Jednalo se o klasický výlet s přáteli - 2 chlapi, dvě ženy, 7leté dítě a pes. Byl jsem si vědom toho, že na raftu moc nezmůžou, ale trochu zvýšená hladina na Belé byla lákavá. Podotýkám, že jezdím již více než 30 aktivních let na vodu, tudíž se nepovažuji za úplného amatéra. Pro jistotu jsem jim v Podbánském dal ještě rychlokurz, jak se mají chytit házečky, zkontroloval přilby, vesty a domlouval se s jinou skupinou, že na ně na vodě počkám. Nechtěl jsem jet úplně sám. Kamaráda z raftu jsem poučil, jak se má zachovat když zakřičím, že chci dostat raft ke břehu. Též jsem věděl od jiných vodáků o spadlých stromech a měl přesnou představu, kde na řece jsou.

No a pak klasika. Jízda na lehce zvýšené vodě, paráda, asi 2 km jsem jel spíš pomaleji a čekal na skupinu, která  měla jet za námi a ke které jsem se chtěl přidat. No a následně jedna blbě zvolená cesta. Vpravo se mi zdálo, že je těch stromů vyvrácených víc než v levém korytě, proto jsem zvolil levou cestu. Ještě asi dalších 200 m v pohodě, následně zatáčka a háčci hlásili strom přes koryto. Rychlé vyhodnocení situace. Zleva malý přítok, tak si říkám: „Pohoda, tam to trefím, zmapuji situaci a pofičíme dál.“ Raft jsem přivázal a s háčkem jsem šel po břehu obhlédnout situaci. Ještě kecáme, jak to holky na raftu zvládají, když v tom v zatáčce zahlídnu raft. Běžím asi  10 m, pískám, zkřížím ruce nad hlavou a jdu do vody, abych je aspoň zachytil nad naším raftem. No a pak to byl již jen jeden velký průšvih a obrovské štěstí.

Náraz druhého raftu urval koňadru i s kusem raftu

Vrazili do našeho raftu v plné rychlosti, aniž by se pokusili zastavit či cokoliv jiného. Z našeho raftu se vytrhl úvaz i s kusem raftu, takže podlaha okamžitě prázdná. Raft, kde jsou stále dvě ženské, dítě a pes, si okamžitě bere proud a je tlačen na stromy. Skočil jsem do raftu, popadl dítě a hodil ho obloukem na břeh, ale to jsme již byli naraženi na kořenech stromu asi metr a půl  od břehu. Následoval pes, jenže pak se do levé části našeho raftu opřel druhý raft. V podstatě potápěl i ten náš. Řval jsem na ženské, ať lezou ke mně, ale bylo již pozdě. K tomu všemu vidím, jak kamarád pluje kolem mě přímo pod ten cizí raft a následně pod stromy. Chtěl mi pomoct, a když přeskakoval kameny, ujela mu noha a strhl ho proud.

„Nejhorší okamžik v mém životě,“ říkám si, když v tom rána a našemu raftu se prorazil o větev pravý spodní válec. Má partnerka tím byla katapultována do vody a taky rovnou pod stromy. „Jsem v háji,“ bleskne mi hlavou a tahám alespoň kamarádku za vestu ke mně. Ta jen křičela, že tam má uvízlou nohu, ale nakonec se mi podaří ji uvolnit a překulit přes raft ke břehu.
„Kde jsou, kde jsou,“ křičí zoufale již na břehu.
Podívám se za stromy a vidím vyplavat z pod stromů kamaráda i partnerku. Beru házečku, škrábu se na břeh a běžím za kamarádem, který mi jde naproti. Volám na něj: „Kde je má partnerka?“
V tom ji zahlédnu, jak se vyškrábala na břeh. Sice bez přilby, ale šla po svých a tak si říkám: „Tolik štěstí najednou??“
„Tady končíme, dál nejedu!“ rozhoduji.

Způsobili naši nehodu a přitom odjeli bez pomoci

Začínám se věnovat tomu druhému raftu. Někteří jsou již na stromě, asi tři ještě v raftu, ale vypadali celkem v pohodě. Natlačilo je to na ohlé větve, i když jejich HOBIT 400 vypadal taky trochu splaskle. Naše Colorado na tom bylo dost zle, valila se do něj voda otevřeným zadkem. O další strom, který byl spadlý ze břehu, jsem ho rychle přivázal za obě boční lana a chvíli pokoušel posbírat síly. No a pak se stalo něco, s čím jsem se ještě na vodě nesetkal.

