Očekávali jsme rutinní plavbu a přenášení pár míst zablokovaných maximálně petkami. S prvotními špuntíky (tokem zataraseným kmeny) si pily/sekery lehce poradily. Pak se řeka v slalom mezi kůly a větvemi změnila, začala dřina, byli jsme pomalí, proti předpokladům nabírali zpoždění.

Na lávce pod Albrechtičkami na nás mávají cyklistky: „Ahoj, já nevěděla, že se Odra taky jezdí.“
Ta další polohlasem: „To nevypadá na vodáky, koukni, to jsem ještě neviděla, oni převážejí žebříky!“
No a před VELKÝM ŠPUNTEM se hodily. Naplavené kmeny mládenci nejdřív uvolnili, řízli a holky mezitím plasty vybíraly. Pak žebříky na kmeny rovnoběžně vedle sebe položili, šestimetrový plovoucí most připravili, lodě přetlačili, děvčatům pomohli.

Málem přišlo další trápení, ale kmenoborci prořezali neuvěřitelný a přitom elegantní průplav pod stromy. Nejobtížnější úsek „VELKÝ ŠPUNT“ byl vyřešený, odpadlo přenášení a my ušetřili čas. Uf. Radost jen chvilku vydržela, ucházel nám na raftu z podlahy vzduch, pumpa se rozpadala, ventilek netěsnil. Pod „filipovým“ stromem bylo opět tak málo místa, že ani sud v raftu neprojel a musel jít horem. 

Od Petřvaldíku začal olej, místo peřejek mělčiny, vážně ubývalo vody a často jsme brodili. Podpůrné zásobovací skupiny v Košatce už od tří hodin trpělivě čekaly na první loď. Odhaduji, že tam mohla být kolem pěti, poslední loď dojela o půl sedmé. Byli jsme vyhladovělí, znaveni, ale duchem nadšeni.

Závěr? Odřička je opět trochu čistší, hezčí i pro další vodáky a splavná téměř celičká. Někde náročný a vcelku dobrodružný vodácký úsek, který stojí za to opakovat. Děkuji všem, kteří se zúčastnili a pomohli. Na zemi nás podporovalo, materiál připravovalo + do aut a pěti vozíků nakládalo 17 lidí, na vodě petky lovilo, TAhalo KMEny 44 lidí vč. dětí, 16 lodí, celkově 61 lidí - dobrá squadra ve věku od čtyř do sedmdesáti. Delší větve byly vytahány na břeh, prořezali jsme řádově devět „špuntíků“ a dle rozměrů a zaplnění Josefova vozíku plastu i skla sebráno asi 3,5 kubíků odpadu.

Jaromír Buček