Známe to všichni - víkend se nezadržitelně blíží, servery všech povodí pod náporem pádluchtivých kajakářů a podobné havěti padají. Ještě rychleji bohužel padají i vodočty. Zatímco ve středu teče kdeco, v pátek už na sjízdnou řeku skoro nenarazíte. My ale měli štěstí. „Krounka má vodu (!), na vodočtu je to černé (modré) na bílém,“ zjistil jsem a začal telefonovat. Když vyšlo najevo, že je to moc příjemná WW III, nálada ve vinohradském Válci, tedy v hlavním stanu Jezdců apokalypsy, začala stoupat.

S tím vodočtem asi nebude vše v pořádku

Původně jsme měli jet v sobotu. Bohužel nám v tom zabránil Kmocháček, který nás dobrácky přesvědčoval, že vodočet v Otradově plácá blbiny. Akce odvolána. Mezitím se ale začaly dít věci. Večer nám s Kenym z ničeho nic naskakují nepřijaté hovory, Hanz posílá na Krounku místního zvěda, který ji jel na jaře a tvrdí, že vodočet nejspíš nekecá a doslova "vody to má jak na jaře". No jo, jenže pořád je tady vodočet na Novohradce, kam se Krounka vlévá a který ukazuje dokonce míň, než vodočet výše na Krounce. Hanz ale naštěstí přispěchá s teorií, že tam jsou podle mapy kanály a rybníky, které to musejí dole odvádět pryč a když dokonce i Kmocháček najednou připouští, že to vypadá na výlov rybníka, je rozhodnuto. V neděli jedeme. WW III s kaskádou WW IV- si nemůžeme nechat ujít , za trochu risku to stojí.

Plavajz přijel kvůli suchému potoku až z Ostravy

Polykáme kilometry. Kolín, Čáslav, Seč, Krounka už je nadosah. Cestou sledujeme vodočty. Naštěstí to neklesá, a tak v duchu proklínáme Kmochyho, který nám to včera rozmluvil. Poledne, přijíždíme na nasedačku v Kutříně. U řeky už čekají auta s kajaky, super. Úsměv od ucha k uchu, asi jak jsou natěšení na to pádlování. Omyl. Je úplně sucho, totální sucho. V potoce se jen plazí čůrek vody, který se navíc schovává pod kameny.

To snad není možné. Okamžitě voláme prověřenému a důvěryhodnému místnímu zvědovi. Nebere telefon. Jedinou náplastí na naši zjizvenou vodáckou duši je fakt, že jsme sem dotáhli i Plavajze (nikdo mu tak sice neříká, ale ať je po jeho) z Ostravy, který to má domů ještě o pěkný kus dál než my ...

Náhradním programem je Loučná

Co teď? Po původní beznaději naštěstí u zdravého jádra Jezdců apokalypsy (dvě auta z původních čtyř) přetrvává chuť si dát alespoň něco. Vítězí Loučná. Není daleko a vodu (nějakou, snad) má. Nakonec se rozhodujeme pro úsek Týnišťko - Sedlíšťka, cca 5 kilometrů, i když v meandrech se to špatně odhaduje. Přependlujeme auta a ve třech kajacích a jedné pálavě jdeme na to.

Řeka je to pěkná, kupodivu i docela teče a párkrát se rozdivočí i na ZWB. Potkáváme dva jezy, první sjízdný stupeň kus pod Týnišťkem, další před Sedlíšťkou je zapadaný a je třeba ho přenést. Kromě jednoho místa, které musíme přenášet, se nám daří všechny naplavené stromy a podobné legrace v řece překonat buď podplutím, přeskočením anebo (doslova) rozebráním. Vrbičkový kvocient odhadujeme, využívajíc Chobotničákovu stupnici, na VR 3.

Výstupní místo s autem jsme přejeli

Plavba pěkně ubíhá a když navíc zjišťujeme, že výstupní místo jsme nechali daleko za sebou, nadšení party nezná hranic. I když úpěnlivě prosí, že chtějí jet dál a že přeci bude tma až za půl hodiny, rozhoduji se přesto k průzkumu okolí. Když zjistím, že v domku, na jehož zahradu jsem se z vody vkradl, nikdo není, přelézám v hydru dvoumetrový plot.

Po chvíli objevím dopravní značku a oznamuji ostatním radostnou zprávu, že jsme místo Sedlíšťky skutečně dopluli až do Opočna. Plavajz s Hanzem tedy dostávají šanci vykonat něco pro svoje zdraví a projít se malebnou východočeskou krajinou podél rychlíkové trati Praha - Ostrava zpět pro auta. My zatím balíme.

Krounka je jistě královnou řek, klenotem východních Čech, kráskou Železných hor. Mezi zúčastněnými Jezdci Apokalypsy je nyní nesmírně populární. Z raftu načas raději úplně odstranili vodočet, nejspíš, aby ji tak uchránili od vodáckých davů. Takže - naviděnou na Krounce. Očekávejte telefon. Jakmile (znovu) poteče, volám ...

Libor "Líba" Procházka