Parta z druhého raftu společnými silami dostala svého Hobita přes padlé stromy a odjeli. Stojím, koukám, jestli je to jako fakt, nebo co se to sakra děje. „OK,“ říkám si, „pojedou asi další.“ Takže vylezu na břeh, zkouknu šrámy mých dvou plaváčků, snažím se je trochu uklidnit a povzbudit. Mimochodem dodatečně a  veřejně skláním oběma poklonu. Myslel jsem si, že na tom budou psychicky o hodně hůř. Říkám kamarádovi: „Vydechni a jdeme tahat raft.“

Trablům není konec

Já vzal dvě pádla a šel asi 40 m nad zatáčku, kde jsem je zkřížené zapíchl do nánosu písku. Pak následovalo bezúspěšné tahání raftu ve dvou s pomocí házečky a karabiny. No měli jsme smůlu. Asi hodinu a půl, co jsme se pokoušeli raft tahat, nikdo jiný nezvolil stejnou cestu jako my. Následně jsem se šel podívat proti proudu, jak to tam vypadá a eventuálně se s někým domluvit. Ušel jsem asi 200 m a již těchto 200 m bylo utrpení. Jen přelézání padlých stromů místy do výše až 2 m.
Pomyslím si: „Tudy cesta nevede,“ takže jsem se vrátil ke skupině, kde mě čekalo velice nemilé zjištění. Partnerka mého kamaráda se rozhodla také podívat, jak to vypadá jinde, takže přelezla po padlých stromech na druhou stranu řeky. Dle slov kamaráda nebyla k udržení. Raději jsem mlčel a šel jsem následně po proudu asi 100 m dolů, abych se podíval, jak to tam vypadá. Situace byla velmi podobná, tedy neprůchodné. Vracím se zpět k torzu party, no a pak to již byl jen zmatek. Kamarádka se nám ukázala na druhém břehu. Volali jsme na ni, ať na nás počká. Nevím, jestli byla v nějakém opožděném šoku nebo co se stalo, ale než jsme přelezli po stromech na druhou stranu, už jsme ji na ostrově nenašli. Mezi tím jsem volal na 112, že jsme uvízli na stromech a že na místě zůstal raft, takže kdyby někdo volal, aby zalarmoval záchranou akci, tak že je to zbytečné, že jsme všichni OK.

„Asi přelezla i to pravé rameno řeky a bude čekat na břehu,“ shodujeme se.
Jenže dostat se k pravému korytu znamenalo překonat cca 50-100 m obrovským množstvím popadaných stromů. Konečně brodíme na břeh, jenže ani tam není. Našla schůdnější cestu a byla u auta mnohem dříve než my, což jsme se dozvěděli až později, když u nás nějaký vodák (děkuji mu)  zastavil a svezl kamaráda k autu. Za stěračem našel vzkaz, že nám šla naproti po levém břehu. On se za ní rozběhl, že ji ještě dožene. Takže další 2 hodiny jsme se různě naháněli někdo po levém břehu, někdo po pravém, prostě takový správný chaos.

Pokoušíme se znovu vytáhnout raft za pomoci dalších vodáků

Když jsme se konečně všichni setkali, šli jsme k raftu, že ho ještě jednou zkusíme vytáhnout. To již byl ve velmi zbědovaném stavu. Na místě byli zrovna kluci na kajacích, tak mi jen řekli, že tam chvíli před nimi byly tři rafty a pokoušely se ten náš vytáhnout. Nějak se jim to nedařilo. No nicméně jsme udělali společně v 6 lidech pokus o záchranu raftu, ale bezúspěšně.

Závěrem

Děkuji všem za ochotu nám pomoci! Posádce HOBITA posílám také pozdrav, snad se zastydí aspoň při čtení tohoto článku.
A jedno poděkování tomu NAHOŘE, že ti moji dva plaváčci nezůstali pod těmi stromy viset na nějaké větvi.

Petr