Pozn. redakce: Po posledních příhodách na Noce je tu další článek o tom, jak se na nás dívají zahraniční vodáci tentokráte v Norsku. Je na zamyšlení, co s tímto českých "fenonénem" dělat. Nechat to dojít tak daleko, že si uzavřeme cestu k mnoha řekám Evropy?

Před dvěma týdny jsme se zase sešli. Mluvím o staré partě vodáků z Norska. Ole se totiž po 18 letech známosti, 15 letech lásky, 13 letech společného života a jednom dítěti oženil s Britou.

Hans Kristian mi z ničeho nic povídá: ” Ty, ti češi, to jsou sami blázni.” ”Jo? Co se stalo?” ”Ale, byl jsem pádlovat na Sjoe, první neděli v červenci. Vedro, na horách to tálo, vody bylo požehnaně. Skoro 250 kubíků. Domácí raftařské společnosti uvažovaly o přerušení byznysu. Jinak to v podstatě žádný problém nebyl, ale plavat bych nechtěl. Tu se objeví na mostě česká skupina – jeden doma udělaný raft a hurá na vodu. Žádné helmy, nic takového. Hned jak vyrazili, tak bylo vidět, že kontrolu moc nemají. A taky že ne. Po asi 300 metrech se zvrhli a plavali. Maji to v hlavě v pořádku?”

”Ten samý víkend prý byla na Otte ve vedlejším údolí pozorovaná jiná česká skupina. Ti se sice nezvrhli, ale kdyby jo, tak bych při tom nechtěl být. Řeka sice lehká, ale průtok kolem 1000 kubíků. Voda z ledovců a oni v gumových prsácích a někteří snad i bez vesty.”

”A pak ještě ten průser na Grovu, ale za to snad až tolik nemohli. Nicméně jsem slyšel, že neměli házečky, takže nemohli vyprošťovat účinně.”

Co já na to? Moc jsem argumentovat nedovedl. Sám jsem tam nebyl, a neviděl jsem to. Je ale pravdou, že čeští vodáci stojí za většinou všech průserů při pádlování v Norsku. České společnosti jsou také jediné, které provozují komerční rafting na bázi přijel-pádloval-odjel (někdy taky ne). Místní společnosti, ač mám o kvalitě některých guidů pochybnosti, své úseky znají jak vlastní boty a nikdy nejede jedna loď samotná. A pak jsou tu problémy s majiteli pozemků podle vody. Mistní mají dohody s majiteli a za pronájem míst k nastupování a vystupování platí. Už tady taky jsou pokusy o regulování vodáctví na těch nejfrekventovanějších úsecích. Je těžké někoho omezovat, ale lidi by si měli dobře rozmyslet na co mají a na co nemají – a v jakém vybavení. Plavat na Lipne při 30 kubících a 20o ve vodě je přece jen jiné kafe než když teče 300 a má to 5o.

Má to pro nás ještě jiný (sobecký) rozměr. Vzhledem k tomu, ze mezi norskými vodáky na divoké vodě ještě žádný smrťák nikdy nebyl, pádlování není pojišťovnami klasifikováno jako risikový sport na úrovni s lezení, parašutismem a pod. Bylo by smutné, kdybych si kvůli četným nehodám zahraničních vodáků musel kupovat zvláštní drahou pojistku na pádlování.

A na závěr jedna perlička, která proběhla místním tiskem před několika lety. Český autobus zatábořil na horním toku Raumy v Romsdalu. Dáma se vydala přeprat prádélko do řeky, nějak se moc naklonila a spadla tam po hlavě. Shodou okolností to bylo přímo nad vodopádem, takže jim proplavala. Měla však kliku a přežila. Vodopád to byl dvojposchoďový, takže se ji podařilo na prostředním stupni vylézt na břeh. Naneštěstí, plácek tam byl sice OK, ale zcela nepřístupný. Nakonec ji odtamtud tahali helikoptérou. Jestli to byli vodáci nebo obyčejní turisti nevím.

Zdraví Honza C. z Norska