rájem, jako byla před vší tou hrůzou, co se tam strhla počátkem 90. let. Na Drině a v úchvatném kaňonu Neretvy vyrostly těsně před válkou přehrady a nevím, do jaké míry je novým jevem nepopsatelné znečištění krajiny odpadky. Kde co Bosňákovi odpadne od ruky, tam to nechá. Nejotřesnější je koryto řeky Bosny, kde jsou vytvořeny doslova igelitové pláže, nemluvě o odpadcích zachycených na větvích stromů. Řeky tekoucí v oblastech osídlených Srby či Chorvaty jsou na tom poněkud lépe, stále však pravděpodobně v celé Bosně nefunguje jediná čistička odpadních vod. Voda ovšem do jistého stupně znečištění stále vypadá klamně průzračně, jako všude v krasových oblastech. Realita se pozná podle zápachu či množství řas.

Komerční rafting a kanoistika se provozuje, co zatím vím, na těchto řekách: Horní Neratva (nad Konjicem) a dolní (poslední přehrada je těsně nad Mostarem), Una (její údolí je téměř neobydleno a tak je čistá), Drina od soutoku s Tarou, černohorskou řekou snů až po Goražde, a ještě menší řeky jako Trebižat, Trebišnjica apod., zde však jde o nejvýše 20 km úseky. Horní toky ostatních řek, kde je řídké osídlení, jsou pravděpodobně stále pro sjetí vhodné.

Nevím zatím, zda existují hlášené vodočty nebo jak zjistit aktuální sjízdnost, ale budu pátrat dál. Nesmíte ale ani na okamžik zapomenout na miny, pozůstalé po válce, kterých jsou tu stále miliony a málokde se ví, kde přesně. Navíc toky větších řek přečasto tvořily bojovou linii (speciálně Una a Vrbas) a u jejich toků se dá čekat větší zaminování než jinde. Bacha na místa k vystupování a nastupování. Přímo v korytu řeky miny nebudou, jarní povodně je za těch osm let již odplavily nebo překryly pískem. Navíc jediné štěstí je, že v Jugoslávii se nevyskytují plastické miny - tedy že časem reziví a lze je najít detektorem. Bezpečné jsou opravdu jen místními viditelně používané cesty a stezky. Ani o krok vedle!!!

Vodáctví zde každopádně vyžaduje vlastní vozidlo a řidičské zkušenosti, neboť stav některých silnic je strašný. Taky se tu vozidla kradou, takže to chce mít někoho, kdo by s ním přejel do cíle plavby. Rozhodně se nedoporučuje zanechávat je v odlehlých místech, nehledě na to, že hromadná doprava spojuje většinou jen větší města. Místní jsou zvyklí chodit.

No, zatím toho opravdu víc nevím. Ještě to, že kdo se rozhodne rychle, může stihnout konec sezóny lyžařské, a to na olympijských sjezdovkách z roku 1984. Vleky a ubytovací zařízení fungují, ve vysokých horách miny nebývají a je to nádherně laciné. Není do nich ale žádná veřejná doprava.

Ve vlastním Srbsku byla výjimečná opatření již odvolána, dokonce byla opět vyhlášena od 1.4. i bezvízová letní sezóna (ne pro tranzit!) s tím, že na hranicích se dostane turistická karta na 30 dní, stojí 9 EUR, a musí se potvrdit aspoň v jednom ubytovacím zařízení (volné kempování je teoreticky zakázáno, já s tím neměl loni ani předloni problémy, ale kamarádi platili na výstupu ze země pokutu). Bezvízová sezóna platí do konce září, v Černé Hoře, vstoupí-li se do ní přes Bosnu či Chorvatsko, celoročně. Nejsem si úplně jist, jak by reagovali celníci na plný autobus lidí, kteří žádají o kartu. Chvíli to totiž trvá. Vlak z Budapešti se proto loni zdržel o dvě a půl hodiny.

Zatím zdraví Martin z Malacek a časem se zas ozvu. Vyrazíte-li někteří z vás kamkoli do bývalé Jugoslávie mimo Slovinska, zkuste se mi ozvat, budu-li zrovna zde, rád pomůžu s čímkoliv.

Ahoj!!!

Martin